Proteiny jsou stavebním materiálem buněk a různých tkání (např. kůže, svalů, orgánů a pojivové tkáně). Kromě toho je tělo potřebuje pro tvorbu hormonů, fungování imunitního systému i pro transport (například hemoglobin přenášející kyslík a oxid uhličitý je rovněž protein).
Lidské tělo neumí proteiny příliš skladovat, proto je pro neustálé budování a obnovu tělesných struktur nezbytný stálý přísun bílkovin potravou. Nedostatek proteinů může vést k poruchám růstu a vývoje. Ve vyspělých zemích je nicméně proteino-energetická podvýživa vzácná.
Z čeho se skládají proteiny?
Základními stavebními kameny proteinů jsou látky označované jako aminokyseliny. Proteiny obsažené v potravě se skládají z 20 různých aminokyselin, z nichž devět jsou tzv. esenciální aminokyseliny – tedy takové, které si organismus nedokáže vytvořit sám a musí je přijímat v potravě. Mezi esenciální aminokyseliny se řadí histidin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan a valin.
Pro tvorbu proteinů v těle jsou však nezbytné i neesenciální aminokyseliny, tj. alanin, asparagin, glycin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, prolin a serin, a také podmíněně esenciální aminokyseliny arginin, cystein, glutamin a tyrosin, které jsou nepostradatelné především v období dětství a dospívání.
Obrázek 1: Chemická struktura dvaceti základních aminokyselin, ze kterých se skládají proteiny. Barevně jsou odlišeny atomy uhlíku (šedá), vodíku (bílá), dusíku (modrofialová), kyslíku (červená) a síry (žlutá). (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain)
Potravinové zdroje a kvalita proteinů
Výživová hodnota konkrétního proteinu je dána jednak druhem a množstvím obsažených aminokyselin, jednak jejich biologickou dostupností neboli biodostupností. Čím více se aminokyselinové složení proteinů ve stravě podobá bílkovinám, které si tělo samo vyrábí, tím vyšší je z pohledu organismu jejich kvalita. Výraz biodostupnost pak vyjadřuje, do jaké míry se aminokyseliny (vzniklé odbouráním daného proteinu) mohou z trávicího traktu vstřebat do krevního řečiště a následně být využity v těle.
Vhodnými zdroji s vysokou kvalitou proteinů a dobrou biodostupností aminokyselin jsou:
- některé potraviny živočišného původu – například mléko a mléčné výrobky (nejlépe nízkotučné), maso a masné výrobky (nejlépe nízkotučné), ryby a vejce,
- některé potraviny rostlinného původu – například luštěniny, obilné výrobky a brambory.
Pro pokrytí potřeby proteinů ve stravě je nejlepší kombinovat živočišné a rostlinné zdroje bílkovin. Aminokyseliny obsažené v potravinách živočišného a rostlinného původu se totiž vzájemně doplňují. Doporučenými kombinacemi jsou např. brambory s vejcem, případně brambory či obilniny s mlékem či mléčnými výrobky. Bližší informace o vhodném kombinování bílkovin najdete v článku Výživové tipy.
Kolik proteinů potřebuje lidské tělo?
Podle doporučení odborníků na výživu by dospívající a dospělí ve věku od 15 do 65 let měli denně konzumovat 0,8 gramu bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. Dospívající chlapci ve věku od 15 do 19 let potřebují o něco více bílkovin, konkrétně 0,9 gramu na kilogram tělesné hmotnosti. V závislosti na pohlaví a tělesné hmotnosti to odpovídá přibližně 47 až 62 gramům bílkovin denně. U starších osob (nad 65 let) se podle nejnovějších poznatků doporučený příjem dále zvyšuje na 1 gram bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti.
Zvýšenou potřebu proteinů mají také těhotné a kojící ženy. U těhotných se doporučuje ve druhém trimestru navýšit příjem proteinů o sedm gramů denně, ve třetím trimestru pak o 21 gramů denně. Kojící ženy by měly navýšit denní příjem proteinů o 23 gramů.
Podrobnější informace o doporučeném příjmu proteinů naleznete například v referenčních hodnotách Německé společnosti pro výživu (DGE) [1].
Související odkazy
- Deutsche Gesellschaft für Ernährung (DGE): Referenzwerte-Tool (odkaz vede na web dge.de; jeho obsah je dostupný pouze v němčině)
