biologická dostupnost

Biologická dostupnost neboli biodostupnost (angl. bioavailability) je pojem používaný zejména ve farmakologii, kde vyjadřuje procentuální podíl (%) podaného léčiva, které se dostane do systémového oběhu. Z této definice vyplývá, že při intravenózním podání léčiva je jeho biologická dostupnost 100 %. Je-li však léčivo podáváno jinými cestami než intravenózně, je jeho biologická dostupnost obecně nižší (např. proto, že ne všechen lék se stačí vstřebat z trávicího traktu, část léčiva je metabolicky odbourána ještě předtím, než se dostane do zamýšleného místa účinku apod.).

V širším slova smyslu se pojem „biologická dostupnost“ používá i pro vstřebávání jiných látek z trávicího traktu do krevního řečiště (například aminokyselin, které vznikají při odbourávání proteinů přijatých v potravě apod.).

Viz také biologie.