Přesto je velmi důležité stanovit diagnózu co možná nejdříve. U dospělých pacientů hraje významnou roli podpora partnera. Léčba musí být komplexní.
Diagnóza mentální anorexie
Při podezření na poruchu příjmu potravy se lékař zaměří na pečlivou anamnézu, provede důkladné tělesné vyšetření a může si vyžádat i některá další vyšetření:
- Anamnéza a tělesné vyšetření. Lékař zjistí tělesnou hmotnost i tělesnou výšku a určí z nich hodnotu BMI (u dospělých), popř. je srovná s růstovými grafy (u dětí a mladistvých) [1, 2]. Kromě toho se snaží dozvědět co nejvíce o stravovacích návycích, sociálním prostředí a duševním stavu pacienta či pacientky. Za tímto účelem odebírá pečlivou anamnézu: může se přitom vyptávat nejen na stravovací návyky, zvracení, zácpu, nepravidelnou menstruaci, tělesnou aktivitu, užívání léků, konzumaci alkoholu a drog, ale i na případné sebepoškozující chování, sebevražedné pokusy apod.
- Jiné zdravotní potíže. Lékař potřebuje zjistit i případná další onemocnění či zdravotní komplikace, jako je např. malabsorpční syndrom, ezofagitida, celiakie, Crohnova choroba, osteomalacie, obstipace (těžká forma zácpy), hypertrofická osteoartropatie, hormonální poruchy (např. hypertyreóza), metabolické poruchy (např. diabetes mellitus), nádorová onemocnění a psychiatrická onemocnění, popř. eventuální užívání drog.
- Laboratorní vyšetření. Součástí diagnostiky je i stanovení různých laboratorních hodnot, jako je např. krevní obraz, sedimentace erytrocytů, funkční vyšetření ledvin (kreatinin a močovina), metabolismus lipidů (triacylglyceroly a cholesterol), elektrolyty, glykemie, amyláza, transamináza, jaterní testy, vyšetření moči, celková bílkovina a albumin. Dále se lékař zaměří na případnou anemii a může nechat laboratorně stanovit i hladinu určitých hormonů (jako je např. růstový hormon nebo hormony štítné žlázy), popř. i některých dalších látek.
Lékař může dále indikovat i ultrazvukové vyšetření břicha a v případě potřeby i další vyšetření, jako je např. EKG, gastroskopie a/nebo CT.
Léčba mentální anorexie
Léčba mentální anorexie spočívá nejen v léčbě tělesných obtíží: její důležitou součástí je i psychoterapie. V ideálním případě spolu ošetřující lékaři (různých specializací) a psychoterapeut(i) úzce spolupracují. Čím dříve je zahájena léčba (tzn. čím kratší doba uplyne mezi propuknutím onemocnění a zahájením léčby), tím lepší má pacient(ka) prognózu.
Ambulantní léčba, denní stacionář nebo hospitalizace
Léčba může probíhat ambulantně, formou denního stacionáře nebo i za hospitalizace. O nejvhodnější formě léčby rozhoduje lékař: bere přitom v úvahu nejen tělesný stav, ale i sociální a psychické faktory. Psychoterapeutická léčba může probíhat individuálně nebo ve skupinách. O samotném onemocnění i jeho léčbě je informován(a) nejen pacient(ka), ale i jeho/její příbuzní. Zejména na začátku léčby, ale i později v celém jejím průběhu je často velmi důležité udržovat motivaci postižené(ho) k léčbě.
Během léčby by se tělesná hmotnost i stravovací návyky měly vrátit k normálu, zároveň se klade důraz i na zvládání duševních potíží. Do léčby bývá začleňováno i výživové poradenství a pomoc se zvládáním každodenních činností. Zvláště u mladistvých bývá někdy nutná psychologická podpora, aby dokázali přijmout tělesné i duševní změny související s dospíváním.
Kromě toho všeho je potřeba léčit případná přidružená onemocnění a komplikace.
Kontrola léčby a prevence recidivy
V průběhu léčby jsou prováděna pravidelná vyšetření, jejichž účelem je kontrola průběhu léčby a odhalení případných komplikací; takový vyšetření mohou obnášet např. měření tělesné hmotnosti nebo odběr krve ke stanovení některých laboratorních hodnot. Navíc je nutné připravovat pacienta/pacientku na období poté, co bude léčba ukončena. Lékař si tak s pacientem/pacientkou i jeho/jejími příbuznými může pohovořit o budoucím návratu do „normálního života“ i o tom, co dělat v případě recidivy.
Léčba trvá zpravidla několik měsíců, někdy i let. V průběhu léčby může dojít (i několikrát) k jejímu přerušení. Za jistých okolností lze uvažovat i o dočasném přestěhování postižené(ho) z domácího prostředí do bydlení v rámci terapeutické skupiny, která se na léčbu poruch příjmu potravy specializuje.
Rodinné prostředí
Významnou roli v léčbě hraje rodina postižené(ho), popř. někdo další z jeho/jejích nejbližších. Pro úspěch léčby je často rozhodující přispění rodičů ve všech fázích diagnosticko-léčebného procesu: od rozpoznání příznaků přes diagnostiku až po intenzivní spolupráci s terapeutickým týmem.
Nejen u dětí, ale i u mladistvých spočívají důležitá rozhodnutí a úkoly na bedrech jejich rodičů či zákonných zástupců. Ti musí postiženého/postiženou často nejprve přesvědčit k tomu, aby vůbec podstoupil(a) léčbu, a přitom pokud možno nezasahovat příliš silně do jeho/její autonomie (zvláště v případě mladistvých). Zároveň se příbuzní většinou jen obtížně smiřují s tím, že sami mohou pomoci jen poměrně málo. Mnozí příbuzní těžce nesou, že nemohou své dítě neustále kontrolovat, ačkoli se o průběh léčby zajímají a chtěli by se na něm podílet. V průběhu léčby mohou vznikat v rodině konfliktní situace, které je někdy lepší řešit s odbornou pomocí, např. s využitím psychoterapie, rodinné terapie nebo párové terapie. Bližší informace k tomuto tématu najdete v článku Poruchy příjmu potravy: co mohou dělat příbuzní?
Medikamentózní léčba
Pokud zároveň s poruchou příjmu potravy je u postižené(ho) diagnostikována např. deprese, může lékař předepsat některé léky (psychofarmaka či antidepresiva). U mentální anorexie je někdy nutné doplňovat i chybějící živiny.
Nucená léčba
V ideálním případě je léčba prováděna se souhlasem postižené(ho), se kterým lékař probere a odsouhlasí cíle léčby, a pacient(ka) se následně snaží o zdravou, vyváženou stravu. Někdy však bývá nutné zavést „tvrdší“ opatření, aby byl zajištěn dostatečný přísun potravy. Toho lze dosáhnout např. pomocí tekuté výživy, někdy i prostřednictvím nazogastrické sondy (sonda zavedená nosem skrze jícen do žaludku). Za jistých okolností (ve velmi vzácných případech) připadá v úvahu i nucená léčba, zvláště když je pacient(ka) ve stavu, který jej/ji ohrožuje na životě.
Na koho se mohu obrátit?
Dospělí by se měli nejprve obrátit na svého praktického lékaře, zatímco v případě dětí a mladistvých by měl být nejprve kontaktován jejich praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař v případě potřeby zajistí další vyšetření i léčbu. Na samotné léčbě se pak podílejí lékaři různých specializací, případně i psychoterapeuti.
Související odkazy
- Státní zdravotní ústav: Růstové grafy ke stažení (odkaz vede na web szu.cz)
- Percentilové grafy v praxi (odkaz vede na web prolekare.cz)
- Pavla Němečková: Poruchy příjmu potravy. Medicína pro praxi 2011, 8(11): 459–462. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 102 kB)
