Jaké jsou příčiny pleurálního výpotku?
Pleurální výpotek se může objevit jako následek nebo příznak různých onemocnění. Lékaři rozlišují dva typy pleurálního výpotku: transudát a exsudát.
Transudát
U prvního typu pleurálního výpotku se tekutina dostává do pleurálního prostoru „pasivně“, tedy zvýšenou filtrací (při srdečním selhání, selhání ledvin, hypoalbuminemii, jaterním selhání s ascitem). V takovém případě je obsah proteinů v tekutině nízký a tekutina se nazývá transudát.
Exsudát
U jiných onemocnění však dochází ke zvýšené produkci tekutiny bohaté na proteiny přímo v pleurálním prostoru. Tato tekutina se pak nazývá exsudát. Mezi tyto nemoci se řadí zánětlivá onemocnění, jako jsou revmatismus a jiné choroby pojivové tkáně, nebo infekční nemoci, jako jsou zápal plic nebo tuberkulóza. Pleurální výpotek však může být i projevem nádorového onemocnění a vznikat v důsledku metastáz na pohrudnici.
Pleurální výpotek se tak může objevit například u:
- zhoubných nádorů (v důsledků maligních procesů např. u karcinomu průdušek nebo prsu),
- srdečního selhání,
- selhání ledvin,
- zápalu plic,
- plicní embolie.
Méně často se pleurální výpotek může objevit i v důsledku u jiných onemocnění, jako jsou hypoalbuminemie, pankreatitida, revmatická onemocnění, tuberkulóza atd.
Jaké se mohou objevit příznaky?
Pleurální výpotek se projevuje:
- obtížemi s dýcháním (dyspnoe),
- bolestí – u menších pleurálních výpotků bývá částečně závislá na dýchání; bolesti se vyskytují i v souvislosti se základním onemocněním, např. zápalem plic nebo plicní embolií.
V závislosti na přítomnosti a typu základního onemocnění se objevují i další příznaky. Bližší informace o těchto příznacích naleznete u popisu příslušné nemoci (viz Informace o nemocech, resp. Rejstřík pojmů).
Jak se stanoví diagnóza?
Lékař zjistí anamnézu pacienta a vyptá se na příznaky, jako jsou horečka či kašel, předchozí onemocnění apod. Provede i základní fyzikální vyšetření, např. poklepem (perkuse) a poslechem (auskultace). Pokud není známo, jaké základní onemocnění pleurální výpotek způsobilo, je nezbytné jej zjistit (může se jednat např. o plicní embolii, infekci, srdeční selhání atd.). Obvykle se provádí i rentgenové a ultrazvukové vyšetření.
Aby bylo možné určit, zda se jedná o transudát nebo exsudát, je někdy nutné odebrat vzorek výpotku. Ten se získává prostřednictvím pleurální punkce, tedy jehly zavedené po lokálním znecitlivění do pleurálního prostoru. Lékař z výpotku zjistí nejen prvotní informace (např. o příměsi krve, hnisu), ale odebraný vzorek odesílá do laboratoře, kde se pak zkoumá např. obsah proteinů.
V rámci diagnostiky pleurálního výpotku lékař obvykle nechává stanovit různé laboratorní hodnoty, aby mohl zúžit skupinu možných příčin výpotku. V laboratoři se proto zkoumají zejména proteiny, ale provádí se také kultivace bakterií, cytologické vyšetření, stanoví se sedimentace erytrocytů, CRP, krevní obraz, diferenciální počet leukocytů, hodnota pH a množství laktátdehydrogenázy (LDH). Vhodné může být i provedení dalších vyšetření, jako torakoskopie, pleurální punkce nebo CT.
Jak probíhá léčba?
Terapie závisí na příčině a velikosti výpotku a spočívá – kromě léčby základního onemocnění – v následujících opatřeních:
Punkce. V průběhu léčby je někdy nutná punkce, při které se jednorázově odstraní větší množství tekutiny způsobující problémy.
Drenáž. Malým řezem v kůži se do pleurálního prostoru zavede hadička, jíž je pomocí podtlaku výpotek průběžně odsáván. Po odstranění drénu se rána uzavře náplastí nebo stehem. Zavedení hadičky se provádí v nemocnici v lokální anestezii.
Pleurodéza. Při opakovaných problémech je možné využít pleurodézu, která má za následek „slepení“ poplicnice a pohrudnice, tedy jejich srůst, čímž pleurální prostor prakticky zmizí. To je možné provést např. v průběhu operace, během níž lze tekutinu předem odsát, nebo pomocí sterilní aplikace roztoku mastku, a to prostřednictvím již dříve vloženého drénu.
O potřebných léčebných opatřeních vás bude informovat váš ošetřující lékař.
Na koho se mohu obrátit?
Léčbu pleurálního výpotku a souvisejících onemocnění obvykle provádí pneumolog, tedy lékař se specializací v plicním lékařství. Prvním bodem kontaktu by však měl být váš praktický lékař, který zajistí další vyšetření a případně vás k pneumologovi odešle.
Na diagnostice a léčbě se mohou podílet i lékaři jiných specializací, např. chirurgie, interní medicíny atd.
Pleurální punkce (ve většině případů), drenáž i pleurodéza se provádějí v nemocnici, obvykle za hospitalizace.
Související odkazy
- Co víme o onemocněních pohrudnice (odkaz vede na PDF soubor na webu pneumologie.cz, 694 kB)
