Mezi parietální pleurou a viscerální pleurou vzniká uzavřený prostor označovaný jako pleurální dutina neboli pleurální prostor. V tomto prostoru se nachází pleurální tekutina a zároveň je zde podtlak (oproti atmosférickému tlaku): díky tomuto uspořádání po sobě parietální pleura a viscerální pleura mohou hladce klouzat, ale zároveň drží u sebe.
Obrázek 1: Ilustrace k vysvětlení pojmů pleurální dutina, parietální pleura a viscerální pleura. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148380)
Za normálních okolností vylučuje pohrudnice pleurální tekutinu rychlostí přibližně 0,01 ml na kg tělesné hmotnosti za hodinu, ale přibližně stejnou rychlostí je tato tekutina odstraňována pomocí lymfatického systému; v pleurální dutině zdravého člověka tak zůstává pouze 5–15 ml tekutiny, která pomáhá udržovat podtlak mezi parietální pleurou a viscerální pleurou.
Pokud z jakéhokoli důvodu není pleurální tekutina dostatečně rychle odváděna, označuje se jako pleurální výpotek a může způsobovat různé zdravotní potíže. Nejčastějšími onemocněními, které vedou k tvorbě pleurálního výpotku, jsou srdeční selhání, zápal plic, zhoubné nádory, plicní embolie a jaterní cirhóza.
Při poranění hrudníku může vzniknout pneumotorax, což znamená nahromadění vzduchu (popř. jiného plynu) v pleurální dutině a následné smrštění (kolaps) plíce. Pneumotorax je život ohrožující stav, neboť postiženému se výrazně hůře dýchá a v krajním případě se může i udusit.
Související odkazy
- Co víme o onemocněních pohrudnice (odkaz vede na PDF soubor na webu pneumologie.cz, 694 kB)
