Příčiny vzniku pneumotoraxu jsou různé: může to být například důsledek plicního onemocnění nebo úrazu. Ve většině případů vyžaduje léčba hospitalizaci.
Pneumotorax: Co to je?
Za normálních okolností se plíce při nádechu rozšiřují směrem k hrudní stěně, takže mezera mezi plícemi a hrudní stěnou je velmi malá. Při výdechu se pak plíce stahují. Díky podtlaku v pleurální dutině, tedy v mezeře mezi plícemi a hrudní stěnou, jsou plíce prakticky „přilepeny“ na hrudní stěnu, což fyziologicky brání tomu, aby se zhroutily.
Pokud se však do pleurální dutiny dostane vzduch, podtlak udržující plíce „přilepené“ k hrudní stěně zmizí, plíce již nemohou kopírovat pohyby hrudníku a částečně nebo zcela se zhroutí (zkolabují). To vede k omezení dýchání, v nejhorším případě selhává dýchací funkce plic.
Obrázek 1: Ilustrace znázorňující zhroucenou (zkolabovanou) plíci v důsledku pneumotoraxu. (Zdroj: Blausen.com staff (2014). "Medical gallery of Blausen Medical 2014". WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=27924395)
Jaké jsou formy pneumotoraxu?
Pneumotorax může mít různé příčiny a formy, z nichž některé jsou stručně popsány v následujících odstavcích.
Spontánní pneumotorax vzniká bez působení jakékoli zevní mechanické příčiny [1, 2]. Rozlišujeme dvě hlavní formy spontánního pneumotoraxu:
- Primární spontánní pneumotorax nemá žádnou identifikovatelnou příčinu a vyskytuje se u jedinců, jejichž plíce byly až dosud zdravé. Za rizikový faktor pro vznik tohoto typu pneumotoraxu je považováno kouření. Bylo také zjištěno, že tato forma pneumotoraxu se může častěji vyskytovat u blízkých příbuzných, což svědčí pro genetickou predispozici. Postiženi bývají zejména vysocí, štíhlí muži.
- Sekundární spontánní pneumotorax vzniká v důsledku již existujícího plicního onemocnění (např. CHOPN, plicní emfyzém, cystická fibróza).
Traumatický pneumotorax je způsoben poraněním hrudníku, např. při autonehodách, v důsledku bodných ran apod. [3]
Iatrogenní pneumotorax vzniká jako komplikace lékařského zákroku, např. v důsledku punkce, ať již prováděné za diagnostickým nebo terapeutickým účelem.
Tenzní pneumotorax je forma pneumotoraxu, při níž vzduch, který se dostane do pleurální dutiny, nemůže uniknout (podobně jako je tomu u ventilku se zpětnou záklopkou). S každým nádechem se tak v pleurální dutině hromadí více vzduchu, což vede ke kolapsu (jedné strany) plic. Vysoký tlak vzniklý následkem tohoto typu pneumotoraxu utlačuje plíce, srdce a velké krevní cévy. Tento typ pneumotoraxu představuje akutní ohrožení života (může vést k oběhovému selhání) a vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc!
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Pneumotorax se projevuje mimo jiné:
- dušností,
- náhlými bolestmi (jednostranná a bodavá bolest v oblasti hrudníku, zejména při hlubokém nádechu),
- drážděním ke kašli.
Jak se stanoví diagnóza?
Diagnóza se stanoví na základě fyzického stavu postiženého člověka, tedy především na základě příznaků a anamnézy. Lékař se vyptá např. na charakter bolesti, předchozí onemocnění, kouření atd., a provede fyzikální vyšetření (např. poslech, poklep, zaměří se na známky možného poranění hrudníku apod.). Důležitou součástí diagnostiky je také rentgenové vyšetření.
Dále mohou být provedena následující vyšetření:
- elektrokardiografie (EKG),
- výpočetní tomografie (CT),
- vyšetření krevních plynů,
- torakoskopie.
Jak probíhá léčba pneumotoraxu?
Léčba závisí jednak na formě, příčině a velikosti pneumotoraxu, jednak na celkovém stavu pacienta; ve většině případů je nutná hospitalizace. Cílem léčby je odstranit z pleurální dutiny vzduch a předejít recidivě. Toho lze dosáhnout různými způsoby:
Pozorování a čekání na spontánní uzdravení. Tato možnost přichází v úvahu například v případě spontánního pneumotoraxu malého rozsahu. Pacient dochází na pravidelná kontrolní vyšetření, podstupuje odvykání kouření, případně jsou mu doporučeny i jiné změny chování, může mu být podávám kyslík (oxygenoterapie, dýchání přes masku).
Aspirace vzduchu. V lokální anestezii provede lékař punkci jehlou do pleurálního prostoru, vzduch odsaje speciální stříkačkou.
Drenáž pleurální dutiny. Rovněž se provádí v lokální anestezii, je však nutná hospitalizace. Vzduch je odsáván hadičkou zavedenou do pleurálního prostoru pomocí čerpadla (nebo systému čerpadel). Po odstranění drénu je rána uzavřena náplastí nebo stehem.
Pleurodéza. Při tomto zákroku se pleurální prostor sklerotizuje (dojde tedy ke „slepení“ parietální pleury a viscerální pleury), což zabrání kolapsu plíce. Pleurodéza se provádí např. vpravením dráždivé chemické látky (nejčastěji mastku) do pleurálního prostoru a je indikována především v případech opakovaných pneumotoraxů.
Chirurgický zákrok. „Díry“ způsobující pneumotorax je možné chirurgicky uzavřít, případně je možné podpořit vznik srůstů (adhezí). Provádí se minimálně invazivními operačními technikami (endoskopie, konkrétně videem asistovaná torakoskopická chirurgie neboli VATS). Někdy je však nutná otevřená operace, při níž chirurg nařízne hrudník ze strany.
Pacienti, kteří prodělali pneumotorax, by se obecně měli vyhýbat kouření, aby snížili riziko recidivy.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud se objeví příznaky, které by mohly poukazovat na pneumotorax, jako jsou zejména dušnost, náhlá bolest na jedné straně hrudníku (zvláště při hlubokém dýchání) nebo kašel, je nutné okamžitě kontaktovat lékaře!
V případě pneumotoraxu se na léčbě mohou podílet lékaři různých specializací, např. plicní lékařství, chirurgie (hrudní chirurgie), kardiologie apod. Akutní léčba probíhá obvykle na interním nebo plicním oddělení, případě na jednotkách intenzivní péče či na ARO.
Související odkazy
- Co víme o onemocněních pohrudnice (odkaz vede na PDF soubor na webu pneumologie.cz, 694 kB)
- Josef Vodička, Vladimír Špidlen: Spontánní pneumotorax. Časopis lékařů českých 2006, 145: 611–615. (odkaz vede na web prolekare.cz)
- Josef Vodička, Vladimír Špidlen a kol.: Traumatický pneumotorax – diagnostika a léčba 322 případů v pětiletém období. Rozhledy v chirurgii 2017, 96(11): 457–462. (odkaz vede na web prolekare.cz)
