Světelné paprsky dopadající do oka se několikrát lámou, vychylují a nakonec se setkávají na sítnici. Tam jsou světelnými paprsky zasaženy speciální buňky, které jsou rovněž důležité pro vnímání světla. Informace pak pronikají dále do mozku, kde jsou zpracovány tak, aby vytvořily „obrázek“.
Na obr. 1 je schematicky znázorněno, jak světlo proniká nejprve přes rohovku a komorovou tekutinu (v přední části oka). K lomu světla pak dochází nejen mezi komorovou tekutinou a čočkou, ale také v oblasti přechodu mezi čočkou a sklivcem. Světelné paprsky nakonec dopadají na oční pozadí (sítnici).
Obrázek 1: Zjednodušené schéma zrakového vnímání. (Zdroj: shutterstock.com)
Zrakové a nervové buňky
Jakmile světlo zasáhne světločivé buňky (čípky nebo tyčinky), tyto buňky změní svůj stav, vzniklý impuls se přenáší pomocí různých nervových buněk a vstupuje do mozku přes zrakový nerv. Sítnice je doslova protkána miliony zrakových a nervových buněk. Zatímco tyčinky jsou zodpovědné za vidění světla a tmy a mohou vnímat pohyb, čípky reagují na určité barevné složky světla (například červené, modré nebo zelené složky), díky čemuž může mozek vnímat různé barvy.
Čípky jsou aktivní zejména ve dne a vyžadují vyšší intenzitu světla (zajišťují denní a barevné vidění). Vstup světla je regulován duhovkou. Ta rozšiřuje a zužuje zorničku. Naopak tyčinky jsou zapojeny do vidění za soumraku a ve tmě – a podílejí se na vnímání pohybu. Jsou rozmístěny po sítnici, ne však v jejím středu. Na vnějším okraji zorného pole nelze vidět ostře, zato jsou zde velmi dobře „zaznamenávány“ pohyby. Uprostřed sítnice se čípky shlukují v takzvané žluté skvrně (macula lutea), v místě nejostřejšího vidění. Pokud světlo dopadne na příslušnou buňku, objeví se nervový impulz (velmi slabý), který je přenášen nervovými buňkami do mozku.
Zrakový nerv zajišťuje spojení oka s mozkem
V místě označovaném jako papila zrakového nervu se nachází přechod mezi sítnicí a zrakovým nervem. V tomto místě se nenacházejí žádné zrakové buňky, takže se jedná o jakousi slepou skvrnu, kde neprobíhá proces vidění. Mozek však toto slepé místo dokáže velmi dobře kompenzovat.
Zrakový nerv se skládá z mnoha milionů nervových vláken. Představuje spojení s mozkem a vytváří zrakovou dráhu, která prochází očnicí a pokračuje dále do vnitřních částí lebky. Část nervových vláken se protíná v místě, kde se kříží zrakové nervy z obou očí (latinský název chiasma opticum) a pokračuje do protilehlé mozkové hemisféry. Tímto způsobem se vjemy z obou očí dostávají do obou polovin mozku, a to právě do těch oblastí, ve kterých jsou zpracovávány (obr. 2). Ve středním mozku se nachází oblast, ze které jsou informace přenášeny do mozkové kůry týlního laloku. V tomto „vizuálním centru“ mozek zpracovává informace tak, že vytváří obraz prostředí. Obrazový vjem je propojen s jinými vjemy a je propojen s různými oblastmi mozku (např. s čichovým mozkem).
Obrázek 2: Princip binokulárního vidění: obrazy ze zorných polí pravého i levého oka se ve zrakové kůře mozku skládají v jediný trojrozměrný obraz. (Zdroj: depositphotos.com)
Související odkazy
- Kateřina Bulová: Binokulární vidění (bakalářská práce v oboru Optika a optometrie). Brno, 2019. (odkaz vede na PDF soubor na webu muni.cz, 1.1 MB)
