Jak již vyplývá z názvu této oční vady, při poruchách barvocitu dochází k poruše normálního barevného vidění. To se projevuje různě intenzivním omezením vnímání jedné, několika nebo všech druhů barev. V závislosti na povaze onemocnění se v této souvislosti mluví o částečné barvosleposti, úplné barvosleposti nebo daltonismu.
K vidění za šera a za tmy jsou zapotřebí speciální světločivé buňky v sítnici, tzv. tyčinky (viz článek Oko: struktura a funkce). Ty zprostředkovávají černobílé vidění. Pokud je funkce těchto buněk i jen částečně narušena, je schopnost vidění za šera a za tmy omezená. Pokud tyto buňky přestanou fungovat úplně, je postižený člověk šeroslepý.
Sklivec udržuje tvar oční bulvy a stabilizuje ji (viz článek Oko: struktura a funkce). Gelovitá konzistence sklivce zároveň udržuje sítnici v její pozici a brání jejímu odchlípení. Sklivec obsahuje velmi vysoký podíl vody (98 %) a je průhledný. Díky tomu může světlo bez překážek dopadat až na sítnici (viz článek Vidění). Tvar i funkce sklivce mohou být poškozeny v důsledku tzv. degenerativních procesů. Patologické (chorobné) procesy mohou vést ke krvácení do sklivce, sklivcovým zákalkům nebo i k odchlípení sklivce. Důsledkem může být snížení zrakové ostrosti nebo rušivé vjemy v zorném poli (člověk např. vidí skvrny).