V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Struktura kůže
Kůže (cutis) se skládá ze dvou zřetelně odlišných vrstev (obr. 1):
- pokožka (epidermis) – silný epitel tvořící povrchovou vrstvu kůže,
- škára (dermis) – pojivová tkáň ležící pod pokožkou.
Těsně pod kůží se nachází podkožní vazivo (tela subcutanea). To není součástí kožního systému, přesto vykonává některé funkce společně s kůží.
Součástí kožního systému jsou i takzvaná kožní adnexa (adnexa cutis), mezi něž se u člověka řadí vlasy a chlupy (společně s vlasovými folikuly), nehty, mazové žlázy, potní žlázy a mléčné žlázy.
Obrázek 1: Struktura kůže – schematický nákres. Zdroj: Aufbau der Haut, Janica Nolte, DocCheck, by BioRender.com (2023); převzato z https://app.biorender.com/biorender-templates; licencováno pod CC BY-NC-SA 3.0.
Pokožka
Pokožka (epidermis) tvoří nejsvrchnější ochrannou vrstvu kůže, tedy skutečnou hranici mezi tělem a vnějším prostředím. Je poměrně tenká, na některých místech opravdu velmi tenká (pouhých 30 mikrometrů), zatímco na jiných místech je naopak silnější – například na chodidlech nebo na dlaních. Tato nejsvrchnější vrstva kůže se neustále obnovuje: odumřelé buňky na vnější straně pokožky se průběžně odlupují, zatímco zespoda dorůstají nové.
Pokud se kůže na sluci opálí do tmavšího odstínu, lze to do značné míry připisovat melanocytům – pigmentovým buňkám, které se vyskytují v pokožce. Slunce však způsobuje nejen opálení, ale také zesílení kůže: obojí slouží do jisté míry jako ochrana před UV zářením.
V pokožce se nacházejí rovněž Merkelovy buňky, jejichž prostřednictvím můžeme vnímat mechanické podněty, jako je dotek, tlak a vibrace. Kromě toho je lidská kůže propojena s imunitním systémem, a to prostřednictvím Langerhansových buněk. Ty mohou zachycovat antigeny, které proniknou do pokožky, a následně je „ukázat“ imunitnímu systému, který na ně zareaguje.
Škára
Škára (dermis) se nachází hned pod pokožkou. Škáru tvoří pojivová tkáň a základní hmota amorfní (bezbarvá, průhledná hmota rosolovité konzistence), v nichž jsou rozptýleny různé buňky – například některé buňky imunitního systému (zvláště pak lymfocyty). Kolagenní vlákna dodávají škáře stabilitu, zatímco elastická vlákna zajišťují její pružnost. Do škáry rovněž zasahují krevní cévy, které jednak zásobují kůži živinami, jednak se podílejí na regulaci tělesné teploty a krevního tlaku.
Ve škáře se nacházejí také některé smyslové receptory. Například Meissnerova tělíska rozpoznávají jemný dotek, zatímco Ruffiniho tělíska jsou důležitá pro vnímání tlaku, tahu, napětí a pravděpodobně se podílejí i na vnímání teploty. Meissnerova i Ruffiniho tělíska jsou konkrétní příklady opouzdřených nervových zakončení. Ve škáře se nachází také mnoho volných nervových zakončení, která se podílejí na vnímání tlaku, doteku, bolesti, svědění či teploty. Součástí škáry jsou i vlasové folikuly a různé kožní žlázy (zejména potní žlázy, apokrinní žlázy a mazové žlázy).
Podkožní vazivo
Podkožní vazivo (tela subcutanea) se skládá z řídkého kolagenního vaziva a tukové tkáně, jimiž procházejí nervy a krevní cévy. Jednou z funkcí podkožního vaziva je spojovat kůži se strukturami, které se nacházejí pod ní (např. s kosterními svaly, s kostmi apod.) a zajišťovat mírnou pohyblivost kůže vůči těmto strukturám. Podkožní tuková tkáň slouží k ukládání energie a tepelné izolaci. Tato tuková tkáň je na těle rozmístěna různě. K vnímání vibrací slouží speciální mechanoreceptory, takzvaná Vaterova–Paciniho tělíska.
Kožní adnexa: žlázy, nehty, chlupy, vlasy
Kožní adnexa (adnexa cutis) plní různé úkoly; kvůli tomu jsou značně nerovnoměrně rozmístěny v různých částech těla. U člověka se mezi kožní adnexa řadí vlasy a chlupy (společně s vlasovými folikuly), dále nehty, mazové žlázy, potní žlázy a mléčné žlázy. Některé z těchto struktur jsou stručně popsány v následujících odstavcích.
Potní žlázy (glandulae sudoriferae) se nacházejí téměř po celém těle, ale obzvláště hodně jich je na dlaních a chodidlech. Jak již z jejich názvu vyplývá, potní žlázy vylučují pot. Ten je zapotřebí zejména k regulaci tělesné teploty. Vylučování potu je také důležité pro tvorbu „ochranného pláště“ kůže, který je u zdravé kůže mírně kyselý (pH 5,7) a mimo jiné brání pronikání choroboplodných zárodků.
Apokrinní žlázy (glandulae sudoriferae apocrinae) jsou specializované potní žlázy, které vylučují zvláštní druh potu. Nacházejí se například v podpaží. Produkce jejich sekretu je řízena hormonálně a začíná až v pubertě.
Mazové žlázy (glandulae sebaceae) vylučují kožní maz, který obsahuje velké množství mastných kyselin. Kožní maz dodává vlasům lesk a pokožce pružnost. Hlavní funkcí kožního mazu je promašťovat a změkčovat pokožku, a tím předcházet jejímu nadměrnému vysychání a praskání. Pokud je produkce kožního mazu snížena, pokožka i vlasy jsou suché. Obzvláště aktivní jsou mazové žlázy v obličeji. Pokud jsou však mazové žlázy aktivní až příliš, označují lékaři tento stav jako seborea, a může to vést až ke vzniku akné. Podobně jako apokrinní žlázy jsou i mazové žlázy řízeny hormonálně.
Nehty (ungues) jsou zrohovatělé útvary, které jsou tvořeny převážně keratinem (jeden z mnoha typů bílkovin). Nehty jednak chrání konečky prstů na rukou i na nohou, jednak napomáhají našemu vnímání hmatu.
Obrázek 2: Struktura nehtu – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Vlasy a chlupy (pili) jsou rovněž tvořeny zrohovatělými vrstvami keratinu. U našich pravěkých předků se podílely na udržování tělesné teploty, dnes mají vlasy spíše estetickou funkci (a tělesného ochlupení se mnohdy naopak zbavujeme).
Obrázek 3: Struktura vlasu – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Funkce kůže
Jak již bylo uvedeno výše, lidská kůže je tvořena více vrstvami a různými typy buněk, které plní velmi odlišné funkce.
Ochranná funkce
Nejsvrchnější vrstva kůže má „obnovovací mechanismus“ a do jisté míry poskytuje ochranu před slunečními paprsky:
Pokožka se obnovuje neustále. V její nejspodnější vrstvě (bazální vrstvě, obr. 2) se nacházejí tzv. bazální buňky, které se dělí, postupně ztrácejí tekutinu, vystupují směrem na povrch a rohovatí. Z povrchu kůže se pak postupně odlupují nepatrné kožní šupinky. Celý tento proces trvá přibližně čtyři týdny.
Obrázek 4: Vrstvy pokožky – schematický nákres. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Melanocyty jsou pigmentové buňky v pokožce, které jsou UV zářením stimulovány („povzbuzovány“) k větší produkci pigmentu melaninu. Kůže se nejen opálí, ale také zesílí. Oba tyto procesy slouží k ochraně kůže. Doba, po kterou nás kůže chrání před poškozením způsobeným UV zářením, se nazývá vlastní ochranná doba pokožky [1]. Čím více melaninu má člověk v pokožce, tím je tato „přirozená ochranná doba“ delší. Příliš dlouhý pobyt na slunci nebo v soláriu (nebo i jiné vystavování povrchu těla příliš velkému množství UV záření) však může vést k poškození kůže – a to zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže.
Obrázek 5: Pigmentace kůže – schematický nákres. Barva kůže závisí na množství melaninu – pigmentu, který je produkován melanocyty v bazální vrstvě pokožky, a který se nakonec dostává do keratinocytů. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Regulace tělesné teploty, propustnost kůže
Kůže se podílí rovněž na udržování tělesné teploty. Pokud se tělo potřebuje ochladit, vydává skrze kůži teplo (zejména odpařováním potu). Kůže také chrání tělo před ztrátou tekutin, a proto je důležitá pro udržování vodní a elektrolytové rovnováhy.
Podkožní tuk slouží jako izolační materiál a chrání tělo před podchlazením. V chladném prostředí se navíc snižuje prokrvení kůže. Kromě toho nám v chladu naskakuje „husí kůže“ a vstávají chlupy – což mělo smysl u našich pravěkých předků, pro které vrstva vzduchu v „srsti“ představovala další způsob izolace před chladem.
Ačkoli kůže představuje účinnou bariéru mezi tělem a vnějším prostředím, pro některé látky je propustná. Proto se do ní mohou vstřebávat například léky v podobě mastí, krémů, gelů, sprejů nebo náplastí.
Smyslové receptory, komunikace
Kůže nám zprostředkovává různé smyslové vjemy: můžeme díky ní vnímat tlak, bolest nebo teplotu. Za tyto vjemy vděčíme specializovaným smyslovým receptorům, které jsou napojeny na odpovídající nervová vlákna. Při doteku si prakticky okamžitě uvědomíme, zda je předmět drsný nebo hladký, studený nebo teplý apod. Receptory bolesti nás upozorňují na zranění. Některé oblasti lidské kůže jsou obzvláště citlivé, například konečky prstů nebo obličej. I velmi lehké doteky na nich vnímáme jako lechtání, např. když se nám na kůži usadí komár.
V neposlední řadě je kůže odrazem našeho nitra, neboť může prozradit některé emoce (pokud náhle zrudneme, nebo naopak zbledneme) nebo poukázat na zhoršený zdravotní stav (pokud má kůže jakoukoli jinou než „zdravou“ barvu).
Související odkazy
- Česká akademie dermatovenerologie: Jak se chránit? (odkaz vede na web dermanet.cz)