Kardiovaskulární systém zajišťuje oběh krve v těle. Skládá se ze srdce a krevních cév. Kromě přenášení živin, kyslíku a oxidu uhličitého z jedné části těla do druhé krev také představuje určitý prostředek komunikace tím, že přenáší chemické informace ve formě hormonů ze žláz s vnitřní sekrecí do orgánů a tkání. Lymfatické cévy každý den odvedou z tkání více než dva litry mezibuněčné tekutiny (tkáňového moku), kterou přefiltrují a vracejí zpět do krve. Složení této nažloutlé tekutiny, která je označována jako lymfa či míza, je podobné krevní plazmě a jejím prostřednictvím jsou z tkání odstraňovány mrtvé buňky, bílkoviny, tuky, konečné produkty metabolismu, ale i cizí tělesa a bakterie. Lymfa v těle nekoluje neustále v uzavřeném systému cév tak, jako je tomu u krevního oběhu: místo toho na jedné straně lymfatický systém sbírá mok z tkání, na straně druhé jej vrací do krevního oběhu.
V těle dospělého obíhá asi pět až šest litrů krve. V krevním řečišti zajišťují tepny přenos krve bohaté na kyslík ze srdce do celého těla. Hlavním úkolem žil je naopak sbírat odkysličenou krev z orgánů, svalů, kůže a kostí a dopravovat ji zpět do srdce. Celkový objem přepravený žilami u dospělého člověka je přibližně 7 000 litrů denně. Největší zátěž musí překonávat žíly na nohou, které tvrdě pracují proti gravitaci.
Lymfatický systém v organismu plní mnoho důležitých funkcí. Významnou úlohu hraje v transportu živin a obranných mechanismech těla. Do lymfatického systému se řadí lymfa, lymfatické kapiláry, větší lymfatické cévy a lymfatická tkáň (lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík).
Srdce je sval velikosti pěsti. Bije přibližně 80× za minutu, což za 80 let života činí více než 3 miliardy úderů a 200 milionů litrů přepravené krve. Nervový systém srdce je do značné míry nezávislý na centrální nervové soustavě, jeho činnost však může být stimulována autonomním (vegetativním) nervovým systémem – to se projevuje například tak, že srdce bije silněji při strachu, panice nebo naopak při radosti.