Trávicí trakt neboli si můžeme zjednodušeně představit jako trubicovitou strukturu (byť je v některých místech rozšířená, zúžená či různě zohýbaná), jejíž součásti na sebe vzájemně navazují: ústa, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, řitní otvor. Některé odpadní a nepotřebné látky jsou vylučovány ledvinami (ve formě moči) a částečně i kůží (ve formě potu). Kůže má kromě toho celou řadu dalších důležitých funkcí.
Trávení začíná již v ústech. Zuby během žvýkání potravu rozmělní, a jazyk ji smíchá s první trávicí šťávou, což jsou sliny. Sliny jídlo nejen změkčí a učiní jej kašovitějším (čímž usnadní polykání soust), ale také do něj přidávají trávicí enzymy. Právě díky těmto vysoce aktivním látkám začíná trávení již v ústní dutině: například amyláza štěpí škrob na jednodušší cukry.
Z jícnu se rozmělněná potrava dostává do žaludku. Žaludek je svalnatý dutý orgán přibližně ve tvaru písmene J, jehož přední stěna se nachází přímo za levým žeberním obloukem, v levé horní části břicha. Velikost i tvar žaludku se u různých lidí může poměrně výrazně lišit.
Střevo je svalová trubice, která dosahuje značných rozměrů. Celková délka střeva je asi sedm metrů. Obzvláště pozoruhodná je vnitřní struktura tenkého střeva. Jeho vnitřní stěna se totiž vyznačuje velkým množstvím tenkých a dlouhých výběžků – tzv. klků, které mnohonásobně zvětšují vnitřní povrch této části trávicího traktu. Živiny se tak mohou vstřebávat daleko účinněji, než kdyby byl povrch hladký. Kdyby se vnitřní povrch tenkého střeva dal „narovnat“, odpovídal by ploše asi 200 metrů čtverečních.