Výskyt
Bakterie Haemophilus influenzae typu b (Hib) je zodpovědná za 95 % všech invazivních infekcí H. influenzae u neimunizovaných populací a je důležitou příčinou závažných a někdy i smrtelných infekcí, zejména u dětí do 6 let. Hib vyvolává u předškolních dětí život ohrožující epiglotitidu (zánět hrtanové příklopky) a zánět mozku; po zavedení plošného očkování proti Hib je výskyt těchto onemocnění vzácný. U dospělých bývají časté infekce neopouzdřenými (jinými) kmeny H. influenzae, které vznikají jako lokální komplikace virové respirační nákazy.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že ročně na celém světě onemocní Hib infekcí tři miliony osob, z toho 400 000 zemře. Většina případů je mezi neimunizovanými dětmi a v ekonomicky rozvojových zemích. Věk je důležitým rizikovým faktorem pro invazivní Hib infekce a v neimunizovaných populacích jsou děti mladší pěti let vystaveny nejvyššímu riziku Hib onemocnění. Dvě třetiny případů se vyskytují u dětí mladších dvou let a maximální incidence onemocnění je ve věku 10–12 měsíců.
Obrázek 1: Trend onemocnění vyvolaných Hib v České republice v letech 1987–2018 (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Prevence
Od roku 2001 jsou všechny děti očkovány proti hemofilu typu b (HiB), očkovací látka je v současnosti součástí hexavakcíny.
Očkování se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b:
a) u dětí (schéma 2 + 1):
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11. – 13. měsíci života dítěte, tzn. interval mezi druhou a třetí dávkou je minimálně 6 měsíců.
b) u dětí očkovaných proti tuberkulóze od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
c) u nedonošených dětí třemi dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně šest měsíců po podání třetí dávky (schéma 3 + 1),
Očkování proti Hib je také indikováno a hrazeno z veřejného zdravotního pojištění u osob (i dospělých) s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny, osob s indikovanou nebo provedenou splenektomií, osob s provedenou autologní nebo alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk, osob se závažnými primárními nebo sekundárními imunodeficity, které vyžadují dispenzarizaci na specializovaném pracovišti.
Příznaky onemocnění
Epiglotitida se projevuje horečkou, bolestí v krku a dušností. Dítě nemůže polykat, vytékají mu sliny z úst. Bývá nepřirozeně klidné, což může vést k domněnce, že onemocnění není závažné, ale pokud není včas zahájena správná léčba, hrozí zadušení dítěte. Zánět mozku vyvolaný Hib se vyskytuje nejčastěji u dětí ve věku 2 měsíců až 2 let. Onemocnění začíná horečkou, dítě je apatické, odmítá pít, zvrací. 20–30 % dětí má po onemocnění následky, nejčastěji hluchotu, psychomotorickou retardaci a obstrukční hydrocefalus. Hib může dále u dětí způsobit zánět plic, zánět očnice (orbitocelulitidu), septický zánět kloubů, akutní zánět středního ucha s komplikacemi vedoucími k zánětu mozku, hnisavý zánět spojivek, u novorozenců a osob (všeho věku) s poruchou imunity sepsi.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle trvá 1–4 dny.
Původce: bakterie Haemophilus influenzae typu b (Hib).
Zdroj onemocnění: nemocný člověk nebo bezpříznakový nosič.
Přenos: kapénkovou nákazou, vzácně kontaktem s kontaminovanými předměty.
Období nakažlivost, vnímavost, imunita: původce onemocnění je vylučován v období infekce, bezpříznakové nosičství může trvat dlouho, nakažlivost mizí po léčbě antibiotiky. Vnímavost k nákaze je všeobecná, imunita se vytváří po očkování nebo prodělaném onemocnění.
