Jak se projevuje ADHD?
Hlavními příznaky ADHD jsou nepozornost, impulzivita a nadměrná aktivita – tedy taková, která se vymyká obvyklému chování dětí v daném věku. Při diagnostice se používají kritéria podle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí). ADHD se u každého dítěte může projevovat jinak, diagnostiku však usnadňuje přítomnost některých hlavních příznaků. Ty se rozdělují do tří hlavních oblastí: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita.
Hlavní příznaky nepozornosti:
- dítě musí vynakládat velké úsilí k udržení pozornosti,
- dítěti dělá potíže všímat si detailů a dělá chyby z nepozornosti,
- dítěti je zatěžko naslouchat a řídit se podle pokynů,
- dítě musí vynaložit značné úsilí, aby dokončilo nějaký úkol nebo aktivitu,
- pro dítě je obtížné vynaložit déletrvající duševní úsilí,
- dítě často někde odkládá nebo zapomíná své věci,
- pozornost dítěte snadno odvádějí různé vnější podněty.
Hlavní příznaky hyperaktivity:
- trvalý neklid rukou a nohou,
- dítě musí vynaložit značné úsilí, aby vydrželo klidně sedět nebo si hrát,
- rodič má pocit, jako by jeho dítě „někde uvnitř stále poháněl nějaký motor“.
Hlavní příznaky impulzivity:
- když dítě mluví, jeho příval slov lze jen těžko zastavit,
- dítě má potíž vyčkat, až na něj přijde řada, aby se na dané téma samo vyjádřilo,
- rušivé chování vůči ostatním.
Diagnóza ADHD
Diagnózu ADHD je potřeba stanovit v sociálním kontextu: odborník může vyslovit diagnózu ADHD jen tehdy, pokud je chování dítěte narušeno opravdu do značné míry a pokud je přítomno alespoň sedm z výše uvedených příznaků. Kromě toho prakticky nelze spolehlivě diagnostikovat ADHD dříve než ve věku 7 let. ADHD v mnoha případech přetrvává až do dospělosti.
Má-li být stanovena diagnóza ADHD, příznaky se musí projevovat zřetelně a vývoj dítěte je trvale pozadu alespoň o šest měsíců ve více oblastech (škola, volný čas, domácí aktivity apod.). Zároveň je potřeba pečlivě sledovat prostředí, ve kterém dítě žije, aby bylo možné alespoň rámcově vysledovat podmínky, které se mohou spolupodílet na vzniku „narušeného“ chování.
Děti s ADHD často trpí i dalšími duševními poruchami, např. poruchami sociálního chování, depresemi, úzkostnými poruchami, poruchami učení, poruchami autistického spektra nebo tiky. Jsou-li neklid a hyperaktivita vyvolány jinou poruchou než ADHD (např. úzkostnou poruchou), nemůže odborník vyslovit diagnózu „ADHD“.
Jak se ADHD diagnostikuje u malých dětí?
U malých dětí se příznaky neprojevují tak zřetelně jako u školáků. Hyperaktivita či impulzivita do jisté míry patří k normálnímu vývoji předškoláků. Malé děti s ADHD jen obtížně snášejí, když jim dospělí nechtějí vyhovět, a chovají se nápadně vzdorovitě, tzn. velmi výrazněji než ostatní děti ve „fázi vzdoru“. Kromě toho mohou hůře odhadovat hrozící nebezpečí, což s sebou přináší vyšší riziko úrazu.
Od anamnézy k pozorování chování
Lékař obvykle zahájí diagnostiku pečlivým odebráním anamnézy. Zohledňovány jsou nejen medicínské, sociální, psychologické a rodinné faktory, ale i průběh těhotenství u matky a dosavadní vývoj dítěte. Pozorováno je i chování dítěte a způsob jeho hry. Odborník by si u dítěte měl všímat nejen jeho slabých stránek, ale i těch silných, neboť ty lze následně velmi dobře využít při terapii. Od rodičů bude zjišťovat i jejich reakce na chování jejich potomka (zda jej například nějak trestají, a pokud ano, jak?) a jaké pocity s tím mají spojené (např. bezmoc nebo vztek).
Součástí diagnostiky je i tělesné vyšetření, zvážení a změření dítěte. Někdy je nutný i odběr krve (např. ke stanovení hladiny hormonů štítné žlázy), případně EKG, EEG nebo vyšetření pomocí některých zobrazovacích metod (např. magnetická rezonance). V některých případech mohou pomoci i poznatky ergoterapeuta.
Psychologické vyšetření
Součástí diagnostiky ADHD v dětském věku je vždy psychologické vyšetření. Podle věku dítěte jsou používány odpovídající testy, které napomohou ke stanovení správné diagnózy. Kromě toho se psycholog u dítěte zaměřuje na diagnostiku jeho vývoje a případného nadání. V některých případech mohou pomoci i videa, které psychologovi umožní sledovat rodinnou dynamiku (zejm. vztahy mezi rodiči a dítětem) z jiné perspektivy.
Na koho se mohu obrátit?
Máte-li podezření, že vaše dítě má ADHD, obraťte se na ošetřujícího dětského lékaře, který vám v případě potřeby vydá doporučení k návštěvě dětského psychiatra nebo jiného odborníka se specializací na psychosomatiku či ADHD. Pak by měla následovat potřebná vyšetření a v případě potvrzené diagnózy ADHD vám lékař může navrhnout konkrétní metodu léčby.
Související odkazy
- Libuše Stárková: ADHD ve světle současné psychiatrie a klinické praxe. Pediatrie pro praxi 2016, 17(1): 16–21 (odkaz vede na PDF soubor na webu pediatriepropraxi.cz, 208 kB)
- Ivo Paclt: ADHD v dětství, dospívání a dospělosti. Praktické lékárenství 2016, 12(1): 16–17. (odkaz vede na PDF soubor na webu praktickelekarenstvi.cz, 81 kB)
- Pavel Theiner: ADHD od dětství do dospělosti. Psychiatrie pro praxi 2012, 13(4): 148–151. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 100 kB)
