Lezení je sport, který nabízí mnoho příležitostí k rozvoji pro všechny věkové kategorie, pro začátečníky i pro pokročilé. Navíc je tento sport pro lidské tělo výzvou jako málokterá jiná forma pohybové aktivity: při lezení se zapojují téměř všechny svalové skupiny. Při lezení trénujete nejen sílu a vytrvalost, ale i smysl pro rovnováhu a koordinaci. Kromě toho lezení rozvíjí i některé mentální schopnosti, zvláště pak soustředění a sebedůvěru. Jištění s lezeckým partnerem nebo lezení v lanovém družstvu (tj. ve skupině lidí, kteří jsou navázáni na jednom laně) prohlubuje vzájemnou důvěru a smysl pro odpovědnost.
Lezecká technika a jištění
Při lezení se tělo z větší části opírá o nohy, zatímco ruce slouží především k udržení rovnováhy. Výjimkou jsou samozřejmě strmé stěny nebo dokonce převisy, u nichž lezec do značné míry „visí“ na rukou. Již malé děti rády šplhají po prolézačkách na dětském hřišti nebo po stromech, a tím naplňují svou přirozenou touhu po pohybu. Pokud začínáte (znovu) lézt v dospělosti, můžete se správnou lezeckou techniku (včetně udržování rovnováhy či hledání nejvhodnějších stupů a chytů) naučit postupně, nejlépe ve specializovaných kurzech lezení.
Lezení s sebou nese jistá rizika; pokud však dodržujete základní bezpečnostní pravidla a používáte odpovídající vybavení, lze tato rizika výrazně minimalizovat. Velmi důležité je naučit se bezpečně používat lana, karabiny a další jisticí prostředky – a u horolezectví navíc umět vyhodnocovat nebezpečí v horách. Tyto znalosti vám předají nejlépe na kurzech pořádaných horolezeckými kluby.
Jaké existují lezecké disciplíny?
Zatímco ještě okolo roku 2000 bylo lezení považováno za kratochvíli individualistů se zálibou v extrémech, dnes se již řadí mezi populární sporty. Přispěla k tomu jednak výstavba poměrně velkého počtu umělých stěn, jednak rostoucí počet zajištěných cest (ferrat), které již najdeme nejen v Alpách. Rozlišujeme celou řadu specializovaných lezeckých disciplín.
Bouldering
Bouldering je lezení v malé výšce bez jištění lanem. Pojmem „malá výška“ se v této souvislosti rozumí taková výška, ze které může lezec ještě seskočit, aniž by se zranil, když dopadne na podložku nebo tzv. bouldermatku. V minulosti se lezení na malých skalách (boulderech) používalo v rámci přípravy na delší horské túry. Dnes je bouldering samostatnou lezeckou disciplínou, ve které se pořádají i soutěže. Při boulderingu lezci často tráví hodiny tím, že se snaží zvládnout obtížné kombinace chytů a stupů. Aby se zabránilo tvrdému dopadu při nechtěném pádu, používají se speciální pěnové podložky (bouldermatky). Z vybavení jsou potřeba pouze dobře padnoucí lezecké boty, bouldermatka a pytlík s magnéziem (z chemického hlediska se jedná o uhličitan hořečnatý, který má podobu bílého prášku).
Obrázek 1: Bouldering v přírodě. (Zdroj: depositphotos.com)
Lezení na obtížnost
Lezení na obtížnost se vyznačuje malými chyty a stupy, jeho součástí jsou obvykle převisy. V této lezecké disciplíně se vždy používá jisticí lano. Lezení na obtížnost klade vysoké nároky na tělesnou zdatnost člověka i na jeho lezeckou techniku. Tuto disciplínu lze provozovat jak venku (na zajištěných skalních cestách), tak uvnitř (v lezeckých halách). V každém případě je třeba důkladně si osvojit techniku jištění. K vybavení patří mj. lezecká obuv, lezecký úvazek (tzv. sedák), lano, karabiny, expresky a přilba.
Obrázek 2: Lezení na obtížnost – v tomto případě na zajištěné skalní cestě. (Zdroj: depositphotos.com)
Alpské lezení
Alpské lezení neboli alpinismus [2] zahrnuje široké spektrum činností v horách: od snadných lezeckých cest až po extrémně obtížné lezení na vysokých a strmých skalních stěnách. Kromě horolezeckých dovedností jsou nezbytné zkušenosti s horským terénem, znalost plánování túr, meteorologie, záchrana spolulezců atd. Pro mnoho horolezců spočívá přitažlivost této formy lezení v celkovém zážitku, který při pohybu v horách zahrnuje krásné výhledy, působivé horské scenérie nebo „hluboké prožitky“ související s nevyzpytatelným počasím. Kromě horolezecké výbavy je nutné i další vybavení, aby byl člověk dobře připraven na vysokohorské podmínky (např. bivakovací pytel, pláštěnka, lékárnička). Bližší informace najdete např. na webu Horské služby [3].
Obrázek 3: Alpinismus má mnoho podob i úrovní obtížnosti. (Zdroj: depositphotos.com)
Ferraty
Ferraty jsou lezecké trasy na skalách, které jsou zajištěné výrazně více než tradiční horolezecké cesty. Název je odvozen z italského via ferrata, tedy „železná cesta“. Nejvýraznějším „poznávacím znamením“ ferrat jsou ocelová lana připevněná ke skále; v některých místech jsou upevněné i kovové stupy, žebříky či jiné pomůcky. Ferraty tak představují zajímavou alternativu k volnému lezení zejména pro méně zkušené lezce. Existují různé stupně obtížnosti: nejlehčí ferraty jsou vhodné i pro rodiny s dětmi, zatímco ty nejtěžší vyžadují velkou sílu paží a značné lezecké zkušenosti. Každý lezec jistí sám sebe pomocí speciálního ferratového setu, na němž jsou vždy dvě karabiny připevněné na pružných popruzích k úvazku (sedáku). Na ferratách platí povinnost používání přilby. K ochraně rukou před puchýři a jiným poraněním při držení ocelového lana slouží speciální rukavice.
Obrázek 4: Ferraty jsou vděčným cílem méně zkušených lezců. (Zdroj: depositphotos.com)
Lezení s dětmi
Lezení představuje pro děti ideální pohybovou aktivitu, protože rozvíjí nejen motorické dovednosti (zvláště pak sílu a vytrvalost), ale i ty sociální. Při lezení mohou děti i mladí lidé zažívat obzvláště silné pocity úspěchu, což pomáhá posilovat jejich sebevědomí. V každém případě však platí, že děti nesmí být přetěžovány: jako u každého sportu v dětském věku by se rodiče a trenéři měli i u lezení zaměřovat na jeho zábavnou a hravou složku. Co se týče jištění, v lezeckých oddílech se mohou děti vzájemně jistit mezi sebou. Zejména u menších dětí je však nutná kontrola ze strany trenérů. Je tomu tak proto, že děti mnohdy nedokážou správně vyhodnotit rizika.
Obrázek 5: text (Zdroj: depositphotos.com)
Soutěžní lezení
V lezení rozlišujeme tři soutěžní disciplíny: bouldering, lezení na obtížnost a lezení na rychlost. Tyto soutěže probíhají vždy na umělých lezeckých stěnách.
Obrázek 6: text (Zdroj: depositphotos.com)
Terapeutické lezení
Lezení má celou řadu pozitivních účinků nejen na pohybový aparát, ale i na psychiku. Proto se již v 90. letech 20. stol. zrodila myšlenka tzv. terapeutického lezení, které se využívá právě jako podpůrná léčba některých zdravotních potíží. Terapeutická lezecká centra zatím existují především v německy mluvících zemích. Tamní fyzioterapeuti však celkový přínos této pohybové aktivity pro některé skupiny pacientů hodnotí veskrze pozitivně [4].
Související odkazy
- Jiří Baláš, Ladislav Vomáčko, Michal Frainšic, Jiří Šafránek: Turistika a sporty v přírodě: Lezení a horolezectví (odkaz vede na web ftvs.cuni.cz)
- Český horolezecký svaz (odkaz vede na web horosvaz.cz)
- Horská služba: Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu (odkaz vede na web horskasluzba.cz)
- Anika Frühauf, Julia Heußner, Martin Niedermeier, Martin Kopp: Expert views on therapeutic climbing – a multi-perspective, qualitative study. International Journal of Environmental Research and Public Health 2021, 18(7): 3535. (odkaz vede na web ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)