O riziku hovoříme, když si klademe otázku: Jak moc je pravděpodobné, že se nějaká akce nezdaří, a že by nezdar mohl mít negativní důsledky? Již v dětském věku se učíme znát své schopnosti, hodnotit míru rizika a rozeznávat, co je ještě odvaha a co již hazard. I ve většině „normálních“ sportů musí sportovec při tréninku podstoupit určité riziko, aby se zlepšil a dosáhl úspěchu.
Sport a riziko
Ze statistik úrazů při rekreačních sportech vyplývá, že nejvíce nehod a zranění se stává při běžných sportech, jako je fotbal, lyžování nebo snowboarding. Nejvíce ohroženi jsou přitom špatně trénovaní amatérští sportovci, kteří přeceňují své schopnosti a přetěžují se. Muži utrpí zranění častěji než ženy. Ačkoli muži i ženy nejčastěji uvádějí, že jejich hlavní motivací k provozování nějakého sportu je udržení zdraví a kondice, muži jsou ve sportu obvykle více orientováni na výkon a soutěžení než ženy.
Jaké sporty se počítají mezi extrémní nebo rizikové?
Rychleji, výš, dál: možností provozování extrémních sportů dnes existuje nespočet. Neexistuje však přesná definice, kde končí „normální“ sport a začíná extrémní nebo rizikový sport. Různé „extrémní“ typy sportů se navíc často vyvíjejí z „normálních“ sportů. Můžeme se setkat například s následujícími definicemi:
- Rizikové sporty: sporty s potenciálně vysokým rizikem, např. sólolezení (tedy lezení po skále bez jištění), slacklining ve velkých výškách, strmé sjezdy na horském kole, base jumping atd. Typický rizikový sport se vyznačuje tím, že chyby mohou snadno vést k vážným nebo dokonce smrtelným úrazům.
- Extrémní sporty: sporty, jejichž cílem je velmi vysoký vytrvalostní výkon. Typickými příklady jsou závody na dlouhé vzdálenosti (ať už v běhu, cyklistice nebo plavání, případně kombinace všeho), ultramaratony v extrémních podmínkách atd.
- Takzvané „adrenalinové sporty“ lidé vyhledávají kvůli vzrušujícím zážitkům, a obvykle je k nim potřeba určité technické vybavení. Typickým příkladem je bungee jumping. Pro tyto „sporty“ člověk nepotřebuje žádný předchozí trénink.
Jak nebezpečné jsou extrémní nebo rizikové sporty?
Lidé, kteří se extrémním nebo rizikovým sportům věnují na profesionální úrovni, si jejich nebezpečí dobře uvědomují. To, že se vystavují rizikovým situacím, ještě neznamená, že se chovají lehkovážně nebo bezohledně. Základními předpoklady pro provozování extrémních nebo rizikových sportů jsou cílený a intenzivní trénink, precizní příprava a správné vybavení. To vše je důležité nejen pro dosažení sportovních cílů, ale i pro udržení nízkého rizika. Lidé věnující se rizikovým nebo extrémním sportům obvykle nevyhledávají nebezpečí jako takové: naopak, snaží se rizika minimalizovat, aby dosáhli svých sportovních cílů.
Proč se lidé věnují extrémním a rizikovým sportům?
Co tedy lidi motivuje k provozování extrémních či rizikových sportů? Studie z oblasti sportovní psychologie ukázaly, že hlavním motivem nebývá jen touha po intenzivních podnětech či adrenalinových zážitcích. V osobních motivech často hraje významnou roli i vědomá konfrontace se strachem a jeho zvládnutí, zvýšení sebevědomí a lepší poznání sama sebe. Stejně tak může být motivem i touha vymanit se z „přecivilizovaného“ života a zažít něco neobvyklého. Lidé věnující se extrémním či rizikovým sportům se mnohdy chtějí znovu naučit získávat zážitky vlastními silami – místo toho, aby si je nechávali „naservírovat“ například médii nebo virtuálním světem.
To, jak prožíváme sport, závisí i na osobnostních rysech, např. na ochotě riskovat. Někteří lidé rádi objevují nové věci nebo vyhledávají intenzivní zážitky, což je v psychologii označováno jako „vyhledávání vzrušení“ (angl. sensation seeking). Jiní mají naopak tendenci držet se známých věcí a raději zůstávají na bezpečné půdě. Psychologickou příčinou zájmu o extrémní sporty však mohou být i traumatické zážitky nebo nezvládnuté životní výzvy.
Posouvání vlastních hranic
Lidé věnující se extrémním a rizikovým sportům se dobrovolně vystavují nebezpečí a opouštějí svou komfortní zónu. Jakmile člověk danou výzvu zvládne, posílí svou důvěru ve vlastní schopnosti. Tento prožitek umožní sportovci dále posouvat své vlastní hranice. Pokud není nebezpečí příliš velké a člověk neztratí kontrolu, jeho koncentrace se zvyšuje, zvláště pak v nebezpečných situacích.
Extrémní a rizikové sporty mohou vést i k emocionálním prožitkům typu „flow“. Tento výraz pochází z angličtiny a někdy je překládán jako „plynutí“. Zjednodušeně řečeno se jedná o „stav, ve kterém je člověk tak ponořen do určité činnosti, že nic jiného se mu nezdá důležité“. Zároveň se v těchto chvílích „tělo nebo mysl vzepne k hranicím svých možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to“ [1]. V případě extrémních a rizikových sportů mohou být pozitivní prožitky natolik silné, že člověk se k nim chce opakovaně vracet, aby příjemné pocity zažíval znovu a znovu. Někteří lidé si kvůli tomu mohou vypěstovat až jakýsi druh závislosti na sportu.
Co se můžeme naučit od lidí provozujících extrémní a rizikové sporty?
Lidé, kteří provozují extrémní a rizikové sporty s plným vědomím rizika a usilují o dosažení určitého cíle, si osvojují dovednosti, které mohou obohatit i jejich běžný život. Mezi tyto dovednosti se řadí například cílevědomost, odhodlání, schopnost pracovat v týmu, síla motivace, ale i odolnost vůči frustraci a pokora. Tyto dovednosti lze nicméně rozvíjet i soustavným a vědomým provozováním „normálních“ sportů nebo jiných aktivit. Bližší informace najdete v článku Co si můžeme odnést ze sportu do života?
Asociace a kluby extrémních a rizikových sportů
Nejen dospívající lidé, kteří se čas od času oddávají rizikovému chování, se mohou stát členy specializované asociace či klubu. Konkrétními příklady jsou Český horolezecký svaz [2] a Česká asociace extrémních sportů [3]. Některé rizikové sporty pro mladé lidi obzvláště atraktivní, protože odpovídají jejich životním postojům. Určitá míra rizikového chování pomáhá mladým lidem objevovat jejich svět, proměňovat nejistotu v pocit jistoty, posouvat vlastní hranice a získávat sebevědomí. V organizovaných klubech mohou dospívající rozvíjet potřebné dovednosti, aby daný sport mohli provozovat bezpečně, a aby riziko udrželi pod kontrolou. Kromě toho se mladí lidé tímto způsobem mohou naučit zvládat sociální tlak ve skupině v rizikových situacích. Rozvíjet své fyzické dovednosti a učit se potřebnému know-how samozřejmě mohou ve specializovaných klubech i dospělí.
Související odkazy
- Mihaly Csikszentmihalyi: Flow. O štěstí a smyslu života. Portál, Praha 2015, 328 s. ISBN 978-80-262-0918-8 (odkaz vede na web portal.cz)
- Český horolezecký svaz (odkaz vede na web horosvaz.cz)
- Česká asociace extrémních sportů (odkaz vede na web caes.cz)