Tento vztah může souviset se současně probíhajícími odchylkami metabolismu serotoninu, dalšími koagulačními (srážlivými) odchylkami, vyššími hladinami interleukinů a rovněž se systémovým zánětem, provázejícím jak metabolický syndrom a aterosklerózu, tak depresi. Zároveň platí, že depresivní syndrom se vyskytuje běžně u pacientů po infarktu myokardu a je velmi významným odhadcem životní prognózy pacientů.
Někteří depresivní pacienti tloustnou a přejídají se, jiní hubnou a léky u nich vyvolávají nechutenství. Dieta není schopna depresi ovlivnit, ale změnám hmotnosti a chuti k jídlu je u pacientů třeba věnovat pozornost.
Dietní léčba je u depresivních pacientů velmi důležitá. Pokud se deprese projevila váhovým úbytkem, školíme pacienta v racionální dietě a snažíme se zabránit dalšímu váhovému úbytku. Pokud je depresivní pacient obézní, snažíme se opatrně redukovat jeho hmotnost.
Nejdůležitější však je věnovat pozornost dietám u všech pacientů užívajících psychofarmaka a antidepresiva. Tak lze zabránit diabetogennímu a aterogennímu účinku těchto léků. U schizofrenie se opakovaně objevují pokusy o dietní ovlivnění. Připouštělo se, že v časné fázi nemoci by mohlo hrát pozitivní roli podání omega-3 mastných kyselin, nebylo to však vědecky prokázáno.
