Výživa nemocných

Průjem je jedním z nejčastějších symptomů v dětském věku. Je charakterizován častým vyprazdňováním řídké a vodnaté stolice, která může za určitých okolností obsahovat i příměs hlenu, krve a hnisu. Může být způsoben poruchou vstřebávání vody a minerálů nebo patologickou sekrecí (choroboplodným vylučováním) vody do střevního lumen (dutiny) nebo je výsledkem kombinace obou těchto příčin.

Existuje řada diet založených na určitých neobvyklých rozpisech, například dělená strava, vajíčková či bodová dieta nebo takzvané tukožroutské polévky. Nejsou vždy vhodné, protože nezabezpečují pravidelné rozdělení živin ve stravě, většinou jsou z hlediska biologické hodnoty pokrmů karenční (nedostatek některých živin), zaměřené pouze na určitou skupinu potravin, a proto nemají obvykle doporučené množství vitaminů a minerálních látek.

Zatímco nutriční (výživové) faktory mohou hrát určitou roli v prevenci i ve vzniku nádorových onemocnění, je podíl dietních opatření v léčbě onkologických onemocnění sporný. Veškerých dietních změn lze u pacientů obecně docilovat jen velmi omezeně. To platí i o tak závažných onemocněních, jako je například obezita.

Význam diety u kloubních onemocnění je spíše přeceňován. Významná je pouze u dny (viz článek Dieta u dny a hyperurikemie). Artrózy mohou být například výraznější u pacientů v malnutrici (podvýživě). Prevencí a snad i léčbou artróz může být bílkovinná strava, ale její efekt na ústup artrotických obtíží je malý.

Neurologická a psychiatrická onemocnění jsou příkladem nemocí, u nichž specifické diety ztratily na významu. Současně však platí, že udržení dobrého nutričního stavu se stalo důležité pro zlepšení prognózy nemocných.

Význam diet u onemocnění jícnu a žaludku se mění. Refluxní ezofagitida (zánět vyvolaný žaludeční šťávou) je nejčastějším onemocněním jícnu. Vznik karcinomu jícnu souvisí epidemiologicky ne zcela jasným mechanismem s obezitou. Dieta má jen symptomatický význam podobně jako u divertiklů jícnu (výchlipky stěny jícnu).