Výskyt
Virová hepatitida B se vyskytuje v akutní i chronické formě na celém světě. V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích dospívající a dospělí. Odhady Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2017 udávají 257 milionů infikovaných lidí na světě, 15 milionů jen v Evropě. V ČR bylo v posledních pěti letech hlášeno průměrně 80 akutních případů onemocnění ročně. Ještě v 90. letech se jednalo ročně o několik tisíc hlášených případů. Ke klesajícímu trendu nemocnosti přispěla národní vakcinační strategie a režimová opatření ve zdravotnictví. Došlo k radikálnímu snížení zdrojů infekce. I toto onemocnění může probíhat bezpříznakově, bez žloutenky, např. pouze s trávicími obtížemi. Počty lidí s chronickou infekcí virovou hepatitidou B jsou podhlášeny.
Obrázek 1: Trend onemocnění virovou hepatitidou B v České republice v letech 1997–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Prevence
Nespecifická prevence
Nespecifická prevence spočívá především v ochraně před kontaktem s krví a tělesnými sekrety infikovaných. Rizikem je nejen intimní kontakt s nakaženou osobou, nechráněný pohlavní styk, společné používání jehel, stříkaček a roztoků u drogově závislých, ale i společné používání hygienických potřeb.
Specifická prevence
V rámci specifické prevence existuje možnost imunizace, a to jednak pasivní, podáním specifického imunoglobulinu, především však aktivní, očkování. Očkování dětí se provádí kombinovanou očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b (schéma 2+1):
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte.
K zabránění přenosu onemocnění z matky na dítě u novorozenců matek infikovaných virem hepatitidy B se zahajuje pasivně – aktivní imunizace dětí (aplikace specifického globulinu a vakcíny proti virové hepatitidě B) podle platné legislativy. Podává se jedna dávka očkovací látky proti virové hepatitidě B nejpozději do 24 hodin po narození dítěte spolu s hyperimunním globulinem (HBIG). V očkování těchto dětí se dále pokračuje od šestého týdne po narození dítěte podle souhrnu údajů o přípravku hexavalentní očkovací látky.
Dále se bezplatně očkují vybrané rizikové skupiny (např. zdravotníci, hemodialyzovaní pacienti, osoby v úzkém kontaktu s infikovaným virem hepatitidy B aj.) podáním tří dávek monovakcíny proti virové hepatitidě B v intervalech 0 – 1 – 6 měsíců.
K pravidelnému očkování proti virové hepatitidě B patří také očkování osob, které mají být zařazeny do dialyzačního programu. Očkování se provede aplikací tří dávek očkovací látky. Pokud byla osoba očkována nebo pokud hladina antiHBs protilátek bude po ověření stavu imunity vyšší než 10 IU/litr, se očkování neprovádí.
Mezi zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se řadí očkování osob, které:
- pracují na pracovištích s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B, pokud jsou činné při vyšetřování a ošetřování fyzických osob, o něž mají pečovat; mezi pracoviště s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B patří pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony, oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzívní péče, laboratoře pracující s lidským biologickým materiálem, zařízení transfuzní služby, pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné služby a dále domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a azylové domy,
- jsou činné v nízkoprahových programech pro uživatele drog,
- jsou v úzkém a pravidelném kontaktu s nemocným s virovou hepatitidou B nebo nosičem HBsAg,
- jsou dosud neočkovány a nově přijaty do domovů pro osoby se zdravotním postižením nebo domovů se zvláštním režimem,
- jsou vystaveny rizikové expozici biologického materiálu,
- studují na lékařské fakultě nebo zdravotnické škole, a u studujících připravovaných na jiných vysokých školách, než jsou lékařské fakulty, pro činnosti ve zdravotnických zařízeních při vyšetřování a ošetřování nemocných, u studujících na středních a vyšších odborných sociálních školách připravovaných pro činnosti v zařízeních sociálních služeb při vyšetřování a ošetřování fyzických osob přijatých do těchto zařízení,
- poskytují terénní nebo ambulantní sociální služby,
- jsou nově přijaty jako příslušníci Vězeňské služby České republiky,
- jsou zařazeny do rekvalifikačních kurzů a zajišťují péči a ošetřování osob v zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních, nebo
- manipulují ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb s nebezpečným odpadem.
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se u těchto osob provede aplikací tří dávek očkovací látky. U osob s prokazatelně prožitým onemocněním virovou hepatitidou B, u osob s titrem protilátek proti HBsAg přesahujícím 10 IU/litr a u osob, které byly prokazatelně očkovány proti virové hepatitidě B, se očkování neprovádí.
Dále stát hradí zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a B. Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se provádí u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru.
Pro ostatní nepatří očkování proti virové hepatitidě B mezi očkování hrazená státem, je zahrnuto mezi očkování na vyžádání, placená žadatelem. Očkování proti hepatitidě A i B je doporučeno osobám neočkovaným při cestách do zahraničí.
Očkovat lze také kombinovanou vakcínou proti hepatitidě A a hepatitidě B.
Příznaky onemocnění
Onemocnění bývá těžší a delší než virová hepatitida A, také častěji dochází k úmrtí. Příznaky se rozvíjejí postupně, a to zejména únava, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráta chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení spolu s přítomností horečky nebo žloutenky nebo se zvýšenou hladinou sérových transamináz. U 5–10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle 45–180 dní.
Původce: virus hepatitidy B (HBV).
Zdroj: člověk akutně nebo chronicky nemocný.
Přenos: kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami infikovaného jedince. Krevní přenos se dříve uplatňoval značnou měrou ve zdravotnických zařízeních, u pacientů a zvláště u zdravotníků. Častá jsou onemocnění intravenózních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky. Nebezpečí představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo módních aktivitách – tetování nebo piercingu. V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Významný je přenos pohlavním stykem. Přenos z infikované matky na novorozence se nejvíce vyskytuje v některých zemích Asie a Afriky. Vzácně dochází k přenosu aerosolem, nejčastěji jako laboratorní nákaza.
Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: několik týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění a po celou dobu akutního onemocnění. Chronicky nemocní virovou hepatitidou B jsou infekční dlouhodobě, většinou celoživotně. Vnímavost k této infekci je všeobecná. Po akutním onemocnění je imunita celoživotní.
Související odkazy
- Petr Husa: Virové hepatitidy B, C a D. Medicína pro praxi 2013, 10(3): 123–125. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 72 kB)
- European Centre for Disease Prevention and Control: Hepatitis B (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
