Zdravotníci jsou při práci s pacienty nebo při manipulaci s biologickým materiálem vystaveni zvýšenému riziku závažných infekcí. Často ošetřují pacienty s onemocněním, kterému lze předcházet očkováním. V neposlední řadě hrají zdravotníci významnou roli v přenosu infekcí spojených se zdravotní péčí.
Očkováním zdravotnických pracovníků se snižuje pravděpodobnost, že se sami nakazí nebo že budou šířit onemocnění na své vnímavé pacienty a své rodinné příslušníky. Cílem očkování zdravotníků je tedy přímo chránit je samotné před onemocněním a nepřímo chránit jejich pacienty a základní infrastrukturu zdravotní péče.
Očkování zdravotníků v ČR je dáno Vyhláškou MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem [1]. Patří sem zvláštní očkování proti virové hepatitidě B a proti spalničkám nebo u vybraných profesí proti vzteklině.
Kromě zvláštních očkování, která jsou stanovena legislativou, existuje řada doporučených očkování, jejichž aplikace u zdravotnických pracovníků by měla být zvážena podle aktuální epidemiologické situace. Jedná se zejména o očkování proti infekčním onemocněním, které lze přenést na vnímavé pacienty, například tedy o chřipku, COVID-19, spalničky, příušnice, zarděnky, hepatitidu A, pertusi (černý kašel) nebo plané neštovice.