Přejít na obsah
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Přihlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Informace o nemocech
  • Pohlavní orgány, pohlavní hormony
  • Onemocnění ženských pohlavních orgánů
  • Aktuální: Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Onemocnění ženských pohlavních orgánů
Autor: gesundheit.gv.at

Ženské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, sexuálnímu uspokojení a hrají důležitou roli v hormonální regulaci. Rozlišujeme zevní pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Zevní (vnější) i vnitřní pohlavní orgány se řadí k primárním pohlavním znakům, protože jsou přítomny již při narození. Naopak sekundární pohlavní znaky (prsa, ochlupení v podpaží a pubické ochlupení) se vyvíjejí až v období puberty, a to v důsledku zvýšené tělesné produkce pohlavních hormonů.

V následujícím textu jsou kurzívou uvedeny latinské názvy.

Zevní pohlavní orgány

Ženské zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa) se nacházejí v oblasti podbřišku (přesněji řečeno v bezprostřední blízkosti stydké kosti) a zahrnují vulvu (vulva), na které rozlišujeme:

  • velké stydké pysky (labia majora),
  • malé stydké pysky (labia minora),
  • Venušin pahorek (mons pubis),
  • klitoris neboli poštěváček (clitoris),
  • poševní předsíň (vestibulum vaginae) s Bartholiniho žlázami (glandulae vestibularis majores),
  • poševní vchod (ostium vaginae).

Obrázek 1: Vulva – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)

obrázek 1 k článku Ženské pohlavní orgány: struktura a funkce

Obrázek 2: Poševní předsíň (vestibulum vaginae) je vyznačena bílou tečkovanou čarou. (Zdroj: Lamilli, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons).

Velké a malé stydké pysky kryjí ústí močové trubice a pochvy. Velké stydké pysky (labia majora) společně vytvářejí stydkou štěrbinu (rima pudendi) a v závislosti na věku jsou více či méně hustě ochlupené. Malé stydké pysky (labia minora) jsou tenké, neochlupené kožní záhyby, které (v závislosti na své délce) jsou buď ukryty ve stydké štěrbině nebo z ní vystupují ven. V místě předního spojení malých stydkých pysků se nachází klitoris neboli poštěváček (clitoris). Ten je tvořen topořivými tělesy (corpora cavernosa) a je bohatě prostoupen citlivými nervy, proto je obzvláště citlivý na dotek. V dolní třetině velkých stydkých pysků jsou uloženy dvě Bartholiniho žlázy (glandulae vestibularis majores), které svým hlenovitým sekretem zvlhčují poševní předsíň (vestibulum vaginae). Vpředu je vulva ohraničena Venušiným pahorkem (mons pubis), vzadu hrází (perineum), což je oblast mezi stydkou štěrbinou a řitním otvorem. U panen (žen, které ještě neměly pohlavní styk) je ústí pochvy do poševní předsíně zúženo panenskou blánou (hymen), což je tenký záhyb sliznice.

Poznámka: Velikost i tvar vulvy mohou být u jednotlivých žen velmi rozdílné; značně lišit se může i velikost malých stydkých pysků a klitorisu. Kromě toho jsou stydké pysky u některých žen obráceny dovnitř, zatímco u jiných vystupují směrem ven.

Pubické ochlupení

Pubické ochlupení (pubes), které začíná růst v pubertě, patří k sekundárním pohlavním znakům a má své přirozené opodstatnění. Chrání poševní vchod před bakteriemi tím, že vylučuje látky posilující imunitu, a přispívá tak ke zdravému poševnímu prostředí. Chloupky v oblasti genitálií jsou také „nositeli vůně“ díky sekretům žláz, které se zde nacházejí, a podílejí se na zprostředkování „vůně“ této oblasti, která je pro každou ženu charakteristická.

Vnitřní pohlavní orgány

Ženské vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna) se nacházejí v oblasti malé pánve (pelvis minor). Patří mezi ně:

  • pochva (vagina),
  • děloha (uterus),
  • vejcovody (tubae uterinae),
  • vaječníky (ovaria).
Poznámka: Lékaři někdy používají i pojem děložní adnexa (adnexa uteri), což je společné označení pro vaječníky, vejcovody a některé přilehlé struktury.

Obrázek 3: Ženské vnitřní pohlavní orgány a jejich umístění ve vztahu k okolním tělním strukturám – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)

Obrázek 4: Ženské vnitřní pohlavní orgány – pohled zepředu. (Zdroj: depositphotos.com)

Pochva

Pochva (vagina) je asi deset centimetrů dlouhá trubice ze svaloviny a pojivové tkáně. Stěny pochvy se v klidovém stavu nacházejí těsně u sebe, ale v případě potřeby (např. při pohlavním styku nebo při porodu dítěte) se mohou značně roztáhnout. Do zadní části pochvy vyčnívá děložní hrdlo (cervix uteri) se zevní děložní brankou (ostium uteri externum) (viz také níže). Pochvu pokrývá zvrásněná sliznice, která je složena z několika vrstev buněk. V těchto buněčných vrstvách je uložen sacharid (glykogen). Pouze při dostatku glykogenu mohou tzv. Döderleinovy laktobacily, které jsou součástí poševní mikroflóry, produkovat kyselinu mléčnou, a tím zajistit kyselou hodnotu pH v pochvě. Toto fyziologické poševní prostředí vytváří ochranu proti vzestupným infekcím.

Děloha

Na konci pochvy se nachází zevní děložní branka (ostium uteri externum) – součást děložního hrdla (cervix uteri), které spojuje pochvu s dělohou (uterus). V období těhotenství, kdy se v děloze nachází vyvíjející se plod (budoucí miminko), je děloha odpovídajícím způsobem zvětšená. Pokud žena zrovna není těhotná, je děloha orgán přibližně ve tvaru hrušky, o délce přibližně osm až deset centimetrů a hmotnosti mezi 50 a 80 gramy.

Poznámka: U žen, které již několikrát rodily, je děloha o něco větší.

Děloha se nachází v malé pánvi, a to mezi močovým měchýřem a konečníkem (obr. 3). Rozlišujeme na ní dvě části:

Děložní tělo (corpus uteri): široká horní část dělohy, která je tvořena silnou vrstvou svaloviny. Horní okraj děložního těla se nazývá děložní dno (fundus uteri), ačkoli není orientováno dolů – naopak se vyklenuje směrem vzhůru.

Děložní hrdlo (cervix uteri): válcovitá dolní část dělohy, která je tvořena pevným vazivem a hladkou svalovinou. Obsahuje hlenové žlázy, jejichž sekrece je závislá na menstruačním cyklu. Kanál děložního hrdla (canalis cervicis uteri) vede k zevní děložní brance (ostium uteri externum), která ústí do pochvy. Spodní část děložního hrdla je označována jako děložní čípek (portio vaginalis cervicis uteri). Právě z tohoto místa gynekolog při cervikálním screeningu odebírá vzorek buněk, který následně odesílá do laboratoře, kde jej odborník prozkoumá pod mikroskopem, zda nejsou přítomny prekancerózní změny.

Obrázek 5: Děloha, děložní hrdlo a část pochvy – schematický nákres. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body, Bartleby.com: Gray's Anatomy, Plate 1167. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1420450)

fotografie děložního hrdla zdravé dospělé ženy, která již dvakrát rodila

Obrázek 6: Děložní čípek zdravé ženy, která již dvakrát rodila. Takto vidí děložní čípek lékař při běžné gynekologické prohlídce.

Kvůli ochraně dělohy před vzestupnými infekcemi je děložní hrdlo uzavřeno zátkou z vazkého hlenu. Během plodných dnů tento hlen zkapalní a děložní hrdlo se o několik milimetrů otevře, čímž je umožněn vstup spermiím.

Děloha se skládá ze tří vrstev:

  • perimetrium (tunica serosa uteri) – zevní vrstva dělohy, která je tvořena pobřišnicí,
  • myometrium (tunica muscularis uteri) – silná prostřední vrstva dělohy, která je tvořena děložní svalovinou a je bohatá na krevní cévy,
  • endometrium neboli děložní sliznice (tunica mucosa uteri) – vnitřní vrstva dělohy, která vystýlá děložní dutinu (cavitas uteri).

Děložní sliznice (endometrium) se pravidelně vytváří a zase rozpadá působením hormonů. Pokud během menstruačního cyklu nedojde k oplodnění vajíčka, narostlé endometrium se pod hormonálními vlivy vyloučí z těla ven, a to při menstruaci, kdy z dělohy odchází společně s malým množstvím krve z popraskaných slizničních cév. Děložní svalovina (myometrium) se při menstruaci stahuje (kontrahuje) a odloučenou tkáň vytlačuje do pochvy. Tyto kontrakce jsou jednou z příčin menstruačních bolestí, které se u jednotlivých žen mohou značně lišit intenzitou, délkou trvání i četností. Pokud naopak dojde k oplodnění, může se časné embryo v „připraveném“ endometriu uhnízdit.

Vaječníky

Vaječníky (ovaria) jsou dva, a nacházejí se na pravé a levé straně v oblasti malé pánve, v blízkosti konců vejcovodů. Vaječníky dosahují velikosti asi tři až pět centimetrů. Funkcí vaječníků je tvorba hormonů (především estrogenů a progesteronu) a oplodnitelných vajíček. Estrogeny produkované ve vaječnících způsobují mimo jiné narůstání děložní sliznice (endometria), což se opakuje přibližně jednou za měsíc (viz také článek Menstruační cyklus).

Již při narození se v obou vaječnících nachází přibližně milion nezralých vajíček. Poté se již žádná další vajíčka netvoří. Po dosažení pohlavní zralosti je v každém vaječníku ještě asi 200 000 až 300 000 vajíček. Ovulace však dosáhne maximálně 400 až 500 z nich. V plodném období života ženy dozrává přibližně jednou za měsíc v ovariálním folikulu (folliculus ovaricus) jedno vajíčko. To se následně uvolní z vaječníku (ovulace) a je zachyceno nálevkou vejcovodu (infundibulum tubae uterinae). Po ovulaci se ve vaječníku, v němž dozrálo vajíčko, vytvoří tzv. žluté tělísko (corpus luteum), které produkuje zejména hormon progesteron. Pokud se oplodněné vajíčko během prvních osmi dnů po ovulaci neuhnízdí v endometriu, žluté tělísko zaniká a posléze se objeví menstruační krvácení.

Obrázek 7: Cyklické změny ve vaječníku. 1 = menstruace, 2 = zrající ovariální folikul, 3 = zralý ovariální folikul (Graafův folikul), 4 = ovulace, 5 = žluté tělísko, 6 = zánik žlutého tělíska. (Zdroj: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=801807)

Poznámka: Po přechodu (klimakteriu), kdy končí zrání vajíček (menopauza), se vaječníky zmenšují.

Vejcovody

K hornímu konci dělohy jsou připojeny dva vejcovody (tubae uterinae): jeden na levé straně, druhý na pravé. Každý vejcovod je dlouhý asi 10 až 15 cm a na volném konci se rozšiřuje do fimbrií vejcovodu (fimbria tubae uterinae). Vejcovody představují jakousi „spojnici“ mezi dělohou a vaječníky (ačkoli k vaječníkům přirostlé nejsou). Vajíčka, které se při ovulaci uvolňují z vaječníků, míří do vejcovodů, kterými pak putují do dělohy. Ve vejcovodu může dojít k oplodnění vajíčka. Pokud se tak stane, oplodněné vajíčko (zygota) se v normálním případě* uhnízdí v děložní sliznici (endometriu), čímž začíná těhotenství: po dvou týdnech se nedostaví obvyklé menstruační krvácení.

* Poznámka: Někdy se může stát, že oplodněné vajíčko se uhnízdí již ve vejcovodu. V takovém případě hovoříme o mimoděložním těhotenství, které však není slučitelné s životem embrya.

Obrázek 8: Oplodnění vajíčka (ve vejcovodu) a jeho uhnízdění (v děložní sliznici) – schematický nákres. V levé dolní části schématu je znázorněn oocyt, který dozrává ve vajíčko. (Zdroj: depositphotos.com)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Mohlo by vás zajímat Vše z kategorie

Související články na NZIP

Onemocnění mužských pohlavn...
Mužské pohlavní orgány: struktura a funkce

Mužské pohlavní orgány slouží k rozmnožování, sexuálnímu uspokojení a hrají důležitou roli v horm...

Onemocnění ženských pohlavn...
Endometrióza: příčiny a příznaky

Endometrióza je benigní (nezhoubné), často chronické onemocnění, které se může vyskytnout kdykoli...

Onemocnění ženských pohlavn...
Bakteriální vaginóza

Jako bakteriální vaginóza se označuje patologická změna poševního prostředí, která je způsobena p...

Ženské pohlavní hormony, me...
Menstruační cyklus

Určité základní znalosti o fungování ženského těla jsou výhodou například při výběru vhodné antik...

Související doporučené zdroje

Onemocnění ženských pohlavn...

Syndrom polycystických ovarií

Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě polycystických ovarií (vaječníků). V příspěvcích je vysvětleno, jak vypadají a fungují vaječníky a jaké změny nastávají v těle ženy v případě...

Přejít na externí zdroj
Onemocnění ženských pohlavn...

Endometrióza

Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě endometriózy. Jaké jsou základní typy endometriózy a jak může souviset toto onemocnění s bolestivou menstruací, neplodností a bolestí při poh...

Přejít na externí zdroj
Onemocnění ženských pohlavn...

Hysterektomie

Co je hysterektomie a při kterých onemocněních se k ní přistupuje? Jak se odstranění dělohy provádí a s čím je třeba počítat těsně po operaci? Jaké změny v životě ženy přináší tento operační výkon?...

Přejít na externí zdroj
Onemocnění ženských pohlavn...

Cystokéla

Co je cystokéla, jak se projevuje, proč vzniká a lze jí předejít? Koho nejčastěji postihuje toto onemocnění a ke kterým zdravotním komplikacím může vést? Na základě kterých vyšetření určí lékař uve...

Přejít na externí zdroj
Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP
Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů
O portále
O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Kdo jsme
Mapa obsahu
Prohledávejte obsah
Napište nám
Sledujte nás

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2022 [cit. 23.05.2022]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.


Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
COOKIES PROHLÁŠENÍ O PŘÍSTUPNOSTI

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace