Šance na vyléčení rakoviny jícnu závisí na klinickém stadiu, ve kterém je onemocnění odhaleno. Malé nádory, které ještě nestačily prorůst do hlouběji uložených tkání, lze odstranit endoskopicky; takové nádory relativně dobrou prognózu. Větší a lokálně pokročilé nádory (tedy bez metastáz) lze operovat „klasicky“ (tzv. otevřená operace) nebo miniinvazivně. Pokud již operace není možná a/nebo se v těle vyskytují metastázy, šance na uzdravení je výrazně nižší.
Jak probíhá léčba rakoviny jícnu?
Při léčbě karcinomu jícnu zvažují lékaři následující možnosti (někdy i jejich vzájemnou kombinaci):
- endoskopické odstranění nádoru,
- chirurgický zákrok,
- chemoterapie a/nebo radioterapie,
- cílená léčba,
- léčba bolesti,
- paliativní léčba.
Endoskopické odstranění nádoru
Pokud je zhoubný nádor odhalen ve velmi časném stadiu (tzn. postihuje pouze sliznici jícnu), může se lékař pokusit odstranit jej endoskopicky. Při tomto zákroku je do pacientova jícnu zavedena tenká ohebná trubička (tzv. endoskop), která je vybavena speciálními nástroji pro odstranění nádoru. Velkou výhodou tohoto zákroku je, že jícen zůstává zachován po celé své délce: díky tomu je zachována i pacientova schopnost polykání.
Chirurgická léčba
Ve většině případů je bohužel zhoubný nádor jícnu odhalen v natolik pokročilém stadiu, že jej nelze odstranit endoskopicky. Tehdy lékaři volí chirurgický zákrok. Cílem operace je úplné odstranění nádorové tkáně, a tím zvýšení šance na úplné uzdravení (tzv. kurativní léčba). To je možné v případě, že nádor ještě neprorostl do okolních struktur (například průdušnice) ani nevytvořil metastázy ve vzdálených orgánech (např. v játrech, plicích nebo kostech).
Operace jícnu se řadí mezi „velké“ a pro pacienta poměrně zatěžující chirurgické zákroky. Proto se onkolog musí nejprve ujistit, že pacient je celkově v dobrém zdravotním stavu a že netrpí žádným závažným souběžným onemocněním.
Ještě před samotnou operací se často provádí tzv. neoadjuvantní léčba, jejímž cílem je zmenšit nádor a zničit nádorové buňky, které se již v těle rozšířily. Ta obvykle spočívá v chemoterapii nebo chemoradioterapii (což je kombinace radioterapie a chemoterapie). Neoadjuvantní léčba se používá před operací pokročilejších nádorů a zvyšuje šanci na úspěch.
Zhoubný nádor jícnu lze odstranit:
- otevřenou operací, kdy chirurg „rozřízne“ část pacientova hrudníku, aby tak získal „zvenčí“ přístup k jícnu,
- miniinvazivní operací, konkrétně přístupem označovaným jako VATS (anglická zkratka pro videem asistovanou torakoskopickou chirurgii); při tomto typu operace je do pacientova hrudníku jedním nebo více malými řezy v hrudní stěně zavedena malá kamera (tzv. torakoskop) a chirurgické nástroje.
V závislosti na tom, kde přesně se zhoubný nádor nachází, někdy chirurgický tým nemá jinou možnost než odstranit část jícnu nebo dokonce celý jícen. Takový zákrok je označován jako ezofagektomie. Kromě toho jsou vždy odstraněny okolní lymfatické uzliny (lymfadenektomie): jen tak lze zajistit, aby se nádorové buňky nešířily dále do těla prostřednictvím lymfatického systému.
Během operace se provádí tzv. peroperační staging, což jsou vyšetření odebraných vzorků tkáně pod mikroskopem. Tato vyšetření umožní přesněji určit rozsah zhoubného nádoru v těle pacienta, a tím přizpůsobit další průběh operace.
Aby mohl pacient po operaci opět jíst a pít, je potřeba „znovu vytvořit“ chybějící část jícnu. Tomuto postupu se říká rekonstrukce jícnu a nejčastěji se provádí tím způsobem, že chirurg „povytáhne“ pacientův žaludek směrem nahoru, a sešije k sobě oba konce jícnu, které vznikly odstraněním nemocné části jícnu (obr. 1). Další (méně často používanou) možností je spojit vzniklé konce jícnu pacientovou vlastní tkání, která je odebrána ze žaludku, tlustého střeva nebo tenkého střeva.
Obrázek 1: Nejčastěji používaný postup rekonstrukce jícnu – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Odstraněný jícen s nádorem a i odoperované lymfatické uzliny jsou pak velmi detailně prozkoumány pod mikroskopem, aby bylo možné přesně stanovit klinické stadium nádoru.
V některých případech může prognózu zlepšit kombinace radioterapie a chemoterapie (tzv. chemoradioterapie), která se provádí po operaci, tedy v rámci adjuvantní léčby. Cílem této léčby je zničit zbývající nádorovou tkáň v těle nebo zabránit jejímu dalšímu růstu.
Operace zhoubných nádorů jícnu jsou složité a vyžadují sehraný tým zkušených chirurgů, anesteziologů a intenzivistů. Nejlepší možnou léčbu rakoviny jícnu i plán péče pro konkrétního pacienta by proto vždy měla stanovit onkologická indikační komise. Pokud se komise shodne na operaci jícnu, tento chirurgický zákrok by měl být vždy prováděn v komplexním onkologickém centru.
Definitivní radioterapie
Takzvaná definitivní radioterapie se používá zejména u některých pacientů se spinocelulárním karcinomem jícnu, pro které operační léčba není vhodná. Radioterapie je v tomto případě použita buď jako jediná léčba nebo jako primární léčba, a to s kurativním (nikoli paliativním) záměrem.
Paliativní léčba
Pokud vyšetření ukáže, že vyléčení již není možné, lékařský tým udělá vše pro to, aby udržel co možná nejdéle přijatelnou kvalitu života. Léčba je pak zaměřena na zmírnění příznaků, jako je bolest, poruchy polykání, fatigue („únava při nádorovém onemocnění“) nebo nevolnost.
Potíže s polykáním lze zmírnit různými způsoby. Lékař může například pomocí endoskopu umístit do zúžené oblasti jícnu kovovou nebo plastovou trubičku, takzvaný stent. Ten zúžené místo zprůchodní, aby člověk mohl opět polykat. Další možností je radioterapie (ozařování): uplatnit lze buď brachyterapii (ozařování zevnitř) nebo zevní radioterapii (ozařování zvenčí) – cílem obou postupů je zmenšit nádor a tím zmírnit obtíže s polykáním.
Pokud potíže s polykáním nelze vyřešit pomocí výše popsaných opatření, lékaři doporučí nejvhodnější způsob umělé výživy. V úvahu připadá:
- gastrostomická sonda neboli PEG sonda – speciální hadička, která je chirurgicky zavedena skrze břišní stěnu přímo do žaludku),
- parenterální výživa – výživa podávaná intravenózně, tedy do žíly, pomocí „kapačky“.
V rámci paliativní péče mohou pacientům pomoci následující postupy:
- chemoterapie – jejím cílem je zpomalit růst nádoru a prodloužit pacientovi život; v závislosti na typu nádoru se používají různá chemoterapeutika;
- cílená léčba pomocí protilátek – lze ji použít u nádorů, které jsou takzvaně HER2-pozitivní; cílená léčba v těchto případech může „zbrzdit“ růst nádoru a tím prodloužit pacientovi život;
- chemoradioterapie – může zmírnit bolest, potíže s polykáním i krvácení;
- brachyterapie – radioterapie zevnitř;
- stent – kovová nebo plastová trubička, která zprůchodní jícen;
- termoablační metody – speciální postupy, které tkáň silně zahřejí; cílem je zmenšení nádoru v ošetřeném místě;
- léčba bolesti.
Jak probíhá následná péče?
Chirurgické odstranění jícnu je velký zásah do organismu, protože má zásadní dopad na způsob příjmu potravy (bližší informace najdete v článku Rakovina jícnu: výživa před léčbou a po léčbě). Kromě toho – stejně jako u všech nádorových onemocnění – existuje riziko, že se rakovina po operaci může někdy v budoucnu vrátit. Proto by i po ukončení protinádorové léčby měl pacient chodit na pravidelné kontroly. Jen tak lze včas odhalit a léčit případné recidivy a metastázy. Při každé kontrolní prohlídce se lékař pacienta nejprve podrobně vyptá na jeho zdravotní stav a případné potíže, a pak jej důkladně vyšetří. V závislosti na konkrétním případu pak mohou být provedena další vyšetření, jako například:
- laboratorní testy,
- ultrazvukové vyšetření,
- endoskopie,
- výpočetní tomografie (CT),
- rentgenové vyšetření plic.
Na koho se mohu obrátit?
Léčba pacientů s rakovinou jícnu by měla být prováděna pouze na specializovaných onkologických pracovištích [2].
Související odkazy
- Česká onkologická společnost ČLS JEP: O zhoubných nádorech jícnu – léčebné možnosti (odkaz vede na web linkos.cz)
- onconet.cz: Mapa zdravotnických zařízení podílejících se na péči o onkologického pacienta (odkaz vede na web onconet.cz)
- Zuzana Rábeková: Budoucí trendy v léčbě karcinomu jícnu (prevence, biologická terapie, imunoterapie, individualizovaná terapie, novinky v chirurgii). Klinická farmakologie a farmacie 2019, 33(3): 37–40. (odkaz vede na PDF soubor na webu klinickafarmakologie.cz, 136 kB)