Problematika nemocí lymfatických cév je poměrně komplexní. Tato onemocnění mohou být vrozená, ale mohou se vyskytnout i např. v důsledku infekcí, zánětů či chirurgického odstranění lymfatických uzlin či cév. Základní terapie obvykle spočívá v lymfodrenáži nebo v kompresivní léčbě (typicky s využitím kompresních punčoch).
Lymfatický systém v organismu plní mnoho důležitých funkcí. Významnou úlohu hraje v transportu živin a obranných mechanismech těla. Do lymfatického systému se řadí lymfa, lymfatické kapiláry, větší lymfatické cévy a lymfatická tkáň (lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík).
Lymfedém je onemocnění lymfatického systému, které, není-li léčeno, se stává chronickým a neustále se zhoršuje. Lymfatický systém odvádí z tkání přebytečné tekutiny (tkáňový mok). Je-li lymfatický systém poškozen, nemůže tekutinu odvádět a ta se pak hromadí v tkáních. To může vést k otokům – tzv. lymfedému – kdekoli v těle; nejčastěji se však tyto otoky vyskytují na pažích a na nohou.
Při diagnostice lymfedému se používají různé vyšetřovací metody. Léčba často vyžaduje trpělivost, protože je časově náročná a zdlouhavá. Za určitých okolností však může být naprosto nezbytná a dokonce život zachraňující. V mnoha případech je nutné kombinovat širokou škálu léčebných postupů, přesto však úplné vyléčení lymfedému není možné.
Při lymfedému otéká část těla. V počátečních stadiích lze v otoku ještě vytvořit důlek, ale jak se zvětšuje množství tekutiny nahromaděné v tkáni, její konzistence je čím dál pevnější. Některá základní opatření mohou příznaky zmírnit, u pacientů s lymfedémem v dolních končetinách se doporučují ještě další opatření.
Pacientky s rakovinou prsu často podstupují chirurgický zákrok a radioterapii. Následkem této léčby může být narušen odvod tkáňového moku, což může přispět k rozvoji lymfedému na horní končetině. Čím je protinádorová léčba radikálnější, tím vyšší je riziko vzniku lymfedému. Bylo popsáno, že nějaká forma lymfedému paže se v důsledku chirurgického odstranění nebo ozařování lymfatických uzlin vyvine po různě dlouhé době (měsíce až roky) až u 42 % žen, které podstoupí amputaci prsu. Aby se v maximální míře předešlo rozvoji lymfedému, je důležité, aby po operaci prsu byl pečlivě ošetřen i ten nejmenší otok paže.
Při lymfangitidě (zánětu lymfatických cév) vstupují do lymfatického systému infekční agens nebo škodlivé látky a způsobují tam zánět. Akutní forma obvykle vzniká ze zanícené rány, chronická forma se vyvíjí v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou.