Arytmie lze klasifikovat podle toho, jaké části srdce ovlivňují, podle toho, zda srdeční frekvenci zvyšují nebo snižují, a podle příčin. Můžeme je tedy rozdělit následovně:
Dle místa působení:
- komorová (ventrikulární) arytmie: týká se srdečních komor,
- supraventrikulární arytmie: týká se srdečních síní, sinoatriálního uzlu nebo atrioventrikulárního uzlu.
Dle účinků na srdeční rytmus:
- Zrychlení srdečního rytmu (tachykardie): puls přesahuje 100 úderů za minutu. Při velkém rozrušení či námaze se tachykardie může objevit také u zdravých lidí.
- Zpomalení srdečního rytmu (bradykardie): puls je méně než 60 úderů za minutu. Bradykardie se také často vyskytuje u zdravých vrcholových sportovců.
Dle příčiny arytmie:
- Poruchy tvorby vzruchu: problém se nachází v sinoatriálním nebo atrioventrikulárním uzlu.
- Poruchy vedení vzruchu: problém spočívá ve špatném vedení impulzu.
Jaké jsou formy poruch srdečního rytmu?
Nejčastějšími poruchami srdečního rytmu jsou extrasystoly, fibrilace síní, některé poruchy vedení vzruchu, supraventrikulární tachykardie, mnohem vzácnější jsou fibrilace komor a srdeční zástava.
Extrasystoly
Extrasystoly jsou údery srdce, které nejsou způsobeny impulzy ze sinoatriálního uzlu, ale vznikají předčasně v důsledku „falešných“ impulzů ze síně (síňové extrasystoly) či z oblasti kolem atrioventrikulárního uzlu (junkční extrasysytoly; těmto dvěma typům se souhrnně říká supraventrikulární extrasystoly), případně z komory (ventrikulární extrasystoly). Tyto údery narušují normální sinusový rytmus a jsou pociťovány jako palpitace („bušení srdce“), údery navíc nebo naopak výpadky v srdečním rytmu. Extrasystoly se mohou vyskytnout jako nepříjemný, ale v zásadě neškodný jev i u lidí se zdravým srdcem. Dočasné extrasystoly mohou být vyvolány stresem, vzrušením, požitím alkoholu nebo kávy, horečkou nebo poruchami koncentrace minerálních látek v krvi. V takových případech obvykle není nutná žádná léčba.
Extrasystoly, které vznikají v důsledku kardiovaskulárních onemocnění (např. ischemická choroba srdeční, onemocnění srdečního svalu nebo srdeční selhání) je však nutné brát vážně. Je nutné zjistit přesnou příčinu vzniku extrasystol a léčit především základní onemocnění. Léčba samotných extrasystol obvykle není nutná.
Fibrilace síní a flutter síní
Poškození srdeční tkáně může narušit vedení vzruchu. Vzruch, tedy elektrický impulz vycházející ze sinoatriálního uzlu (SA uzlu), se šíří nejprve svalovinou srdečních síní, přičemž v každém okamžiku ovlivňuje pouze část buněk srdečního svalu a dává jim tak impulz ke stažení. Dále tato vlna (vzruch) cestuje skrze atrioventrikulární uzel (AV uzel) nejen do svaloviny srdečních komor, ale také do té části srdečních síní, které dosud elektrický impulz nedostaly. Tímto způsobem se vzruch může svalovinou srdečních síní šířit kruhovitým způsobem.
V případě flutteru síní je tento kruhovitý vzruch ještě dostatečný na to, aby svalovina srdečních síní čerpala krev do oběhu. Při fibrilaci síní ale vzruch kromě této standardní cesty začne „bloudit“ po buňkách síní, čímž způsobuje nekoordinované stahování jen určitých částí síní. Kvůli tomu není srdce schopno dostatečně čerpat krev do oběhu. Protože krev není ze síní dostatečně vypuzována, mohou při fibrilaci vznikat sraženiny (tromby), které, když se uvolní do krevního oběhu, mohou způsobit plicní embolii nebo cévní mozkovou příhodu.
Krátkodobě dokážou fibrilaci síní kompenzovat srdeční komory, které při pravidelném stahování do určité míry zachovají dostatečné krevní zásobení. Trvá-li však tato situace dlouhodobě, přetížené komory se mohou poškodit a rozvine se srdeční selhání.
Fibrilace síní je jednou z nejčastějších poruch srdečního rytmu, zejména u starších lidí. Postižena jsou přibližně čtyři procenta osob starších 60 let a deset procent osob starších 80 let. Fibrilace síní obvykle nepředstavuje akutní nebezpečí, ale jde o progresivní, tedy zhoršující se a potenciálně nebezpečné onemocnění, které může být pro pacienta velmi obtěžující. Navíc je spojeno i s vyšším rizikem úmrtí, především kvůli vyšší pravděpodobnosti vzniku cévní mozkové příhody, srdečního selhání nebo srdeční zástavy.
V závislosti na délce trvání rozlišujeme různé formy fibrilace síní, které s postupujícím onemocněním mohou přecházet jedna v druhou (neléčený pacient se může postupně „propracovat“ až k trvalé fibrilaci):
- Paroxysmální fibrilace síní: dochází k ní nepravidelně a opakovaně, trvá maximálně sedm dní a během této doby sama vymizí.
- Perzistující fibrilace síní: trvá déle než sedm dní a spontánně nevymizí.
- Trvalá fibrilace síní: trvá déle než 6 měsíců a sinusový rytmus nelze navodit ani elektrickou kardioverzí, ani farmakologickou kardioverzí.
Poruchy vedení srdečního rytmu
Normální průběh vzruchu ze sinoatriálního uzlu přes síň do AV uzlu a odtud přes dvě Tawarova raménka do svalů srdečních komor může být v různých bodech zpožděn (blokáda I. stupně), narušen (blokáda II. stupně) nebo úplně zablokován (blokáda III. stupně). Různé formy poruch vedení vzruchu rozlišujeme na základě místa, kde je vedení vzruchu narušeno:
- sinoatriální blokáda (SA-blokáda), při níž elektrické impulzy ze sinoatriálního uzlu nejsou správně přenášeny do síňových svalů,
- atrioventrikulární blokáda (AV-blokáda), kdy elektrické impulzy ze síní nejsou správně přenášeny do komor,
- raménkové blokády (intraventrikulární blokády), při nichž je vedení signálu narušeno v tzv. Tawarových raméncích uvnitř komor.
Tachykardie
Tachykardie jsou arytmie s výrazně zrychleným srdečním rytmem (přes 100 tepů za minutu). Rozlišují se dvě hlavní formy: supraventrikulární tachykardie a komorové (ventrikulární) tachykardie.
Supraventrikulární tachykardie
Impulz pro zrychlený srdeční tep vzniká v oblasti sinoatriálního uzlu (SA uzlu), srdečních síní, nebo atrioventrikulárního uzlu (AV uzlu). Srdce náhle začne bít velmi rychle: 150× až 220× za minutu. Takový záchvat bušení srdce trvá obvykle několik sekund, ale může trvat i několik hodin, načež náhle zmizí.
Paroxysmální (záchvatovitá) tachykardie se často vyskytuje u mladých a zdravých lidí, ale může se vyskytovat opakovaně po celý život. Tyto záchvaty jsou jen zřídka nebezpečné, přesto bývají pro pacienta nepříjemné. U lidí, kteří již mají srdeční onemocnění, však může supraventrikulární tachykardie vést k angině pectoris, závratím nebo ztrátě vědomí, proto je u těchto lidí léčba nutná.
Komorové (ventrikulární) tachykardie
Impulz pro zrychlený srdeční rytmus vzniká v oblasti srdečních komor. Nejběžnější příčinou je závažné srdeční onemocnění, např. infarkt myokardu. Komory i síně se rychle nekoordinovaně stahují, arteriální krevní tlak klesá a čerpání krve do těla je omezené. Může se jednat o život ohrožující stav a v každém případě vyžaduje okamžitou lékařskou péči, ideálně v nemocnici.
Fibrilace komor, flutter komor a srdeční zástava
Hranice mezi komorovou tachykardií, fibrilací komor a flutterem komor není pevně stanovena. Při flutteru komor bije srdce přibližně 250× za minutu, u fibrilace komor více než 320× za minutu. Stahy však již nejsou efektivní a srdce nemůže pumpovat krev do tělního oběhu; pro tělo se jedná o situaci srovnatelnou se srdeční zástavou. Pacient ztrácí vědomí a k záchraně jeho života je nutné okamžitě zahájit resuscitaci. Stručné informace na toto téma najdete v článku Zásady první pomoci. Zároveň je nutné okamžitě volat rychlou lékařskou pomoc na čísle 155 nebo 112.
Fibrilace komor je nejčastější příčinou náhlé srdeční smrti. Pokud pacient přežije, je mu implantován defibrilátor, který v případě opakované fibrilace komor vyšle elektrický šok, čímž obnoví normální rytmus.
Další formy poruch srdečního rytmu
Nemoc chorého sinu (angl. sick sinus syndrome) je charakterizována střídavými poruchami rytmu (poruchy tvorby i vedení vzruchu); obecně se střídají epizody rychlého (tachykardie) a pomalého (bradykardie) rytmu, občas se může vyskytnout i fibrilace síní.
Syndrom karotického sinu: V různých částech těla se nacházejí smyslové buňky (receptory), které kontrolují a zajišťují, aby se srdeční frekvence a krevní tlak pružně přizpůsobovaly okamžitým potřebám. U syndromu karotického sinu jsou receptory krevního tlaku v místech větvení krčních tepen (na obou stranách krku přibližně ve výšce límce) přecitlivělé. Tato přecitlivělost karotického sinu je ve vzácných případech vrozená, ale obvykle se vyskytuje pouze se vzrůstajícím věkem (zejména u mužů nad 50 let). Jakýkoliv tlak z vnější strany (např. při holení, otočení hlavy nebo při nošení těsných límců) je receptory vyhodnocen jako příliš vysoký krevní tlak a vede k náhlému poklesu srdeční frekvence (bradykardii), může se objevit i dočasná srdeční zástava či pokles krevního tlaku se závratěmi a/nebo ztrátou vědomí.
Související odkazy
- Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Poruchy srdečního rytmu – arytmie (odkaz vede na web ikem.cz)
