Nápadné chování při jídle
Tomu, že někdo trpí poruchou příjmu potravy, mohou nasvědčovat různé projevy nápadného chování při jídle, jako je např. zvýšená konzumace dietních výrobků, velmi pomalé jedení, extrémně důkladné rozžvýkání každého sousta nebo krájení jídla na velmi malé kousky. Mezi další záchytné body patří také:
- úplné vyřazení konkrétního typu potraviny z jídelníčku, např. zdroje sacharidů (včetně brambor či těstovin), tuků a/nebo veškerých sladkostí;
- čím dál větší omezování konzumace i zdravých potravin; již silně omezený výběr „přijatelných“ potravin je omezován ještě více; potraviny jsou rozlišovány na „správné“ a „špatné“;
- vynechávání jídel, nepravidelnost v jídle;
- jedení probíhá kontrolovaně, např. jen v předem určených časech, částečně i s výmluvami (např. „nemám hlad“, „už jsem jedl/a“, „bolí mě břicho“ apod.).
- na jedné straně je příjem potravy velmi omezený, na druhé straně se vyskytují období, kdy postižený člověk jí nekontrolovaně a jídla sní obrovské množství.
Kromě toho se postoj k jídlu může v průběhu času měnit, postižený člověk může vždy v čase jídla působit apaticky, na téma jídla se opakovaně vedou diskuse i hádky (např. že člověk jí příliš malé porce nebo že nejí vůbec nic).
Zkreslené vnímání vlastního těla a snaha o zhubnutí
U lidí trpících poruchami příjmu potravy bývá středem jejich zájmu tělesná hmotnost, postava a hubnutí. Tomu podřizují i svůj každodenní život a způsob chování. Porucha příjmu potravy se však často vyvíjí pomalu a plíživě. Jejímu vývoji může nasvědčovat například:
- rychlý nebo dramatický úbytek hmotnosti,
- výrazná změna dosavadních jídelních zvyklostí,
- postižený sám sebe považuje za příliš tlustého, ačkoli ostatní si o něm myslí pravý opak, a neustále se srovnává se štíhlými lidmi,
- postižený se odmítá smířit s některými částmi svého těla – např. dívce se může zdát, že má příliš široké boky,
- postižený často kontroluje svou hmotnost, postává před zrcadlem, snaží se zhubnout do určité velikosti oblečení,
- chybí pocit hladu nebo sytosti,
- postižený kompenzuje své pocity (zlost, vztek, nudu apod.) jídlem.
Způsoby snižování hmotnosti
Kromě odmítání stravy mohou lidé postižení poruchami příjmu potravy nasazovat i další „opatření“, kterými hodlají dosáhnout kýženého úbytku hmotnosti. Může to být nadměrné cvičení, provozování nějakého sportu, jehož jediným cílem je však úbytek hmotnosti, nebo sportování těsně po jídle. Kromě toho se mohou vyskytovat například následující náznaky:
- postižený si kupuje projímadla a různé „hubnoucí přípravky“,
- z ledničky, z kuchyně nebo ze spíže mizí potraviny, všude okolo se válí prázdné obaly,
- postižený hromadí jídlo na neobvyklých místech (třeba ve svém pokoji nebo v šatní skříni),
- postižený utrácí spoustu peněz za sladkosti,
- ostatní členové domácnosti při návštěvách WC cítí zápach po zvracení nebo i najdou zbytky zvratků,
- postižený má tělesné příznaky, které nasvědčují častému zvracení (např. poraněné ústní koutky).
Pro příbuzné často není snadné poruchu příjmu potravy vůbec rozpoznat. Její objasnění i diagnóza jsou úkolem pro lékaře. Pokud mají rodiče nebo zákonní zástupci podezření, že s jejich dítětem je ohledně jídla něco v nepořádku, měli by se obrátit na ošetřujícího dětského lékaře, případně se objednat na konzultaci přímo k dětskému psychiatrovi či psychologovi, který se těmito problémy zabývá. Pokud takové podezření pojme učitel či vychovatel ve škole, prvním krokem k hledání řešení je konzultace s rodinou.
