Poruchy skusu mohou být zapříčiněny jak chybnou polohou zubů, tak i polohovým vztahem mezi horní a dolní čelistí. V dětství lze rozvoji problémů zabránit pomocí cílených opatření. Již existující chybnou pozici lze napravit různými metodami, ideálně v dětství, někdy i v dospělosti.
Diagnóza
Před ortodontickou léčbou musí být vypracován přesný léčebný plán, který je výsledkem komplexního zhodnocení a analýzy jednotlivých nálezů vedoucích ke stanovení celkové diagnózy. Součástí zhodnocení je i přehled nemocí, rodinné anamnézy a zvyků (dudlíky, cucání palce atd.), stejně jako fyzické vyšetření ústní dutiny i obličeje, následované analýzou modelu čelistí. Ten je vytvořen na základě obtisků zubů horní i dolní čelisti v modelovacím vosku nebo polymeru, které jsou následně použity pro vytvoření sádrových modelů. Ty poté umožňují určit typ a rozsah špatně zarovnaných zubů a provést nezbytná měření.
Při klešťovitém skusu (situaci, kdy na sebe při uzavření čelisti chrup nedoléhá v důsledku rušivého vzájemného kontaktu některých zubů, obvykle řezáků) nebo v případě rozsáhlých malpozic (nežádoucích pozic) v trvalém chrupu (zejména u dospělých) je rovněž nutná speciální instrumentální funkční analýza. Provádí se také rentgenové vyšetření a fotodiagnostika (analýza fotografií obličeje a úst).
Prevence nepravidelností chrupu
O časných ortodontických opatřeních mluvíme, je-li zahájena léčba před devátým rokem věku dítěte. Jde o opatření k prevenci nebo odstranění návyků poškozujících zuby nebo při abnormalitách zubů či čelistí.
Jen zřídka je nutné zahájit léčbu před čtvrtým rokem věku. Těžiště této časné léčby spočívá především v odstranění špatných návyků, které působí preventivně a zabraňuje vzniku nepravidelností, jež by musely být řešeny později.
Ke škodlivým návykům mimo jiné patří:
- cucání palce nebo prstů, kousání nehtů, násad pera apod.,
- používání dudlíků,
- špatné vzorce polykání,
- kousání nebo sání vnitřní strany lící,
- kousání, sání nebo stlačování rtů,
- určité poruchy řeči,
- habituální (zvyklostmi podmíněné) dýchání ústy.
Špatné návyky se odstraňují různými způsoby: od používání lékárenských přípravků s hořkými látkami proti cucání prstů přes tzv. orální aparátky (individuálně vyrobená snímací zařízení pro prostor mezi rty a zuby) proti cucání prstů, nesprávnému polykání nebo dýchání až po logopedické poradenství. Pokud tato „odvykací“ opatření nestačí, aby se rušivý vliv na vývoj zubů a čelistí odstranil, nastupuje včasné ošetření pomocí individualizovaných ortodontických pomůcek. Užitečná může být i doprovodná myofunkční terapie (MFT neboli terapie funkce obličejových a ústních svalů). Žvýkací, jazykové, retní a lícní svaly jsou při této terapii „přeučeny“ speciálními cvičeními na fyziologické používání, což pozitivně ovlivňuje (nebo, v ideálním případě, plně koriguje) polohu zubů, skusovou polohu a anomálie čelistí.
Nápravné metody
Ne všechny nepravidelnosti chrupu mohou být laikem odhaleny na první pohled. Proto by se měla provádět tři ortodontická vyšetření ve věku čtyř, osmi a dvanácti let. U určitých nepravidelností zkracuje včasné ošetření dobu léčby a zajišťuje její stabilní výsledek.
Typický věk pro začátek ortodontické léčby je mezi devátým a jedenáctým rokem života; u dívek, které se většinou vyvíjejí rychleji než chlapci, nezřídka již po sedmém roce. Některé nepravidelnosti chrupu je nicméně možné korigovat i v dospělosti. Po přesném posouzení, diagnostice a stanovení léčebného cíle určí ortodontista léčebnou metodu, potřebné pomůcky a vybavení. Pomůcky se dělí na odnímatelné a pevné aparátky (rovnátka), někdy se používají v kombinaci. To, jaký aparátek bude použit, je přitom dáno, na jakou úpravu růstu zubů se cílí, a způsobem, směrem a vzdáleností zamýšleného korektivního pohybu zubu (zda jde jen o naklopení nebo fyzický posun).
Během léčby jsou potřebné časté kontroly, aby bylo možné sledovat průběh a koncept léčby a případně ji změnit. Po aktivní korekci nepravidelného chrupu následuje tzv. záchovná fáze, během níž je dosažená poloha zubu fixována v čelisti pomocí zvenčí neviditelného zařízení, které zajistí, aby se poloha zubu již samovolně nezměnila. V závislosti na úspěchu terapie tato fáze trvá několik měsíců, ale někdy i výrazně déle. Protože ke zhoršení často dochází ve věku kolem 18 až 20 let, doporučuje se prodloužit alespoň záchovnou fázi za tuto dobu. Celková délka léčby závisí především na míře původní nepravidelnosti chrupu a trvá přibližně 2–3 roky.
Fixní rovnátka
Na rozdíl od snímatelných aparátků jsou fixní rovnátka na více místech pevně připevněna k zubům a odstranit je může pouze ortodontista. Rovnátka se skládají z ortodontického drátu objímajícího chrup, upevněného na krajních zubech ortodontickými kroužky a na ostatních zubech zámečky nalepenými přímo na zuby pomocí speciálního lepidla. Tenké oblouky drátu s velkou tvarovou pamětí jsou zahnuty dle potřeby korekce a tlačí na nepravidelné zuby tak, aby přesnou silou korigovaly nepravidelnost chrupu. Kromě toho se podle potřeby používají další pomůcky (např. separační gumičky nebo doplňková snímatelná zařízení).
Protože nepravidelný chrup je obvykle způsoben kombinací špatné pozice samotných zubů (např. nedostatek prostoru, silná rotace zubů, vybočení jednotlivých zubů) a vadného postavení čelistí (např. předkus v důsledku ustupující dolní čelisti), často se používá spojení fixních rovnátek se snímatelnými aparátky. Fixní rovnátka se používají hlavně u trvalých zubů při léčbě malpozice (nežádoucí pozice) u dospívajících a zejména u dospělých. Kombinace se také často používá během smíšené dentiční fáze, tedy v období, kdy část zubů je již trvalá, ale v ústech se stále nacházejí i mléčné zuby.
Přednosti:
- prakticky neexistuje nepravidelnost zubů, která by se fixními rovnátky nedala korigovat,
- ve srovnání se snímatelnými rovnátky je délka terapie kratší,
- potřeba pacientovy spolupráce je relativně nízká, případně může být díky vhodné konstrukcí rovnátek zcela eliminována,
- jemnými úpravami rovnátek během terapie je možné dosáhnout přesného výsledku a ideální pozice zubů,
- s výjimkou interně fixovaných pevných rovnátek není ovlivněna řeč.
Nevýhody:
- obtížná ústní hygiena vyžaduje od pacienta vysokou úroveň disciplíny – pokud jsou pacientovy hygienické návyky špatné, fixní rovnátka není možné použít,,
- někdy bývá aplikace fixních rovnátek spojená s omezením příjmu určitých potravin (je nutné vyhýbat se lepivým jídlům a opatrnost je nutná při požívání tvrdých jídel jako popcorn, ořechy, chlebové kůrky apod.),
- především na počátku terapie může být drážděna ústní sliznice,
- v případě, že je pacient predisponován ke zkrácení kořene zubů, k tomuto problému může dojít,
- estetické problémy (viditelnost rovnátek během terapie) – pokud potřeba posunu zubu není příliš vysoká, lze estetické problémy částečně eliminovat použitím plastových nebo keramických zámků v barvě zubů; při použití lingvální techniky (umístění fixních rovnátek na lingvální, tedy vnitřní, straně zubů) žádné estetické problémy nenastávají.
Neviditelné dlahy / Aligner
Terapie neviditelnými dlahami (např. Aligner®, Invisalign®, Alphalign® atd.) sestává z řady průhledných ortodontických dlah, které mohou špatně zarovnané zuby postupně neviditelně korigovat. Aligner® je vyroben z tenké průhledné fólie v souladu se specifikacemi ortodontisty pomocí moderního počítačově řízeného postupu, což umožňuje vyrovnávání zubů bez drátů. Aligner® se musí nosit po dobu 22 hodin denně a měnit se každé dva týdny tak, aby se zuby narovnávaly v krocích po 0,15–0,25 mm do konečné polohy určené ortodontistou. V závislosti na počátečním nálezu je pro léčbu vyžadováno 12 až 50 dlah.
Na koho se mohu obrátit?
Prevence, detekce a léčba nepravidelností zubů a čelistí je doménou specializovaného oboru zubního lékařství – ortodoncie. Ortodontisté jsou dentisté (zubní lékaři), kteří se specializovali na tyto služby, absolvovali rozsáhlé doplňkové vzdělávání a mají v této oblasti dlouholeté zkušenosti.
