Erektilní dysfunkce (poruchy erekce, impotence)

Jaké jsou příčiny erektilní dysfunkce?

K dosažení erekce je zapotřebí složité souhry nervového systému a krevních cév. Erekci ovlivňují také mužské pohlavní hormony. Topořivá tělesa penisu mají složitou strukturu (viz článek Mužské pohlavní orgány: struktura a funkce). Příčiny erektilní dysfunkce mohou být různé – např. kardiovaskulární nebo neurologické. Kromě tělesných příčin mohou hrát stejně významnou úlohu i psychické faktory (např. stres, nedostatek sebedůvěry, problémy v partnerském vztahu). Někdy se jedná o kombinaci více faktorů zároveň.

Mezi možné příčiny erektilní dysfunkce patří mj.:

• chronická onemocnění – např. diabetes mellitus, vysoký krevní tlak, obezita, dyslipidemie, kardiovaskulární onemocnění,
• vaskulární faktory (tzn. faktory související s krevními cévami, např. ateroskleróza),
• užívání některých léků – např. antihypertenziv, psychofarmak, některých diuretik, antiandrogenů apod.,
• endokrinní příčiny – např. nedostatek testosteronu, onemocnění štítné žlázy, hyperprolaktinemie,
• neurologické příčiny – např. diabetická neuropatie, roztroušená skleróza, poranění míchy, následky poranění v oblasti pánve, následky operací v oblasti pánve (např. radikální prostatektomie, operace konečníku),
• faktory životního stylu – např. kouření, nadměrná konzumace alkoholu.

Jak se stanoví diagnóza?

Anamnestický rozhovor

Prvním krokem diagnostiky je detailní anamnestický rozhovor [2], při kterém se lékař bude vyptávat nejen na tělesné zdraví, ale i na sexualitu, životní styl a také sociální a partnerský život. Z tohoto důvodu může být vhodné, aby byla k rozhovoru přizvána i partnerka. Hovořit o potížích týkajících se sexuality je pro značnou část mužů velmi obtížné. Pro správnou diagnostiku a léčbu je však nutný otevřený a upřímný rozhovor.

Pátrání po tělesných příčinách či základním onemocnění

Ke stanovení diagnózy je nezbytné fyzikální vyšetření, zvláště pak vyšetření mužských pohlavních orgánů a vyšetření konečníku prstem. Příčinou erektilní dysfunkce mohou být i některá chronická onemocnění, např. diabetes mellitus či srdečně-cévní onemocnění (především ateroskleróza), proto se lékař zaměří i na ně. Součástí vyšetření může být měření krevního tlaku nebo vyšetření neurologických funkcí (testy citlivosti či reflexů).

Laboratorní vyšetření krve

V případě potřeby si lékař vyžádá laboratorní vyšetření krve, např. stanovení hladiny glukózy v krvi (glykemie), hladiny krevních lipidů či vyšetření hladiny hormonů. V závislosti na konkrétním pacientovi a individuální situaci mohou být provedeny i různá další vyšetření krve (např. červený krevní obraz, bílý krevní obraz, hormony štítné žlázy, albumin, hladina PSA apod.).

Další vyšetření

U některých pacientů mohou být nutná i další vyšetření, např. pomocí intrakavernózní injekce (injekce léku do topořivého tělesa), duplexní sonografie penisu (ultrazvuk tepen procházejících tělem penisu) nebo i jiné zobrazovací metody, které lékaři umožní vyhodnotit stav erektilní tkáně penisu (např. kavernosografie – zobrazení topořivých těles s využitím kontrastní látky). Tyto metody se však již používají spíše výjimečně.

Jak probíhá léčba?

Léčba erektilní dysfunkce začíná vždy diskusí s pacientem. Důležité je uvědomit si, že psychologické faktory (například stres v práci nebo i v soukromém životě) mohou mít významný vliv na tělesné procesy, které jsou nezbytné pro vznik erekce.

O vhodné formě léčby rozhoduje lékař společně s pacientem. Existuje několik terapeutických metod, které jsou popsány níže, avšak léčbu je vždy nutné přizpůsobit na míru konkrétnímu pacientovi. Lékař rovněž pacienta informuje o možných vedlejších účincích různých léčebných metod – ať už se jedná o užívání léků, mechanické nebo chirurgické zákroky. Pokud je příčinou erektilní dysfunkce nějaké chronické onemocnění (např. diabetes mellitus, vysoký krevní tlak apod.), je nutné odpovídajícím způsobem léčit i toto onemocnění.

Úprava životního stylu

V některých případech lékař doporučí omezení konzumace alkoholu, skoncování s kouřením nebo i jiné změny životního stylu (např. snížení hmotnosti, změna stravy, více tělesné aktivity, snižování stresu).

Užívání léků

Léčba může být založena na perorálním užívání inhibitorů fosfodiesterázy typu 5 neboli inhibitorů PDE₅ (sildenafil, vardenafil, tadalafil, avanafil) [2, 3]. Tyto léčivé látky podporují mechanismus erekce v topořivých tělesech, tzn. posilují a prodlužují erekci, která se přirozeně rozvíjí (uvolňují svalové buňky v topořivých tělesech a umožní jejich dostatečné prokrvení, aby se tato tělesa mohla naplnit krví a ztuhnout). To však vyžaduje přiměřenou úroveň vzrušení. O správném užívání a účinnosti inhibitorů PDE₅ vás informuje lékař.

Někteří pacienti však inhibitory PDE₅ užívat nesmí. Jsou to zejména ti, kteří:

• užívají některé typy léků (např. nitráty při léčbě anginy pectoris nebo ischemické choroby srdeční),
• mají závažné kardiovaskulární onemocnění, jako je například srdeční selhání,
• mají potíže s játry (např. těžké jaterní selhání),
• mají velmi nízký krevní tlak (hypotenzi),
• nedávno prodělali cévní mozkovou příhodu,
• jsou bezprostředně po infarktu,
• trpí dědičným degenerativním onemocněním sítnice (např. retinitis pigmentosa).

V některých případech lze nasadit substituční léčbu testosteronem. Kromě toho může lékař předepsat i další léky.

Intrakavernózní injekce prostaglandinu

Při tzv. autoinjekční terapii si pacient sám pomocí velmi tenké jehly vstříkne do topořivého tělesa roztok účinné látky, obvykle prostaglandinu E1 (tato látka se přirozeně vyskytuje v lidském těle). Toto je potřeba provést bezprostředně před pohlavním stykem, a dodržet přitom přesně stanovenou dávku. Injekčně podaná látka má vazodilatační účinek a vede k erekci bez ohledu na to, zda je muž vzrušen či nikoli. Při tomto způsobu léčby je samozřejmostí, že pacient je před první aplikací léku řádně poučen lékařem, který současně provede zkušební injekci. Autoinjekční terapii lze zvažovat například u pacientů, u nichž selhala perorální farmakologická léčba (inhibitory PDE₅, viz výše).

Intrauretrální aplikace prostaglandinu

Při tomto typu léčby se do močové trubice zavádí aplikátor ve tvaru tyčinky. Aplikátor obsahuje účinnou látku prostaglandin ve formě peletky (přibližně tvaru i velikosti zrnka rýže), která je dopravena do močové trubice, aby muž mohl dosáhnout erekce.

Vakuové pumpy

V případě vakuové pumpy se neužívají žádné léky. Muž si na penis nasadí plastový válec a pomocí sací pumpy v tomto válci vytvoří podtlak, čímž se krev nasaje do penisu. Poblíž kořene penisu je pak třeba nasadit speciálně navržený gumový kroužek, aby krev nemohla odtékat pryč. Po pohlavním styku se gumový kroužek opět odstraní.

Penilní implantáty

Penilní implantáty se chirurgicky zavádějí do topořivých těles penisu. Takzvané polotuhé (ohýbatelné nebo deformovatelné) penilní implantáty lze v případě potřeby (např. při pohlavním styku) ohnout směrem nahoru. U hydraulických systémů, které se dnes již používají téměř výhradně, je v šourku implantována malá pumpa, kterou může pacient sám ovládat. V případě potřeby je možné přečerpat tekutinu ze zásobníku pod břišní stěnou do dvou válců implantovaných do topořivých těles penisu, což způsobí ztuhnutí penisu. Tekutinu lze pak opět vypustit pomocí ventilu.

Obrázek 1: Hydraulické penilní implantáty – schematický nákres. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=44923324)

Terapie rázovou vlnou (ESWT)

Ambulantně prováděná terapie rázovou vlnou (ESWT) [4] je relativně nový přístup k léčbě erektilní dysfunkce. Předpokládá se, že mechanický stimul rázové vlny má pozitivně působit na cévní buňky erektilní tkáně, a tím i na průtok krve.

Psychoterapie

Pokud je erektilní dysfunkce zapříčiněna duševní nepohodou či dokonce onemocněním (např. depresí) nebo pokud je pro pacienta situace velmi stresující, může někdy pomoci psychoterapie nebo sexuální terapie. V některých případech nelze duševní a tělesné příčiny erektilní dysfunkce zcela oddělit. Proto lze psychoterapii považovat za doplněk jiných forem terapie. V ideálním případě by se partnerské problémy měly řešit za účasti partnerky.

Přínosem může být i živý a důvěrný vztah mezi oběma partnery, kteří se neostýchají spolu otevřeně hovořit o sexualitě.

Na koho se mohu obrátit?

Prvním kontaktním místem je často praktický lékař pro dospělé. Muž se však může obrátit přímo na urologa. Dále se na diagnostice a léčbě může podílet sexuolog, klinický psycholog či psychoterapeut.

Související odkazy

1. Evropská urologická asociace: Erektilní dysfunkce (odkaz vede na web uroweb.org)
2. Taťána Šrámková: Doporučený postup pro diagnostiku a terapii mužské erektilní dysfunkce. Medicína pro praxi 2014, 11(4): 171–174. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 105 kB)
3. Vlasta Vyhnánková, Dalibor Pacík, Aleš Čermák: Vývoj medikamentózní terapie ED – minulost, současnost, budoucnost. Urologické listy 2014, 12(1): 19–23. (odkaz vede na web prolekare.cz)
4. Evropská urologická asociace: Terapie rázovou vlnou (odkaz vede na web uroweb.org)