Historie
V roce 1951, rok před zahájením očkování u nás, zemřelo na tetanus 140 osob. V 60. letech 20. století bylo u nás hlášeno 60–90 případů onemocnění tetanem ročně. V letech 1974–1976 proběhlo celonárodní očkování všech dospělých osob (opakovalo se opět za 10 let), což vedlo k významnému poklesu onemocnění tetanem.
Současnost
V posledních letech bývají v ČR hlášeny ojedinělé případy onemocnění (0 až 3 případy) ročně. V roce 2015 bylo hlášeno úmrtí na tetanus u neočkovaného muže, v roce 2022 byly hlášeny dva případy onemocnění tetanem u osob ve věkové skupině 75-80 let, z toho 1 úmrtí.
Obrázek 1: Trend onemocnění tetanem v České republice v letech 1997–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
V méně vyspělých zemích se můžeme setkat i s tetanem u novorozenců, kteří se nakazí při kontaminaci pupečního pahýlu novorozence. Novorozenecký tetanus, který je většinou fatální (v 90 %), je obzvláště běžný v těžko přístupných, venkovských oblastech světa, kde se porody uskutečňují doma bez odpovídajících sterilních postupů a v nečistém prostředí. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že v roce 2013 zabil asi 49 000 novorozených dětí.
Prevence
Jedinou účinnou prevencí proti onemocnění tetanem je očkování.
Očkování dětí se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí:
- od 9. týdne věku (2. měsíc)
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc)
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte (schéma 2+1)
- očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli v 5.–6. roce dítěte
- očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně v 10.–11. roce dítěte
Očkování dospělých se provádí očkovací látkou proti tetanu v dospělosti každých 10–15 let, u věkových skupin starších šedesáti let každých 10 let. Pro přeočkování proti tetanu lze doporučit kombinovanou vakcínu proti tetanu, černému kašli a záškrtu, která není hrazená ze zdravotního pojištění. Proti tetanu se očkuje také po úrazech a poraněních, a to se zohledněním rizika úrazu a informace o proběhlém očkování proti tetanu. U cestovatelů do zemí s rizikem výskytu přenosné dětské obrny (poliomyelitidy) lze použít také kombinovanou vakcínu s dětskou obrnou.
Příznaky onemocnění
K projevům tetanu patří bolestivé svalové křeče, zvláště žvýkacích a šíjových svalů. Dalšími příznaky jsou problémy s polykáním, bolest hlavy, horečka a pocení, změny krevního tlaku a srdeční frekvence. Pacient je ohrožen selháním srdce a zadušením i přes intenzivní léčbu. Smrtnost onemocnění se v závislosti na věku a závažnosti onemocnění pohybuje od 10 do 80 %.
Další důležité informace
Inkubační doba: obvykle trvá 3 až 21 dní.
Původce: bakterie Clostridium tetani produkující tetanický toxin.
Zdroj: spory Clostridium tetani jsou přítomny běžně v prostředí, zejména v půdě, kontaminované zvířecími a lidskými výkaly, kde dlouhodobě přežívají.
Přenos: onemocnění není přenosné z člověka na člověka. K nákaze může dojít při poranění a zanesení spor do rány. Bakterie se dostane do hlubokých částí rány, kde v prostředí bez přístupu kyslíku začne tvořit toxin, který se naváže na nervovou tkáň. Riziko hrozí i injekčním uživatelům drog.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: období nakažlivosti pro onemocnění tetanem není stanoveno. Vnímavost je všeobecná, po prodělaném onemocnění nevzniká imunita, nakazit se můžeme opakovaně. Očkování poskytuje dlouhodobou imunitu.
