O epidemii mluvíme, když se velké množství případů nemoci s jednotnou příčinou vyskytne na určitém omezeném území a v určitém časovém období. Pokud se nějaká forma chřipky během krátké doby rozšíří po celém světě a nastane „celosvětová epidemie“, mluvíme o pandemii. Nejznámější a nejničivější chřipkovou pandemií v novodobých dějinách byla pandemie španělské chřipky v letech 1918–1920.
Jaké jsou typy viru chřipky?
Existují celkem tři typy chřipkových virů: A, B a C. Nejzávažnější onemocnění jsou spojena s viry chřipky typu A, které také jsou nejčastějšími původci epidemií. Stejně tak pandemie jsou způsobeny prakticky výlučně viry chřipky typu A. Částečně je to způsobeno jedinečnou schopností virů chřipky A neustále modifikovat dvě specifické proteinové struktury na svém povrchu (antigeny), konkrétně hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N).
Na základě povrchových proteinů H a N se viry chřipky A dělí na různé podtypy, zatímco viry chřipky B a C nemají klasifikaci podtypů. Virus chřipky A má celkem 18 různých podtypů H a devět různých podtypů N. Z nich byl velký epidemický potenciál prokázán u podtypů H1, H2, H3, N1 a N2.
Jaké jsou příčiny pandemií chřipky?
Malé změny povrchových proteinů v rámci jednoho subtypu (antigenní drift) vedou k malým chřipkovým epidemiím. Větší změny antigenů H a N, které vedou ke vzniku nových subtypů (antigenní posun), však mohou způsobit rozsáhlé pandemie chřipky.
Takovéto velké mutace vznikají typicky „smícháním“ genů chřipkových virů z různých hostitelů. Viry chřipky typu A se mohou kromě člověka infikovat i různé druhy savců, například prasata, a různé druhy ptáků. Protože však prasata mohou být infikována jak prasečími, tak i ptačími a lidskými chřipkovými viry, dochází u nich často k mísení genů z různých chřipkových virů. Pandemie proto často vznikají v oblastech, kde lidé a zvířata (zejména prasata a ptáci) žijí společně v těsné blízkosti. Aby mohl nový virus vyvolat pandemii, musí být schopný snadného šíření z člověka na člověka beze ztráty patogenního účinku.
Pandemie chřipky v historii
Celosvětové vlny onemocnění se obvykle objevují v intervalu deseti až čtyřiceti let. Ve 20. století se vyskytly tři velké pandemie, z nichž každá byla pojmenována podle svého původu (nebo, jako v případě španělské chřipky, místa, kde o ní bylo poprvé informováno):
- 1918–1920: A (H1N1) „španělská chřipka“, cca 20 až 50 milionů mrtvých,
- 1957–1958: A (H2N2) „asijská chřipka“, cca jeden milion mrtvých,
- 1968–1969: A (H3N2) „hongkongská chřipka“, cca jeden milion mrtvých.
V tomto století byla WHO vyhlášena v roce 2009 pandemie „prasečí chřipky“ (H1N1), která byla v srpnu 2010 prohlášena za ukončenou.
H1N1 („prasečí chřipka“)
Chřipkové viry způsobující každoroční chřipkové vlny jsou poměrně dobře známé. Vakcína je kolujícím virům pravidelně přizpůsobována a může být podána včas před každoročním začátkem chřipkové sezóny. Virus chřipky A nazývaný prasečí chřipka (H1N1/09) se poprvé objevil v polovině dubna 2009 v Americe a odtud se rozšířil do celého světa. Přenáší se pouze z člověka na člověka, ale obsahuje geny virů prasečí, lidské a ptačí chřipky. V porovnání se sezónní chřipkou má však onemocnění většinou mírný průběh.
Jak se chřipka A (H1N1/09) liší od běžné sezónní chřipky?
- Vzhledem k tomu, že se jednalo o nový chřipkový virus, nebyla na začátku vlny k dispozici žádná vakcína (ta však byla v průběhu pandemie vyvinuta).
- Nemoc měla často mírný průběh, nicméně komplikace a úmrtí se vyskytovaly i u mladých a někdy zcela zdravých lidí.
- Virus se rozšířil mimo obvyklou chřipkovou sezónu.
- Imunita vůči viru byla v populaci malá nebo žádná.
- Chřipka A (H1N1/09) se rozšířila do celého světa z Mexika (proto se jí také někdy říká „mexická prasečí chřipka“) a zasáhla populaci, která proti ní měla jen malou nebo dokonce žádnou imunitu.
Vzhledem k rychlému celosvětovému šíření byla vyhlášena pandemie, kterou WHO (Světová zdravotnická organizace) ukončila v srpnu 2010. Sezónní chřipková vakcína nyní obsahuje složku účinnou proti tomuto kmeni H1N1.
Ptačí chřipka
Původcem ptačí chřipky jsou některé chřipkové viry podtypů A/H5N1, A/H7N9 nebo A/H5N8. „Ptačí chřipka“ je primárně onemocnění způsobené viry chřipky A u ptáků. K přenosu dochází vdechnutím prachových částic obsahujících virus nebo infekcí otěrem v důsledku nedostatečné hygieny po kontaktu s nemocnými nebo uhynulými zvířaty, případně infikovanými živočišnými produkty. Mezi příznaky infekce u lidí patří horečka, kašel, dušnost a bolesti v krku, začínající dva až pět dní po nákaze. U této závažné formy chřipky dochází ke komplikacím, jako jsou zápal plic a selhání plic, nebo dokonce k úmrtí, relativně častěji než u jiných typů. Léčba pomocí tzv. inhibitorů neuramidázy (např. Tamiflu) je možná, ale musí být zahájena v časném stadiu nemoci.
Pro lidi je významný například kmen viru H5N1. Protože ptačí chřipka má potenciál vyvolat pandemii, k dispozici jsou vakcíny, které v případě potřeby jsou schopné před možnou pandemií ptačí chřipky ochránit.
Jak infekci předcházet?
Očkování proti sezónní chřipce
Proti běžné sezónní chřipce existuje očkování. Současná sezónní chřipková vakcína obsahuje i složku, která je účinná proti kmeni H1N1. Bližší informace najdete v článku Chřipka: prevence.
Vakcína k prevenci možné pandemie ptačí chřipky
Současné vakcíny proti sezónní chřipce proti ptačí chřipce účinné nejsou. Přesto se očkování doporučuje, aby bylo možné zabránit případné současné infekci lidským a ptačím (nebo jiným zvířecím) kmenem chřipky (a tak vzniku nových, potenciálně nebezpečnějších, kmenů). Vakcína proti viru ptačí chřipky H5N1 nicméně existuje a v případě potřeby je možné ji použít k ochraně před hrozící pandemií. Existuje dokonce celá řada schválených vakcín proti H5N1, které jsou k dispozici kromě injekce např. i ve formě nosního spreje. Zmiňovaná vakcína, která se aplikuje na nosní sliznici, je tzv. živá vakcína s oslabenými viry. Všechny přípravky, které se mají vstřikovat do svalu, naopak obsahují (inaktivované) mrtvé vakcíny.
Hygienická opatření
Všeobecná hygienická opatření k prevenci nákazy chřipkovými viry najdete v kapitole Chřipka: prevence.
