Výskyt
Tréma před vystoupením je stálým a trýznivým společníkem mnoha umělců. Odhaduje se, že silnou trémou trpí přibližně polovina hudebníků. Nároky na vlastní dokonalost jsou obrovské: každý špatný tón je vnímán jako ostuda a katastrofa. Herci trpí strachem z vystupování na veřejnosti o něco méně – možná proto, že pokud něco spletou, mohou snadněji improvizovat a jejich um nezávisí na bezchybném fungování jemných motorických dovedností tak, jak je tomu u většiny hudebníků.
Příčiny
Důvody, proč se u člověka rozvine strach z vystupování na veřejnosti, jsou různé, a často se vzájemně posilují. Mnoho vystupujících umělců se již od dětství muselo vyrovnávat s vysokými nároky svých rodičů. Ať už kvůli nátlaku rodičů nebo kvůli vrozeným predispozicím se u nich pak vyvinul perfekcionismus a velmi vysoké ambice. Sami k sobě jsou velmi přísní a bojují s každou chybou, někdy dokonce i po mnoha letech, kdy už rodiče v jejich životech nehrají tak důležitou roli.
Další významnou roli pro vznik strachu z vystupování na veřejnosti může hrát školský systém: ve školách se nejen předávají vědomosti, ale také v nich existuje obrovský tlak na výkon při zkouškách, který může být živnou půdou pro strach ze selhání. Součástí prostředí silně orientovaného na cíl je myšlení zaměřené na výkon a soutěživost; v učebních osnovách mnohdy není místo pro poučení se z vlastních chyb. K tomu se časem přidávají přijímací zkoušky, zkoušky a castingy v uměleckém prostředí, které jsou často velmi náročné a kde existuje obrovský konkurenční tlak. To vše v člověku utvrzuje strach ze selhání a přinejmenším domnělé ostudy před publikem a kolegy. Tréma může být natolik silná, že dotyčný se zcela vyhýbá živým vystoupením nebo je krátce před jejich konáním ruší.
Dále je známo, že strach z vystupování na veřejnosti silněji postihuje citlivěji založené jedince, protože ti mají tendenci k nadměrné stimulaci, která může být spojena s pocitem ztráty kontroly.
Příznaky
Strach z vystupování na veřejnosti se projevuje jako akutní stres s typickými příznaky, např.:
- zvýšená srdeční frekvence,
- zrudnutí v obličeji,
- třes,
- napětí,
- podrážděnost,
- tělesná a emoční úzkost,
- nesoustředěnost,
- zapomnětlivost,
- průjem.
Někteří postižení trpí záchvaty paniky, které se vyznačují rychlým bušením srdce, dušností, bolestmi žaludku a silným pocením až po skutečnou smrtelnou úzkost. Každá umělecká činnost může mít své specifické příznaky, např. zpěvákům selhává hlas, hudebníky hrající na dechový nástroj trápí sucho v ústech, houslistům se třese ruka, herci zapomínají svůj text.
Přitěžující okolností je i to, že silná tréma je velké tabu, o kterém se jen málokdy mluví otevřeně. Jinými slovy, postižení se svým tíživým pocitům často cítí vydáni napospas.
Zatímco někteří umělci si na vystupování na veřejnosti časem zvyknou, u jiných se naopak tréma s přibývajícími lety zhoršuje. Mnoho z nich se uchýlí k alkoholu, drogám či beta-blokátorům (léky, které mj. snižují srdeční frekvenci), ve kterých hledají zklidnění. Někdy se však kvůli tomu mohou dostat až do bodu, od kterého již nemohou své povolání vykonávat.
Diagnóza
V rámci důkladné anamnézy je nejprve potřeba zjistit, zda postižený mívá v souvislosti s příznaky úzkosti i nějaké tělesné potíže, které je potřeba léčit. Následně se mj. zjišťuje, zda někdy v minulosti trpěli úzkostmi i příbuzní nebo zda se v rodině někdy vyskytlo depresivní onemocnění.
V dalším kroku se zkoumá, které konkrétní negativní myšlenky a vnitřní představy vyvolávají úzkost. Často jsou to vzpomínky na nepříjemné zážitky, které se odehrály v někdy minulosti, jako např. zpackaný výkon při vystoupení školního orchestru. Dále je potřeba vzít v úvahu, že strach z negativních reakcí publika většinou bývá menší než strach z kritiky kolegů.
Terapie
Cestou k větší vyrovnanosti a vnitřnímu klidu mohou být relaxační cvičení, která se používají při psychoterapii, případně se je člověk může naučit sám. Kromě toho lze využít poradenství a léčbu v ordinaci klinického psychologa, případně některé psychoterapeutické metody, které člověku pomohou vypořádat se s úzkostí. Zde hrají významnou roli mj. metody behaviorální terapie, trénink pozornosti a specifické techniky zvládání stresu. Terapeut například s pacientem pracuje na přeměně negativních pocitů a myšlenek v pozitivní energii. Především je však důležité, aby se člověk naučil odpouštět chyby sám sobě. Pomáhá mj. trénink sebevědomí, např. s pomocí deníku, do něhož si člověk zaznamenává každou pozitivní reakci na svou práci. Pomocí speciálních vizualizačních cvičení si člověk může trénovat svůj výstup v představách a pozitivně měnit svou představu o sobě samotném. Pomoci mohou i pravidelné nácviky vystoupení před publikem (třeba i jen před několika lidmi), aby se hudebník naučil lépe vypořádat se svými příznaky a aby jeho tělo dokázalo lépe zpracovávat faktory vyvolávající stres.
Na koho se mohu obrátit?
Při silné trémě nabízejí podporu zejména psychoterapeuti, lékaři s výcvikem v psychoterapeutické medicíně nebo kliničtí psychologové. Případně můžete kontaktovat svého praktického lékaře, který vám doporučí konkrétní kontakty.
