Zjednodušeně řečeno je oko krátkozrakého člověka zpravidla „příliš dlouhé“. Jinými slovy, vzdálenost od rohovky a čočky k sítnici je u krátkozrakého oka větší než u zdravého oka. Oční lékař může krátkozrakost diagnostikovat pomocí různých vyšetření. Krátkozrakost se běžně koriguje brýlemi nebo kontaktními čočkami.
Krátkozrakost – co to je?
Zatímco u zdravého oka se povrch sítnice nachází 23–24 mm za rohovkou, u krátkozrakého oka je jeho předozadní délka větší. Lomivost rohovky a čočky je pak příliš velká a paprsky světla se zalomí více, než je potřeba. Paprsky světla se tak sbíhají již před sítnicí a výsledkem je neostrý obraz (viz horní část obr. 1).
Obrázek 1: Schematické znázornění krátkozrakosti a její nápravy pomocí čočky. (Zdroj: CC SA 1.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=441403)
Čím větší je odchylka od normální délky oka, tím silnější je krátkozrakost: s každým milimetrem délky se krátkozrakost zvětšuje o cca tři dioptrie (–3 D). Někdy může mít krátkozrakost i jinou příčinu, např. onemocnění rohovky a čočky, kdy se změní jejich zakřivení a tím i lomivost. Jindy může být příčinou krátkozrakosti začínající šedý zákal.
Podle počtu dioptrií (D) rozlišujeme myopii lehkou (méně než –3 D), střední (–3 až –6 D) a vysokou (více než –6 D). Podle růstu rozlišujeme myopii stacionární (neboli jednoduchou, sem patří tzv. školní krátkozrakost) a progresivní.
Školní krátkozrakost je nejčastějším typem krátkozrakosti a predispozice k jejímu vzniku jsou vrozené. Školní krátkozrakost se začíná projevovat okolo 6.–7. roku věku, vrcholí v období puberty; ve většině případů se od 25. roku věku tato oční vada dále nestupňuje. Dosahuje obvykle 5–6 dioptrií.
V případě progresivní krátkozrakosti se jedná o postupující (progredující) onemocnění. Lidé postižení tímto typem krátkozrakosti mohou mít silné potíže se zrakem, jejich sítnice snadno degeneruje a může se odchlípit, což může mít za následek těžké poškození zraku (viz článek Odchlípení sítnice).
Diagnóza krátkozrakosti
Oční lékař odebere anamnézu, při které mj. zjistí důvod návštěvy a případné další problémy se zrakem.
Krátkozrací lidé mají potíže s ostrým viděním na dálku. Někdy se snaží vylepšit zrakovou ostrost přimhouřením očí, což může částečně pomáhat. U dětí se krátkozrakost může projevit například tím, že doma sedí blíže u televizní obrazovky, nebo že ve škole jen stěží rozeznají nebo vůbec nerozeznají, co je napsáno na tabuli, zejména pokud sedí v zadních řadách. Krátkozrací lidé mají potíže i v silničním provozu, např. při řízení auta po setmění, při rozeznávání dopravních značek apod.
- Pomocí různých měřicích přístrojů prohlédne lékař různé struktury oka (například sítnici, sklivec, rohovku apod.) a stanoví, zda jsou přítomny nějaké změny a s nimi spojené zrakové vady.
- Kromě vyšetření sklivce, předního segmentu oka (pomocí štěrbinové lampy) a očního pozadí (pomocí oftalmoskopie) provede lékař kontrolu reakce zornice a pohybu očí.
- Lékař dále ověří ostrost zraku; k měření celkové refrakce oka se používá přístroj zvaný refraktometr.
- Zrak se měří s brýlemi i bez brýlí; lékař přitom používá tabulku určenou k měření zrakové ostrosti nebo speciální projektor.
- Lékař může změřit i nitrooční tlak (pomocí tonometru) a případně provést i další vyšetření oka.
Lékař může rozpoznat refrakční vady či organické příčiny, které se podílejí na zhoršení zraku, a tím vyloučit jiné oční vady. Stupeň krátkozrakosti se udává v záporných hodnotách dioptrií, např. –2,5 D.
Korekce krátkozrakosti
Krátkozrakost se nejčastěji koriguje pomocí brýlí nebo kontaktních čoček. Bližší informace o konkrétních brýlích, různých typech kontaktních čoček, péči o ně i o kontrolních vyšetřeních vám podá váš oční lékař.
Krátkozrakost lze rovněž korigovat chirurgickým zákrokem (viz článek Laserová léčba krátkozrakosti), při kterém chirurg změní zakřivení rohovky; v těžších případech lze uvažovat i o zavedení umělé čočky přímo do oka. O nezbytnosti provedení zákroku a jeho samotném uskutečnění však rozhoduje oční lékař, a to v závislosti na individuálních předpokladech každého pacienta a po konzultaci se samotným pacientem. Oční lékař podá pacientům rovněž informace o výhodách i rizicích daného zákroku.
Na koho se mohu obrátit?
Krátkozrakost diagnostikuje a pacienta o tomto onemocnění informuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Ten může provést korekci krátkozrakosti pomocí brýlí nebo kontaktních čoček, případně navrhnout další léčebný postup.
U dětí se doporučuje konzultovat výše popsané příznaky s dětským lékařem (pediatrem), který může dětského pacienta odeslat na vyšetření k odbornému lékaři.
V případě diagnózy krátkozrakosti, ať už u dětí či u dospělých, je vhodné chodit k očnímu lékaři na pravidelné kontrolní prohlídky.
Na diagnostice a léčbě se mohou podílet i optometristé, kteří vyrobí a upraví optické pomůcky a poučí pacienta, jak má s těmito pomůckami manipulovat. Optometristé však neprovádějí oftalmologické vyšetření.
