Zákoník práce [1] poskytuje zvýšenou ochranu zaměstnankyním (ženám) obecně – a zároveň ještě vyšší ochranu zaměstnankyním těhotným a matkám malých dětí.
Pracovní podmínky (§ 238 a násl. zákoníku práce)
Těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, a zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu nesmí vykonávat práci, která by mohla ohrozit její mateřství. Zákaz práce vyplývá z lékařského posudku.
Převedení na jinou práci (§ 239 zákoníku práce)
Zaměstnavatel je povinen v případech, kdy těhotná zaměstnankyně vykonává práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, převést ji dočasně na práci pro ní vhodnou, při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na kterou byla převedena bez svého zavinění, nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek.
Zaměstnavatel je povinen rovněž vyhovět žádosti zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci. To se týká i matek do konce 9. měsíce po porodu a zaměstnankyň, které kojí.
Pracovní cesta (§ 240 zákoníku práce)
Těhotné zaměstnankyně či zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let mohou být vysláni na pracovní cestu mimo své pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem. Zaměstnavatel může přeložit tyto zaměstnance jen na jejich žádost.
Úprava pracovní doby (§ 241 zákoníku práce)
Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu závislou na pomoci jiné osoby, o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je povinností zaměstnavatele takové žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Pokud jde o jinou vhodnou úpravu pracovní doby, než je kratší pracovní doba, přichází v úvahu zejména: vhodné posunutí začátku nebo konce pracovní doby, rozdělení pracovní směny na více částí, rozvržení pracovní doby do menšího počtu pracovních dní, zavedení pružného rozvržení pracovní doby, umožnění částečného výkonu práce z domova atd.
Je zakázáno těhotné zaměstnankyně zaměstnávat prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.
Přestávky ke kojení (§ 242 zákoníku práce)
Zaměstnankyni, která kojí, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě běžných přestávek v práci i zvláštní přestávky ke kojení.
Související odkazy
- Zákony pro lidi: Zákon č. 262/2006 Sb. – zákoník práce (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Bude nás víc aneb nejsme na to sami! (odkaz vede na PDF soubor na webu mpsv.cz, 2.0 MB)