Nemoci z povolání vznikají nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. V seznamu zákona jsou uvedeny všechny nemoci z povolání. Takové choroby posuzuje poskytovatel pracovnělékařských služeb. Pacient má po uznání právo na odskodnění.
V roce 1700 vydal Dr. Ramazzini svou nejslavnější knihu De Morbis Artificum Diatriba (Pojednání o nemocech pracovníků), první komplexní pojednání o nemocech z povolání. Podrobně popsal zdravotní rizika dráždivých chemikálií, prachu, kovů a dalších abrazivních látek, s nimiž se pracovníci setkali v 52 profesích, a nemoci pracovníků ve 40 různých profesích.
Nemoci z povolání vznikají nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Zároveň musí být tato nemoc uvedena v seznamu nemocí z povolání a musí být splněny podmínky, které jsou v seznamu pro tuto nemoc uvedené. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava chemickými látkami.
Seznam nemocí z povolání platný v současné době (rok 2024) tvoří přílohu 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.
Pojme-li lékař u svého pacienta podezření, že trpí nemocí z povolání, je povinen odeslat ho k poskytovateli pracovnělékařských služeb, aby onemocnění posoudil. Stejnou povinnost má i zaměstnavatel. Pacient se na takové pracoviště může obrátit i sám.
Každý zaměstnavatel musí všechny své zaměstnance pojistit pro případ nemoci z povolání a pracovního úrazu u Generali České pojišťovny, a.s. nebo u Kooperativy, pojišťovny, a.s., jak nařizuje vyhláška č. 125/1993 Sb. [1] Zaměstnavatel má právo, aby za něho příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Odškodňování nemocí z povolání upravují § 67 a 269-271 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) [2].
Poškození zdraví vzniklému v zaměstnání lze v principu předcházet. Když je konkrétní onemocnění označeno jako nemoc z povolání, upozorňuje se tím především na příslušné pracovní riziko, což nabádá k tomu, aby se zavedla opatření, jež riziko sníží. V konečném důsledku pak klesne i výskyt daného onemocnění. Základním a primárním účelem systému uznávání nemocí z povolání je tedy prevence. Odškodnění za poškozené zdraví se k ní připojuje až druhotně.