Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ionizující záření je druh vysokoenergetického záření, které má dostatečnou energii na to, aby z atomu nebo molekuly odstranilo elektron (záporně nabitou částici), čímž dojde k ionizaci tohoto atomu či molekuly. Ionizující záření může způsobovat chemické změny v buňkách a poškozovat DNA. To může zvýšit riziko vzniku některých zdravotních potíží, například rozvoje zhoubného nádoru. Ionizující záření může pocházet z přírodních zdrojů, jako je radon a kosmické záření (záření, které vstupuje do zemské atmosféry z vesmíru). Může však pocházet také z lékařských přístrojů používaných pro vyšetření zobrazovacími metodami, jako jsou rentgenové vyšetření (RTG), výpočetní tomografie (CT) nebo pozitronová emisní tomografie (PET). Vystavení velmi vysokým dávkám ionizujícího záření (např. při havárii jaderné elektrárny nebo při vystavení účinkům jaderné zbraně) může způsobit okamžité poškození lidského organismu, včetně vážného poškození kůže nebo hlouběji uložených tkání, akutní nemoci z ozáření a smrti. Viz také záření.

Ion (někdy psáno i ve tvaru „iont“) je atom nebo molekula, která má kladný nebo záporný elektrický náboj: kation = ion s kladným nábojem (+), anion = ion se záporným nábojem (–). Příklady látek, které se v lidském těle vyskytují ve formě iontů, jsou sodík (Na+), draslík (K+), vápník (Ca2+), hořčík (Mg2+), chlorid (Cl–) či fosfát (PO43–). Tyto ionty pomáhají například: přenášet živiny do buněk, odvádět odpadní látky z buněk, nervům, svalům, srdci a mozku pracovat tak, jak mají, apod. Odvozené přídavné jméno je iontový. Viz také kation, anion, elektrolyty.