Pod pojmem „alergie na slunce“ se skrývají různá kožní onemocnění, která mají jedno společné: spouštěčem je sluneční svit, většinou UV záření. Přitom se nejedná o alergickou reakci v „klasickém“ smyslu, ačkoli imunitní systém zde může hrát důležitou roli. Přesto není vznik všech těchto kožních onemocnění ještě zcela vysvětlen. Nejčastěji se setkáváme s polymorfní světelnou dermatózou (PSD), fototoxickými a fotoalergickými reakcemi. Podobné projevy mohou mít i světelná kopřivka a „letní akné“ („Mallorca-akné“). Ani za sklem se nelze oddávat falešnému pocitu bezpečí, protože část UV záření – konkrétně UV záření typu A (UV-A záření) – běžným sklem proniká. Dobře před UV-A zářením chrání oblečení z husté tkaniny. Některé textilní materiály pak poskytují obzvláště silnou ochranu proti UV záření. Při používání opalovacích prostředků dbejte vždy na to, aby chránily proti celému spektru UV záření – tedy ultrafialovým paprskům typu A i ultrafialovým paprskům typu B (UV-B záření).
Polymorfní světelná dermatóza
Polymorfní světelná dermatóza (PSD) je nejčastější forma „alergické reakce na slunce“. Zdá se, že nejvýznamnějším spouštěčem tohoto onemocnění je UV-A záření. PSD postihuje kůži vystavenou intenzivnímu oslunění (např. dekolt, předloktí, ev. obličej) svědivou vyrážkou. Pokud se vyhnete pobytu na slunci a budete se chránit oděvem, zlepší se pokožka většinou už během několika málo dní. Typickým rysem PSD je každoroční návrat potíží na začátku léta a zklidnění přicházející s podzimem. Zlepšení lze dosáhnout předsezonním pomalým a opatrným přivykáním na slunce, resp. terapií s UV-zářením u kožního lékaře, a používáním ochranných opalovacích prostředků včetně ochrany proti UV-A záření. V závažných případech se uplatňuje tzv. fotochemoterapie. Při té se využívá preventivního účinku kombinace psoralenu a UV-A záření. Prospěšné může rovněž být užívání beta karotenu, nikotinamidu a přísun rybího oleje, vždy však po konzultaci s lékařem.
Fototoxické reakce
Fotoxické reakce jsou způsobeny osluněním kůže, která je na sluneční svit více citlivá kvůli tzv. fotosenzibilizujícím látkám. Ty se do těla dostávají při konzumaci některých potravin, užívání některých léků, aplikaci některých kosmetických přípravků nebo kontaktu s některými rostlinami. Fototoxická reakce vypadá jako běžné spálení sluncem: zarudnutí, otok, místní pálení až bolest, tvorba puchýřů – to vše na místech vystavených slunci. Mezi fotosenzibilizující látky patří například některá antibiotika (tetracyklin, chinolony) nebo léky na bolest (ibuprofen, aspirin).
Příkladem fotoxické reakce je i tzv. luční dermatitida. Při procházce nebo opalování na louce se díky kontaktu s lučními travami obsahujícími tzv. furokumariny (např. andělika lékařská) a následnému oslunění objeví na příslušných místech kůže pálivé červené pruhy, někdy s puchýři.
Objeví-li se rudé nebo tmavě pigmentované skvrny na kůži po oslunění v souvislosti s používáním parfémů nebo parfémovaných kosmetických prostředků obsahujících furokumariny (např. bergamotový olej), hovoříme o tzv. berloque dermatitidě.
Po stanovení diagnózy fototoxické reakce může pomoci vyloučení spouštějící substance, aplikace chladivých obkladů, případně kortikosteroidních krémů. U luční dermatitidy se mohou uplatnit hojivé preparáty. U berloque dermatitidy i luční dermatitidy lze pigmentovým skvrnám předcházet aplikací hydrochinonu, kyseliny azelaové nebo retinoidů.
Fotoalergické reakce
Jestliže kůže reaguje pod vlivem slunečního světla (zejména UV-A záření) na určité látky nadměrnou reakcí buněk imunitního systému, jedná se o fotoalergickou reakci. Fotoalergické reakce jsou vzácnější než výše uvedené reakce fototoxické. Rozlišují se dvě formy fotoalergických reakcí:
- fotoalergická kontaktní dermatitida – původcem je látka aplikovaná na kůži, konkrétně se jedná o látky obsažené např. v opalovacích krémech (benzofenony, PABA, salicyláty, oktokrylen), protizánětlivých gelech (ketoprofen), make-upu nebo parfémech,
- fotoalergická reakce na léčiva – příčinou jsou některé léky podávané ústy nebo injekcí (např. některá antibiotika).
Postižena bývají především ta místa na kůži, která byla přímo vystavena slunci. Fotoalergická kožní reakce je však na rozdíl od reakce fototoxické neostře ohraničena, a může tak zasahovat i za hranice předchozího slunečního osvitu. Typicky se projevuje svěděním a zarudnutím, jež se objeví za jeden až tři dny po oslunění kůže, která byla současně vystavena působení alergenu. Kromě toho se mohou vytvářet puchýřky, které po rozškrábání mokvají. Jestliže lékařské vyšetření odhalí látku, jež alergii způsobila, musí se jí postižený jedinec v budoucnu vyhýbat. Takové osoby by se současně neměly příliš dlouho opalovat a měly by se chránit opalovacím prostředkem s vysokým ochranným faktorem proti UV záření. Léčebně lze využít zklidňujícího účinku kortikosteroidů.
Sluneční kopřivka: vzácná, ale nebrat na lehkou váhu
V případě sluneční kopřivky (lat. urticaria solaris) se jedná o vzácnou reakci kůže na expozici slunečnímu záření. Několik minut po oslunění dojde k tvorbě svědivých kopřivkovitých pupenů, které přetrvávají několik minut až hodin. Kopřivku někdy doprovázejí i celkové příznaky, jako je např. nevolnost či pokles krevního tlaku (často společně s pocity závratí). Čím větší plocha kůže je slunci vystavena, tím vyšší riziko celkových příznaků. Příčinou onemocnění je imunologicky podmíněná reakce kůže citlivých jedinců na sluneční záření.
Nejúčinnějším opatřením, aby se sluneční kopřivka nevracela, je vyloučení slunečního záření, resp. účinná ochrana před sluncem. V některých případech může pomoci „otužování“ UV-A zářením pod lékařským dohledem. Preventivně se často podávají antihistaminika.
„Letní akné“ („Mallorca akné“)
Za zvláštní formu polymorfní světelné dermatózy se někdy považuje také tzv. „letní akné“, známé pod pojmem „Mallorca akné“. Projevuje se tvorbou svědivých pupínků připomínajících akné, a to zejména na krku, ramenou a horních pažích. „Letní akné“ je typicky sezonním onemocněním (jaro a léto). Má se za to, že původcem je kombinace tepla, vlhka, intenzivního UV záření a někdy i používání příliš mastných opalovacích krémů. Zatím nebylo jednoznačně objasněno, do jaké míry hrají roli imunologické procesy. Postiženi jsou především lidé s mastnou pletí nebo s pletí, která má sklon ke vzniku akné. Jakmile se objeví příznaky „letního akné“, je nutné vyvarovat se pobytu na slunci. Preventivně lze používat nemastné opalovací prostředky (např. speciální gely), resp. obdobné kosmetické produkty a kůži pozvolna přivykat slunci. Ošetřující lékař může předepsat i antihistaminika.
Diagnostické testy
Pro diagnostiku sluneční alergie je nejdůležitější anamnestický rozhovor a fyzikální vyšetření provedená lékařem (nejlépe dermatologem).
V diagnostice se dále využívá sada fototestů, které sledují odpověď kůže na osvícení různými typy záření (vč. UV-A a UV-B záření):
- Stanovení MED (minimální erytémová dávka) zjišťuje individuální citlivost kůže vůči UV-záření. MED je nejnižší dávka UV-záření, která u příslušného člověka způsobí zarudnutí kůže.
- Fotoprovokační testy (angl. photoprovocation tests) ověřují, zda osvícení kůže jednotlivými typy záření vede k projevům, pro které je daný člověk vyšetřován. Pomáhají odhalit typ sluneční alergie a případně i konkrétní druh záření, které je za onemocnění zodpovědné.
- Ke zjištění původce fototoxické a fotoalergické reakce se používají tzv. fotoepikutánní testy (angl. photopatch tests). Při nich se na kůži zad nanesou a připevní dvě shodné sady látek, u kterých se předpokládá podíl na onemocnění. Po 24 hodinách kontaktu látek s kůží se jedna sada osvítí UV-A zářením. Druhá sada se ponechá bez ozáření pro srovnání. Následné porovnání kožních reakcí po dalších 24 a 48 hodinách dokáže rozlišit, zda některá z testovaných látek a případné ozáření mohou být důvodem „alergie na slunce“ u daného jedince.
