Trvalý zánět a zúžení
Při vzniku CHOPN i během jejího dalšího průběhu vzniká chronický zánět průdušek (chronická bronchitida) a/nebo se poškodí, „nafouknou“ nebo úplně zničí plicní sklípky (plicní emfyzém). V důsledku neustálého zužování dýchacích cest je ztíženo dýchání, příjem kyslíku i uvolňování oxidu uhličitého (CO2). Pro postižené to znamená nedostatečný přísun kyslíku do krevního oběhu, což má pak negativní dopad na fungování celého organismu. Výsledkem je oslabení kardiovaskulárního systému a svalů, které pak již nemohou pracovat naplno. Vážné omezení dýchacích funkcí může navíc napáchat škody na dalších orgánech. Riziko tzv. exacerbace, tedy akutního zhoršení, se zvyšuje zejména u závažného průběhu onemocnění. Bližší informace najdete v článku CHOPN: Akutní zhoršení.
Obrázek 1: Zdravé plíce (A, vlevo) a plíce pacienta s CHOPN (B, vpravo). Vlevo (A) je schéma plic a dýchacích cest, přičemž v detailu jsou znázorněny zdravé průdušinky a plicní sklípky. Vpravo (B) jsou plíce poškozené CHOPN, přičemž ve výřezu jsou znázorněny poškozené průdušinky (zúžené a ucpané hlenem) a zničené plicní sklípky (plicní emfyzém). Zdroj: By National Heart Lung and Blood Institute, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29752919
Od prvních příznaků k pozdním následkům
Pro CHOPN jsou charakteristické obtíže jako úporný kašel, vykašlávání hlenů a dušnost. Obtíže nastupují pomalu, zpočátku je dušnost často patrná pouze při námaze. Na CHOPN mohou poukazovat také některé charakteristické zvuky při dýchání (např. pískání nebo hučení), dále časté nachlazení nebo chřipkové infekce.
Přetrvávající kašel, vykašlávání hlenů a dušnost se obvykle zhoršují s délkou trvání onemocnění – zvláště v případě, že CHOPN není adekvátně léčena. Zvláště pacienti s pokročilým onemocněním mívají pocit, že už nemohou dýchat a trpí akutními epizodami onemocnění, tzv. exacerbacemi.
Snížení fyzické výkonnosti
Obtíže jako dušnost často vedou k omezení tělesné aktivity, případně se jí postižení úplně vyhýbají. To má však negativní vliv na celkovou kondici i svalovou sílu a spouští se začarovaný kruh: kondice se dále snižuje a pohyb se stává čím dál namáhavějším, takže pacient ještě více snižuje svou tělesnou aktivitu a jeho kondice i fyzická výkonnost se dále zhoršují.
Při těžkém nebo pokročilém onemocnění jsou funkce a výkonnost plic narušeny tak vážně, že nemocní mají potíže s každodenními činnostmi (např. s chůzí do schodů) i se zapojením se do společenského života. Nedostatek pohybu kromě toho přispívá ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu.
Stadia onemocnění CHOPN
Chronická obstrukční plicní nemoc se postupně zhoršuje. Odborníci rozlišují několik stadií, která zohledňují mimo jiné závažnost příznaků, včetně hodnoty plicní funkce FEV1 a míry exacerbace:
- Lehká CHOPN. Hodnota plicní funkce FEV1 je nejméně 80 % normální hodnoty. Může se objevit přetrvávající kašel a tvorba hlenu. Výkonnostní omezení se obvykle projeví až při intenzivní fyzické zátěži.
- Středně těžká CHOPN. Hodnota plicní funkce FEV1 se pohybuje mezi 50 a 79 % normálu. Chronický kašel a vykašlávání hlenu mohou být silnější. Zúžení dýchacích cest je obvykle poněkud závažnější.
- Těžká CHOPN. Hodnota plicní funkce FEV1 se pohybuje mezi 30 a 49 % normálu. Dýchací cesty jsou značně zúžené a nemocní pociťují dušnost při některých každodenních činnostech. Kromě toho se mohou objevit náhlé záchvaty dušnosti. Kašel a expektorace jsou obvykle zvýšené.
- Velmi těžká CHOPN. Hodnota plicní funkce FEV1 je nižší než 30 % normálu. Lidé s takto závažným onemocněním se obvykle potýkají s neustálou dušností, kvalita života je odpovídajícím způsobem zhoršena a účast na běžném životě omezena. Kvůli nemoci často nelze vykonávat žádnou profesní činnost. I každodenní činnosti (např. domácí práce, nákupy atd.) mohou vyžadovat asistenci (invalidita). Někteří pacienti potřebují kyslík nebo dýchací přístroj. Mohou se vyskytnout akutní exacerbace, v obzvláště závažných případech mohou být pacienti ohroženi na životě.
