Léčba by měla být zahájena co nejdříve. Čím lepší je funkce plic a čím méně má pacient příznaků, tím menší je riziko, že ve stěně průdušek dojde k trvalým změnám. Základními kameny úspěšné léčby astmatu jsou prevence, léčba a kontrola průběhu onemocnění.
Jak lze předcházet astmatickým záchvatům?
Je-li to možné, je třeba se důsledně vyhýbat kontaktu se spouštěči nemoci. Ty jsou obvykle odhaleny hned na začátku léčby, a to na základě anamnézy nebo pomocí alergologického vyšetření. Pokud jsou spouštěčem látky, se kterými se pacient setkává v zaměstnání, je někdy nezbytné změnit pracovní zařazení nebo zaměstnání. Jsou-li známy konkrétní alergeny, které astma spouštějí, je v některých případech možná specifická léčba, tzv. specifická alergenová imunoterapie (např. u pylových alergií nebo u alergií na hmyzí bodnutí). Cílem je zmírnit přehnanou reakci imunitního systému na alergen, a tím i příznaky alergické reakce (nebo jí úplně zabránit).
Jak probíhá léčba astmatu?
Úspěšná léčba astmatu vyžaduje kombinaci určitých léků. Ty lze rozdělit do dvou hlavních skupin:
Úlevová antiastmatika (záchranná antiastmatika): Takzvaná bronchodilatancia nebo bronchospasmolytika (především beta-2 sympatomimetika) rozšiřují průdušky (bronchodilatace), čímž přinášejí rychlou úlevu a zmírnění příznaků. Pacientovi se snáze dýchá, dušnost ustupuje. Tyto léky však nemají žádný účinek na chronický zánět, tzn. působí pouze krátkodobě.
Kontrolující antiastmatika (preventivní antiastmatika): Jedná se o protizánětlivé léky (zejména kortikosteroidy), které pacient musí užívat trvale, neboť tato léčiva potlačují samotný vznik zánětu. Kontrolující antiastmatika jsou předepisována rovněž v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii. U převážné většiny astmatiků (více než 95 %) stačí podávat tato léčiva v inhalační formě, což má dvě velké výhody: zaprvé se lék dostane přímo do požadovaného místa účinku, zadruhé je možné podávat menší dávky než při užívání v tabletách (a tím omezovat případné vedlejší účinky).
Pokud léčba výše uvedenými léky není úspěšná, může lékař dodatečně nasadit i jiné léky (např. antileukotrieny, omalizumab či teofylin).
Schéma optimální medikamentózní léčby astmatu vychází z klinického obrazu a průběhu onemocnění, a je individuálně přizpůsobeno aktuálním potřebám pacienta. Cílem je, aby pacient užíval co možná nejnižší dávky léků, které však budou dostatečně účinné. Lékař se vždy snaží maximalizovat pozitivní účinky a zároveň co nejvíce omezit případné vedlejší účinky [1].
Inhalátory
V zásadě rozlišujeme tři typy inhalátorů:
- tlakové aerosolové dávkovače (někdy se používá zkratka MDI z anglického názvu metered-dose inhaler, případně zkratka pMDI z anglického názvu pressurised metered-dose inhaler),
- inhalátory pro práškovou formu léku neboli práškové inhalátory (zkratka DPI z anglického názvu dry-powder inhaler),
- elektrické nebulizátory („zmlžovače“; zkratka SMI z anglického názvu soft-mist inhaler).
Obecně platí, že dospělí, dospívající a děti primárně používají tlakové aerosolové dávkovače (MDI) nebo práškové inhalátory (DPI). Elektrické nebulizátory (SMI) se používají především u pacientů, kteří si nedokážou lék dávkovat sami (kojenci, pacienti v bezvědomí).
Lékař vám pomůže při výběru zařízení, které je pro vás nejvhodnější, poučí vás o jeho používání a vysvětlí vám:
- proč je doporučený inhalátor pro vás nejvhodnější,
- jak inhalátor funguje a na co si máte dávat pozor,
- jak jej používat.
Další informace o správném použití inhalátoru se dozvíte v lékárně, případně se je dočtete v příbalovém letáku.
Pravidelné kontroly
Astmatici by každé tři měsíce (neurčí-li lékař jinak) měli absolvovat pravidelnou lékařskou prohlídku. Při ní lékař zhodnotí průběh onemocnění a účinnost léčby, a v neposlední řadě i míru, do jaké je astma pod kontrolou.
Při pravidelných prohlídkách lékař zjišťuje:
- do jaké míry jsou příznaky přítomny během dne a jak jsou závažné,
- omezení každodenních aktivit,
- výskyt příznaků v noci,
- potřebu užívání pohotovostních léků,
- plicní funkce,
- jak často (pokud vůbec) se vyskytují astmatické záchvaty (exacerbace).
Astma v těhotenství a kojení
V těhotenství obecně platí zásada, že astmatický záchvat vašemu nenarozenému dítěti škodí více než užívání léků k jeho předcházení. Během těhotenství by proto astmatičky měly pokračovat v obvyklé léčbě. Většina antiastmatik je inhalována, tj. vdechována do plic, nikoli polykána, a působí tak především lokálně (jinými slovy, do jiných oblastí těla se dostávají jen v malém množství). Astmatičky by však po zjištění těhotenství měly co možná nejdříve informovat svého lékaře.
Na koho se mohu obrátit?
Při podezření na astma se obraťte na svého praktického lékaře (v případě dětí na praktického lékaře pro děti a dorost), který vás následně může odeslat na podrobnější vyšetření za specialistou (pneumologem), případně k dalším specialistům (např. alergolog).
Související odkazy
- Globální iniciativa pro astma (GINA): Kapesní průvodce managementem a prevencí astmatu – aktualizace z roku 2019. (odkaz vede na PDF soubor na webu ginasthma.org, 469 kB)
