Konflikt jako součást života
Z psychologického hlediska lze popsat konflikt jako nedorozumění mezi dvěma či více lidmi, kteří se dostanou ve vzájemné komunikaci ke střetu rozdílných názorů, stanovisek, postojů, potřeb, zájmů, citů, hodnot a chování. Může se jednat o běžný střet v rodině, škole, na pracovišti až po ozbrojené konflikty ve společnosti.
Konflikt bývá doprovázen nejistotou, nervozitou, strachem a může vést k pocitu zmaru a zklamání (frustraci) či agresi jedince. V konfliktu se mísí prvky věcné a iracionální – nelogické, nevysvětlitelné rozumem, někdy lidé pravdu „ohýbají“, jindy vysloveně lžou a manipulují s informacemi, aby získali vlastní prospěch.
V „ideálním“ konfliktu hledají obě strany řešení věcně a bez emocí se vzájemným respektem.
Příčiny konfliktu
Objektivní překážky, které nelze ovlivnit: přijdete pozdě na rodinnou oslavu, protože byla kolona na dálnici, píchli jste, čekáte na odtah a partner/ka se na vás zlobí, že jste situaci způsobili. Hádka typu „kdo za to může“ nic nevyřeší, protože je jasné, že na vině jsou okolnosti mimo obě hádající se osoby.
Nepřiměřené požadavky od rodičů, učitelů, nadřízených. Pokud si rodič usmyslí, že bude mít jeho dítě maturitu, ale dítě samo toho není schopné, není řešením mu neustále vyčítat a nadávat, že je hloupé a líné, ale hledat řešení, jak ho doučovat nebo snížit své nároky. Nepřiměřené požadavky mohou skončit i tragicky, sebevraždou dítěte.
Chyby ve výchově či v člověku samotném, v jeho psychickém a fyzickém stavu v době konfliktu nebo v typu jeho osobnosti. Lidé jsou zrcadlem výchovy, kterou sami zažili. Pokud někdo často konflikty vyvolává a v takovém prostředí vyrůstal, těžko doufat, že se změní.
Dělení majetku představuje klasický rodinný spor. Pokud se nemohou příbuzní dohodnout např. na vyplacení jedné strany, jediným řešením pak je prodej majetku. K řešení takového konfliktu může pomoci prostředník, tzv. mediátor a soudní jednání.
Různé názory na životní styl, vzdělání, trávení volného času, stravování, náboženství, kulturu. Na pravidlo, že opaky se přitahují, není dobré spoléhat. Platí to jen u velmi tolerantních a nezávislých lidí, kterým nevadí např. trávit odděleně dovolenou. Neexistuje recept na ideální životní styl v partnerském vztahu, variant je mnoho a důležité je se dohodnout a dohodu pak respektovat.
Důvody konfliktu
Otevřený konflikt dvou osob může vyvolat jednání, chování nebo reakce, dané například následujícími faktory:
- Typ osobnosti: cholerik, který má výbušnou povahu, se mnohem snáze a dříve rozčílí, než flegmatik, kterému je všechno jedno. Každá povaha má ale své plusy a mínusy.
- Aktuální psychický stav: člověk propuštěný ze zaměstnání, přetížený množstvím práce v zaměstnání nebo péčí o blízkou osobu, člověk, který se rozchází nebo rozvádí, zažívá nějaký neúspěch, má ke konfliktnímu jednání mnohem blíže než člověk, který je spokojen se vztahem, v zaměstnání aj.
- Frustrace neboli nesplněná očekávání: dítě nosí ze školy špatné známky, rodiče si předhazují, který z nich na tom má větší vinu.
- Absence alternativních voleb neboli neschopnost změnit své plány a přizpůsobit se dané situaci (například „prší, místo do přírody půjdeme na výstavu“). Dokázat rychle přehodit výhybku je v životě velká výhoda. Pokud ji však člověk chápe jako ústupek, měl by si pro příště vyjednat prosazení svého zájmu.
- Záměr, za účelem získání převahy: konfliktní člověk hledá za každou cenu chyby u druhého jako důvod k výtce, trestu, ponížení, násilí.
- Nedorozumění, chybné chápání chování a projevů, které jsou dány osobností partnera: partner zapomene na výročí, které druhý pokládá za důležité, partner si nevšimne nového účesu a partnerka si to vysvětlí nezájmem o svoji osobu aj.
- Nezvládnutí aktuální role (např. hostitele, rodiče atd.). Důležitá jsou vzájemná očekávání od takové role. Vyčítat pracovně vytíženému člověku, že si sám nevyměňuje olej v autě nebo ženě s kojencem, že nenavařila pro rodinnou sešlost, jsou očekávání už předem nereálná.
- Rozdílné představy o životním stylu, pracovním či mimopracovním nasazení a trávení volného času v partnerském vztahu. Někdo by rád celý víkend prolenošil v posteli, někdo potřebuje ujít 30 km v horách, někdo vymalovat celý byt atd.
Jak poznat konfliktního člověka
Pokud za častými konflikty stojí jedna osoba, může se jednat o člověka, který konflikt potřebuje ke svému životu a čerpá z něj energii.
Shazuje, intrikuje, nic se mu nelíbí, pomlouvá ostatní. Je to proto, že je nespokojený sám se sebou, ale v tom případě si musí hledat psychoterapeuta a vy se od něj držte co nejdále.
Žádnému týmu takový člověk neudělá dobrou službu, ať se jedná o tým pracovní, zájmový nebo rodinu.
Tito lidé nepřijímají kritiku, svádějí vinu na ostatní, a protože nehledají řešení, těžko se s nimi pracuje. Chybí jim schopnost sebereflexe. Takoví lidé by měli pracovat jen samostatně, nehodí se pro týmovou práci a pro rodinné soužití představují problém. Diskuse s nimi nikam nevedou.
Výhody konfliktu
Konflikt vytváří prostor pro vyřešení problému a zlepšení příčiny, která konflikt vyvolala. Je třeba však při jeho řešení dodržet určitá pravidla
Pravidla prospěšné hádky
Mluvte klidným hlasem a pomalu: nezvyšujte hlas, nekřičte, neječte.
Vyjadřujte se slušně: „jsi neschopný idiot“, „proč se tváříš blbě, když s tebou mluvím“, „jsi tlustý jako prase“, „jsi líný jako tvoje matka“, „zmlkni“ apod. Urážky a nadávky spolehlivě zabouchnou dveře k vyřešení konfliktu. Nebo snad znáte někoho, kdo se po takových slovech ochotně zamyslí nad svými činy a začne hledat řešení?
Zaměřte se na tady a teď. Držte se věcné příčiny konfliktu, nezatahujte do něj charakterové nebo osobnostní prvky toho druhého, případně záležitosti staršího data. Nepoužívejte obraty nikdy a vždy: „nikdy si po sobě neuklízíš“, „vždycky máš nepořádek v pokoji“ atd. Tato tvrzení druhého blokují: „Pokud je to fakt, nemá smysl se snažit, partner mne vnímá jako nepořádného za všech okolností“ apod. Pokud řeknete dítěti „Jsi zlobivý kluk“, je to něco úplně jiného než říci „Dnes jsi zlobil (jak konkrétně) a to se mi vůbec nelíbilo. Byl bych rád, abys příště tohle nedělal.“
Uvědomit si cíl, kterého chceme dosáhnout: tedy aby partner/ka umyl/a nádobí, připravil/a dětem svačinu, odvezl/a auto do servisu atd. Nesmíte ji/ho ponížit nebo vyhrožovat. To by bylo soupeření nebo násilí - ne spolupráce. Pokud ale požadujeme po druhém splnění úkolu, kterého není schopen, je třeba mít stále na paměti konkrétní činnost a hledání řešení. Pokud partner nikdy nenatíral plot, buď bude ochoten se to naučit, nebo se to naučíte vy, anebo si zaplatíte firmu. Předhazovat mu, že je nešika, líný atd. spor nevyřeší, jen zhorší vzájemné vztahy – i pokud je líný nešika. Pak si položte otázku, proč s ním jste? Asi ho obdivujete pro něco jiného. Nikdo není dokonalý.
Mluvte pravdu: záhonky jsou nezalité, protože jste na ně zapomněli. Spálili jste jídlo, protože jste se zapovídali při rozhovoru s přítelkyní. Pokud vám ovšem partner drží kázání a peskuje vás, není to v pořádku a máte právo se ohradit. Nesnižujte se ke lži, je to nedůstojné vás obou.
Mluvte srozumitelně: „Včera jsme měli výročí svatby a celý večer jsem čekala, že se o tom zmíníš. Je mi to líto, že jsi zapomněl. Pro mne je to významné datum a těšila jsem se, že prožijeme pěkný večer. Ráda bych, abychom si domluvili datum, kdy si to vynahradíme.“ To je jasné sdělení a partner se nejspíš bude omlouvat, přinese další den kytici atd. Pokud ale budete v tento den odsekávat a na dotazy co se děje, odpovíte, že nic nebo že by to měl vědět, sdělení není jasné a partner vaše narážky nepochopí. Pokud už to nevydržíte a vyjedete na něj „Nebudu ti přece připomínat, že máme výročí, jsem ti dobrá jen na to, abych ti prala a vařila“ atd., roztočí se spirála výčitek, které skončí na mrtvém bodě. Pokud se někdo ptá, co se stalo, odpovězte jasně nebo se pak nedivte, že vás nepochopil. Obvykle jsou to muži, kteří potřebují jasné sdělení, ale je dobré to mít na paměti obecně. Je velmi osvobozující komunikovat s lidmi, kteří se vyjadřují jasně.
Co dělat, když se konfliktní situaci nedaří vyřešit?
Konfliktní situace může být vyřešena pozitivním výsledkem pro všechny účastníky konfliktu nebo stupňováním (eskalací) konfliktu. V tomto případě je třeba se obrátit pro odbornou pomoc v psychologických poradnách či krizových linkách nebo využít různé formy mediace.
Mediace je metoda účinného a kultivovaného řešení sporů za pomoci třetí strany – mediátora, který má vést jednání k porozumění, smírnému řešení a k vytvoření vzájemné přijatelné dohody. Je to neformální, mimosoudní proces řešení konfliktů, ve kterém jsou klienti přítomni dobrovolně. Mediace se využívá při řešení občanských sporů i mezistátních konfliktů.
Někdy se neshody nedaří řešit a jedinou možností je rozchod, rozvod, výpověď ze zaměstnání aj., tedy ukončení vztahu dvou znesvářených stran. Důležité je, aby i v takové situaci se obě strany rozešly důstojně a s ochotou vše uzavřít slušně, ne se pomstít nebo druhou stranu ponížit.
