Domácí násilí: co to je?

Zjednodušeně řečeno je domácí násilí chování, které u jednoho z partnerů způsobuje strach z druhého. Skrze moc, kterou tento strach poskytuje, kontroluje násilný partner chování druhé osoby (viz informační leták SZÚ [1]).

Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou obvykle jejich současní nebo bývalí partneři. Dochází ale i k násilí na dětech, starých lidech, násilí žen vůči mužům či k násilí ve vztazích párů stejného pohlaví (viz definice na webu stopnasili.cz [2]). Zvláštní pozornost zasluhuje mezigenerační násilí, ke kterému dochází mezi dospělými dětmi a rodiči, případně prarodiči.

Jak poznat násilný vztah

• Domácí násilí začíná často nenápadně postupným znevažováním, kontrolováním, sledováním, omezováním aktivit, ponižováním, vynucováním pozornosti, podezíráním z nevěry, takže si jeho prvních příznaků oběť ani nevšimne a varovné signály přehlíží.
• Pokud se domácí násilí hned v počátcích nezastaví, opakuje se, stupňuje se a ukončení násilného vztahu je pak ještě komplikovanější.
• Domácí násilí je charakteristické tím, že je dlouhodobé, opakované a odehrává se zpravidla za zavřenými dveřmi (tzn. v soukromí).
• Člověk, který se násilí dopouští, se často chová jinak na veřejnosti než doma.
• V průběhu času může násilí nabývat závažnějších forem co do frekvence a intenzity.
• Na rozdíl od partnerského konfliktu, kdy proti sobě stojí dvě osoby, jejichž pozice jsou vyrovnané, při domácím násilí jeden z partnerů zneužívá kontrolu a moc nad druhým a prostřednictvím násilí vyvolává u druhého strach. Cílem je ublížit, poškodit, poranit, zesměšnit nebo zabít.
• Násilí vychází z období relativního klidu, kdy začne narůstat tenze (napětí) a vrcholí násilným atakem, které je vystřídáno snahou o usmíření.
• Člověk ohrožený domácím násilím si vytváří složité strategie, jak ve vztahu přežít.
• Je velmi důležité uvědomit si rozdíl mezi konfliktem a násilím, protože konflikt může vyústit v pozitivní řešení, avšak násilí jen upevňuje kontrolu a moc.

Typické znaky domácího násilí

Některá konkrétní vodítka, která by vás měla upozornit na riziko vzniku domácího násilí a jeho stupňování, jsou popsána výše. Stručně je lze shrnout následovně:

• Opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku ještě nelze určit, že jde o domácí násilí. Může to však být začátek. Pro domácí násilí je typické opakování a přidávání dalších symptomů násilného jednání.
• Stupňování násilí – od urážek přes ponižování, vyhrožování, omezování až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život.
• Jasné a nezpochybnitelné rozdělení role na oběť a agresora, vyvolávání strachu z druhého člověka. Za domácí násilí není považováno vzájemné napadání, urážky, hádky, rvačky, kde se role osoby násilné a ohrožené střídají.
• Neveřejnost – vyskytuje se zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly. Ostatní obvykle netuší či nechtějí vědět, co se ve vztahu děje.
• Střídání období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se projevují tři faktory: láska, naděje (že se vše zlepší, že se partner změní apod.) a strach. Cyklus domácího násilí, v němž se střídá období „líbánek“, vzrůstající tenze, konfliktu a „usmiřování“, se stále opakuje – navíc se stupňující tendencí.

Různé podoby domácího násilí

Domácí násilí má mnoho podob. Obvykle začíná mírnějšími formami, které časem získávají na intenzitě a závažnosti. K psychickému násilí se přidává násilí fyzické, sexuální či ekonomické.

• psychické násilí
• zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta, předvádění zbraní, ničení věcí, ubližování jiným v přítomnosti ohroženého člověka
• zvýšená kontrola všeho, co ohrožený člověk dělá – kam jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě
• kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb, vyvolávání negativních pocitů u týraného člověka
• vyhrožování a vydírání – nucení k poslušnosti, vyhrožování bitím, přerušením kontaktů, sebevraždou, vydírání přes děti, vnoučata, vyvolávání pocitů viny
• popírání, obviňování – zlehčování násilí, neakceptování vážných obav oběti, popírání násilí, obviňování oběti za své chování
• využívání mužských výhod – zacházení s obětí jako se služkou, určování mužské a ženské povinnosti, určování všech důležitých rozhodnutí. Agresorem může být i žena a násilí probíhá vůči muži, dětem apod.
• fyzické násilí – facky, rány pěstí, kopání, tlučení hlavou (např. o stěnu, topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem, pálení cigaretou apod.
• sociální násilí – izolace od příbuzných a přátel – zákaz přijímat návštěvy, svým chováním odrazovat návštěvníka od dalších návštěv, zákaz telefonovat, dívat se na TV, používat domácí spotřebiče, doprovázení např. k lékaři, na úřady
• ekonomické zneužívání – zamezení přístupu k financím (i vlastním), vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti, nucení oběti žádat si o peníze
• sexuální násilí – nucení k různým sexuálním praktikám, znásilnění
• kombinace různých forem násilí

Obrázek 1: Různé formy domácího násilí. (Převzato a upraveno z Pence and Paymar, 1993.)

Varovné signály

Domácí násilí obvykle začíná psychickým násilím. Pokud vás partner/ka

• ponižuje,
• nadává vám,
• zastrašuje,
• brání vám v kontaktu s rodinou či přáteli,
• kontroluje nebo sleduje,
• vyhrožuje vám,
• nedává vám dostatek financí nebo o ně musíte prosit,
• fyzicky vás napadá (uhodil vás, kopl do vás, škrtil vás atd.),
• nutí vás k sexu, i když odmítáte,

pak žijete v násilném vztahu.

Jak se vymanit z násilného vztahu?

Cyklus domácího násilí může přerušit oběť jen tím, že požádá o pomoc. Násilník slibuje, že se polepší, ale situace se vždy opakuje. Nedoufejte, že se změní. Prvním krokem z domácího násilí může být

• telefonát na některou z linek důvěry,
• telefonát na nepřetržitou Linku pomoci obětem kriminality a domácího násilí (telefonní číslo 116 006, volání je bezplatné a diskrétní) [3],
• oznámení na Policii ČR (tísňová linka 158).

Osobní bezpečnostní plán

Pokud se necítíte ve vztahu bezpečně, připravte se na možnost ochrany nebo útěku při dalším násilném útoku. Konkrétní příklady jsou uvedeny níže.

• Řekněte někomu, komu důvěřujete, co se děje.
• Uschovejte si náhradní klíče, oblečení, důležité dokumenty, lékařské zprávy a peníze u někoho, komu věříte.
• Uschovejte si jakýkoli důkaz o násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění).
• Naplánujte si nejbezpečnější dobu a cestu k případnému útěku.
• Pamatuje si, kam se můžete obrátit o pomoc. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel, příbuzných a azylových domů.
• Pokud se ocitnete v nebezpečí a potřebujete pomoc, volejte Policii ČR (tísňová linka 158, 156, 112).
• Pokud jste zraněn/a, jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se stalo. Požádejte lékaře, aby návštěvu zdokumentoval, případně napsal zprávu.
• Poučte své děti a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Ubezpečte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne ochraňovat vás.
• Domluvte si se sousedy určité signály o pomoc – např. když se rozsvítí světlo venku, ať přivolají Policii ČR apod.
• Pokud jste napaden/a během telefonování na Policii ČR, ponechte telefon vyvěšený a hlasitě mluvte a křičte.
• Při příjezdu Policie ČR, odejděte do jiného pokoje, abyste mohl/a mluvit bez přerušování.
• Neodmítejte lékařské vyšetření.
• Po útoku ihned neuklízejte kvůli zachování důkazů (rozbité sklo, potrhané oblečení, chomáče vlasů... sesbírejte do igelitového sáčku a předejte Policii ČR).
• Škody vyfotografujte, snímky nechte vyvolat i s datem.
• Zjistěte si a poznamenejte jména a čísla policistů.

Syndrom týrané ženy

Soubor příznaků z týrání se nazývá syndrom týrané ženy [7].

• Žena věří, že za násilí nese vinu ona.
• Nedovede si představit, že by za násilí mohl být odpovědný někdo jiný než ona.
• Žena se bojí o svůj život nebo o život svých dětí.
• Žena má pocit, že násilník je všudypřítomný a vševědoucí.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Domácí násilí (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 1.6 MB)
2. Co je domácí násilí? (definice na webu stopnasili.cz)
3. Bílý kruh bezpečí: Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí (odkaz vede na web 116006.cz)
4. Zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), § 199: Týrání osoby žijící ve společném obydlí (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
5. Policie České republiky: Domácí násilí (definice na webu policie.cz)
6. Policie České republiky: Násilné trestné činy (definice na webu policie.cz)
7. Battered woman syndrome (definice na webu healthline.com, jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
8. Daniel Topinka (ed.): Domácí násilí z perspektivy aplikovaného výzkumu. Základní fakta a výsledky. SocioFactor s.r.o., Ostrava, 2016. ISBN 978-80-906615-0-9. (odkaz vede na PDF soubor na webu domaci-nasili.cz, 1.4 MB)