Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánětlivý marker je obvykle některá z látek, které se nacházejí v krvi a obecně jsou známkou přítomnosti zánětu. Zánět (potažmo zvýšená hladina zánětlivých markerů) může být způsoben infekcí, autoimunitním onemocněním, infarktem myokardu, zhoubným nádorem apod. Zánětlivé markery však mohou být zvýšeny (často jen mírně) u širokého spektra onemocnění – od aterosklerózy až po duševní onemocnění, protože o mnoha onemocněních je dnes známo, že mají i zánětlivou složku. Mezi „tradiční“ zánětlivé markery se řadí C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace erytrocytů (ESR). Používají se však i jiné markery, například proteiny akutní fáze, prokalcitonin, tumor nekrotizující faktor apod. Viz také zánět, marker.

Marker je výraz pocházející z angličtiny a v doslovném překladu znamená „značka“. V souvislosti s lékařstvím se může jednat o: biomarker, nádorový marker, zánětlivý marker, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz marker.

Biologický marker je jiný název pro biomarker. Viz také biologie, marker.

Molekulární marker je jiný název pro biomarker. Viz také molekula, marker.

Vyšetření nádorových markerů je laboratorní metoda, při níž je zjišťováno množství látek označovaných jako nádorové markery v odebraných vzorcích nějaké tkáně, krve, moči nebo jiných tělesných tekutin. Většina nádorových markerů jsou proteiny, které jsou produkovány normálními buňkami i nádorovými buňkami, avšak nádorové buňky je tvoří ve větším množství. Jako nádorové markery jsou využívány i některé genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například mutace některých genů. Vyšetření nádorových markerů se obvykle provádí společně s dalšími vyšetřeními (jako je zejména biopsie či některá zobrazovací vyšetření), která pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze je využít také k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také nádorový marker, molekulární profilování.

Nádorový marker neboli onkomarker je látka, která se nachází v nějaké tkáni, v kostní dřeni, v krvi nebo i v jiných tělesných tekutinách, a může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru nebo některých benigních (nezhoubných) stavů. Mnohé nádorové markery jsou proteiny, které se tvoří ve zdravých buňkách i v nádorových buňkách; rozdíl je v tom, že nádorové buňky je tvoří ve výrazně větším množství. Jako nádorové markery se používají někdy i genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například známé mutace nebo některé další změny v nádorové DNA nebo RNA. Vyšetření nádorových markerů mohou lékaři využít společně s dalšími testy, které pomáhají při diagnostice zhoubného nádoru. Někdy jsou nádorové markery vyšetřovány kvůli naplánování nejvhodnější protinádorové léčby, odhadu pravděpodobné prognózy, nebo také ke zjištění, zda je stávající léčba účinná, případně zda nedošlo k recidivě zhoubného nádoru. Konkrétním příkladem nádorového markeru je CA 125, který je využíván u pacientek s rakovinou vaječníků. Viz také nádor, marker.

Sérové nádorové markery jsou látky označované jako nádorové markery, které se vyskytují v krvi, přesněji řečeno v krevním séru. Nádorové markery jsou uvolňovány do krve buď samotnými nádorovými buňkami nebo i jinými buňkami (které tak reagují na přítomnost nádorových buněk). Vysoká hladina nádorového markeru v krvi může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru v těle. Viz také sérum, nádorový marker.