Extrakce zubu
Prakticky každý člověk se během života setká s nutností vytržení zubu (nebo zubů). Existuje řada důvodů, kvůli kterým může být nutná extrakce zubu, mezi něž patří například:
- kaz, který je již příliš hluboký a ošetření kořenových kanálků není možné (nebo žádoucí),
- zánět, který již zničil velkou část zubu a okolní kosti,
- nedostatek místa v ústech, zvláště v souvislosti s nutností uvolnění místa pro správný růst a umístění zubů,
- zub je poškozen a představuje riziko pro rozvoj infekce, která by pak mohla ohrozit kost, v níž je zub ukotven, a tím i okolní zuby.
Před samotnou extrakcí lékař zkontroluje vaši anamnézu. Délka, tvar a poloha zubu, jeho kořenů a kosti, v níž je ukotven, se stanoví pomocí rentgenového vyšetření. Tyto informace umožní lépe odhadnout stupeň obtížnosti procedury.
Při jednoduché extrakci se zub v lokální anestezii uvolní speciálními nástroji a poté se odstraní zubními kleštěmi. Pokud je k odstranění zubu potřeba rozsáhlejších chirurgických opatření, jako je odklopení mukoperiostálního laloku nebo odstranění části kosti, může být ve velmi vzácných případech nutná i celková anestezie. Po takovém složitějším zákroku jsou kosti pod odklopeným lalokem vyhlazeny, lalok je přiklopen zpět a operovaná oblast sešita.
Obrázek 1: Ilustrace speciálních kleští, které zubní lékař používá při extrakci (vytržení) zubu. (Zdroj: depositphotos.com)
Po extrakci zubu se mohou objevit bolesti a otoky, které však po několika dnech ustoupí. Z krátkodobého hlediska může pomoci užívání léků proti bolesti – nejlépe takových, které předepíše zubní lékař. Pacient by neměl užívat aspirin (nebo jiné léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou), protože tato látka má negativní vliv na srážení krve. Vhodnější jsou léky proti bolesti obsahující ibuprofen, paracetamol nebo diklofenak. Pokud však bolesti, otok, krvácení nebo horečky přetrvávají nebo jsou velmi silné, měli byste okamžitě kontaktovat svého zubního lékaře.
Speciální případ – zuby moudrosti
Zuby moudrosti jsou poslední stoličky na každé straně čelistí. Jsou to poslední zuby, které se prořezávají do ústní dutiny, obvykle mezi 16. a 20. rokem věku. Často pro ně již není v čelisti dostatek místa, což může mít za následek zaklínění zubů moudrosti, jen částečné prořezání, nebo zaujetí vodorovné polohy v čelisti bránící jejich růstu, což může způsobit bolestivé otoky a záněty. Někdy je nutný menší chirurgický zákrok, který zubu moudrosti pomůže v prořezání do ústní dutiny.
U zubů moudrosti se mnohdy již zanedlouho po prořezání objeví zubní kaz, proto se často již v mladém věku vytrhávají – v neposlední řadě proto, že jejich absence neovlivňuje žvýkací funkci ani polohu skusu, a není ani spojena s žádnými estetickými nevýhodami.
Obrázek 2: Ilustrace „zubu moudrosti“ v problematické poloze (vpravo), která obvykle vyžaduje zásah zubního lékaře. (Zdroj: depositphotos.com)
Ošetření kořenových kanálků (endodontické ošetření)
Při ošetření kořenových kanálků odstraňuje lékař odstranění nevyléčitelně nemocnou, zanícenou, poraněnou nebo již mrtvou zubní dřeň. Cílem je zabránit hnisání a následně tvorbě abscesu na špičce kořene, což může snadno vést ke zničení kosti, v níž je zub uchycen. Nejčastějšími příčinami poškození nebo odumírání zubní dřeně jsou odštípnutí nebo jiné zranění zubu či hluboký zubní kaz.
Mezi typické obtíže signalizující zánět kořenových kanálků patří:
- citlivost zubu na teplo či chlad,
- bolest při skusu, bez ohledu na jídlo,
- pacientovi připadá, že je zub „příliš dlouhý“,
- pocit tlaku v oblasti špičky kořene zubu.
Nejjednodušším diagnostickým postupem je takzvaný test vitality zubu. Pokud pacient pocítí silnou bolest, která během několika sekund nezmizí, znamená to přítomnost zánětu zubní dřeně. Před zahájením léčby je zub zrentgenován, aby lékař mohl určit stupeň zánětu a posoudit anatomické vlastnosti zubu. Na základě této informace se lékař může rozhodnout, zda lze zub zachovat a jak ošetření nejlépe provést.
Nejprve je sterilním vrtákem vyvrtán přístup k zanícené zubní dřeni, která se speciálními nástroji odstraní ze všech nervových kanálů (v závislosti na druhu zubu jeden až pět). Dutina se poté vyčistí, dezinfikuje a vyplněním kořenového kanálku utěsní proti bakteriím. Nakonec je na zub umístěna korunka, která obnovuje jeho přirozený tvar a vzhled. Někdy je pro lepší uchycení korunky do kanálku vložen kovový nebo plastový kolík. Díky tomuto postupu, který probíhá během několika sezení, je dnes možné zachránit mnohé ze zubů, pro něž by bylo dříve jediným řešením vytržení.
Obrázek 3: Ilustrace znázorňující princip ošetření kořenových kanálků. (Zdroj: Original version by Jeremy Kemp; SVG conversion by Jellocube27, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons)
Bližší informace najdete v kategorii Zubní a ústní hygiena.
Resekce kořenového hrotu
Resekce kořenového hrotu je chirurgický zákrok, při kterém se odstraní špička kořene zubu, kterému již byl neúspěšně (nebo jen s částečným úspěchem) ošetřen kořenový kanálek a okolní zanícená oblast. Dříve bylo toto ošetření považováno za poslední možnost záchrany zubu, pokud se nepodaří dokonale vyčistit kořenové kanálky. Dnes je do značné míry nahrazeno reendodoncií, zatímco resekce kořenového hrotu se provádí jen ve výjimečných případech.
Typické obtíže, které mohou vést k nutnosti resekce kořenového hrotu:
- lokální nebo do okolí vyzařující bolesti,
- pocit tlaku,
- akutní vzplanutí chronického zánětu v okolí špičky kořene, u níž se případně vytvořil absces nebo píštěl,
- bolestivost zubu při skusu nebo poklepání.
Zákrok se provádí v lokální anestezii. K zanícenému kořenu vytvoří lékař přístup skrze kost a odstraní zanícenou tkáň. Zbytek kořene následně vyplní a po dezinfikování místa uzavře ránu šitím. Je-li operace úspěšná, zub může zůstat zachován ještě po mnoho let.
Na koho se mohu obrátit?
Extrakce zubů, ošetření kořenových kanálků a resekce kořenového hrotu jsou rutinní ošetření, která lze provádět v jakékoli zubní ordinaci.
