Co způsobuje dysplazii kyčelního kloubu?
Dysplazie kyčelního kloubu je jednou z nejčastějších vrozených malformací. Jde většinou o vývojovou poruchu kyčle, přesněji řečeno je kloubní jamka příliš malá a hlavice kyčle tím pádem nedostatečně zastřešená. V dalším důsledku se může rozvinout tzv. luxace kyčle.
- Dysplazie kyčelního kloubu: jamka kyčelního kloubu není ještě dostatečně vyvinutá.
- Luxace kyčelního kloubu: hlavice kyčelního kloubu vyklouzává z kloubní jamky.
Vypadává-li hlavice kyčle z jamky zčásti, hovoříme o subluxaci, při úplném vypadávání mluvíme o luxaci. K tomuto vykloubení přispívá jednak dysplazie, jednak vadné postavení krčku kosti stehenní.
Dysplazie kyčelního kloubu může být způsobena různými rizikovými faktory. Kyčelní dysplazie se vyskytuje u obou pohlaví stejně často, luxace kyčle však 5× až 7× častěji u dívek než u chlapců. K možným příčinám patří nedostatek místa v děloze. Dvojčata, dříve narozené děti a děti po císařském řezu nebo po porodu koncem pánevním jsou postižené častěji. Dále hrají roli hormonální faktory během těhotenství a také dědičně podmíněná dispozice.
Dysplazie kyčle je vrozeným vadným postavením kyčle a nelze jí tedy zamezit. Lze ovšem snížit riziko, že se z dysplazie rozvine luxace. Obzvlášť nevýhodné jsou předčasné pozice natažení v kyčelním kloubu. Aby mohl kyčelní kloub zrát, musí být nadále zachováno ohnutí, které dítě při normálních okolnostech v děloze matky zaujme. Proto se doporučuje dítě po narození:
- nosit v šátcích,
- zavinout je tak, aby byl kyčelní kloub ohnutý,
- předčasně nepokládat dítě na bříško.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Samotná dysplazie kyčelního kloubu většinou nevede u novorozenců k vnímatelným obtížím. Není-li ovšem vývojová anomálie včas rozpoznána a léčena, může docházet k luxaci kyčle. Děti nemohou posléze postiženou nohu dostatečně natáhnout do strany. Dalšími náznaky mohou být opožděná chůze, bolesti v závislosti na zátěži v oblasti kýly nebo kyčle nebo oboustranné kulhání. Jako pozdní následek může v dospělém věku vzniknout artróza kyčelního kloubu koxartróza, protože z důvodu malé nebo zcela chybějící stříšky jamky dochází k nevýhodnému přenosu váhy ze stehna na pánev a tím dochází i k předčasnému opotřebení kyčelního kloubu.
Rodiče mohou kyčelní dysplazii za daných okolností rozpoznat podle vnějších náznaků:
- nožičky dítěte jsou různě dlouhé,
- nožičky se nedají rovnoměrně dlouze roztáhnout,
- hýždě dítěte se nacházejí v různé výšce.
Většinou se objevují tyto náznaky až tehdy, když došlo k luxaci. U oboustranné luxace neexistuje asymetrie, zato ale kompenzačně dochází u těchto dětí k nadměrnému zakřivení bederní páteře.
Jak se stanoví diagnóza?
Dětský kyčelní kloub může zrát pouze do konce druhého roku života. Správná a včasná diagnóza je nejpodstatnějším předpokladem pro úspěšnou léčbu. Pomocí fyzického vyšetření může pediatr na základě vnějších příznaků zjistit pouze část onemocnění kyčelního kloubu. Speciální vyšetření je tvz. Ortolaniho test. Spočívá v lupnutí, pokud hlavice kyčelního kloubu tlakem a natažením vypadne z jamky hned v prvních měsících života. Diagnostickým standardem je vyšetření kyčle ultrazvukem. Kojence nebolí ani nezatěžuje. Přitom je posuzován a měřen poměr hlavice kyčelního kloubu a kyčelní jamky.
V ČR se cíleně onemocnění vyhledává metodou trojího síta – 3 po sobě jdoucích vyšetření. V průkazu matky a dítěte je stanoveno první ultrazvukové vyšetření kyčle v prvním týdnu věku. Toto vyšetření probíhá po narození obvykle ještě v nemocnici. Po domácím porodu se mohou rodiče obrátit ohledně tohoto vyšetření na pediatra nebo ortopeda. Druhý ultrazvuk následuje ve věku šesti až devíti týdnů. Při neobvyklém nálezu, případně v průběhu terapie, musí být kloub pravidelně kontrolován. Mezi 12.–16. týdnem věku dítěte se opět provádí klinické vyšetření i screening ultrazvukem. Pokud jsou diagnostické rozpaky, doplní se RTG kyčlí. Pokud je vše v normě, dítě je vyřazeno z evidence a další kontroly již nejsou nutné.
S postupujícím kostnatěním hlavice kyčelního kloubu a kyčelní jamky se snižuje vypovídací hodnota ultrazvuku, protože ultrazvukové vlny neprostupují kostmi. K posouzení průběhu je tedy zapotřebí upřednostňovat od druhého roku věku vyšetření rentgenem.
Jak probíhá léčba?
Terapie by měla být zahájena co možná nejdříve, aby kyčelní kloub mohl rychle dozrát a aby se co nejvíce zkrátila doba léčby a zamezilo se operacím, případně možným následkům v pozdější době (např. omezení pohyblivosti, trvalé bolesti, nutnost náhrady kyčelního klubu). Podle toho, jak je dysplazie kyčle rozvinutá, přicházejí na řadu různá opatření. Cílem je vždy udržovat nohy ohnuté a mírně roztažené.
- Široké balení: Tím se může léčit lehce rozvinutá diagnostikovaná dysplazie kyčle již v prvních týdnech života. K tomu se použije ručník složený na šířku asi 15 centimetrů a vloží se mezi plenku a oblečení, nebo se použijí dvě pleny.
- Abdukční kalhotky: Abdukční kalhotky (nazývané také abdukční třmínky nebo ortéza) se skládají z ramenního pásu, tělního pásu a vypolstrovaných pásů nohou. Nosí se na oblečení a měly by se sundat pouze při přebalování a koupání. Tím jsou nohy lépe zafixované než při širokém balení.
- Pavlíkovy třmeny: Pavlíkovy třmeny se skládají z jednoho hrudního pásu a dvou bércových pásů. Jejich délku musí naměřit a pravidelně kontrolovat pediatr nebo ortoped. Napomáhají k naléhání hlavice kyčle správným směrem do jamky.
- Sádrová spika: Slouží rekonvalescenci v těžkých případech. Většinou sahá od spodního žeberního oblouku až po bérce kojence a má volné místo určené pro plenku.
- Operace kyčle: Může být nutná při velmi vyhraněných dysplaziích kyčle, pokud všechny konzervativní metody jako nošení abdukčních kalhotek, třmínků, kolejniček nebo sádrové spiky nepřinesly kýžený úspěch, případně když byla vada pozdě rozpoznána. Cílem je, aby byla hlavice kyčelního kloubu lépe zastřešena, aby se těžiště těla rozložilo do větší plochy. Zavedením ultrazvuku kyčle u kojenců došlo k razantnímu poklesu počtu otevřených operací kyčle, jde o zhruba 14 operací na 100 000 novorozenců.
- Napravení luxace kyčle (zakloubení): V případě luxace musí být kyčle opět zakloubena a následně po určitou dobu stabilizována, aby se zamezilo novému vykloubení. Tato stabilizace probíhá buď pomocí třmínků, nebo sádrové spiky.
Doba léčby se odvíjí od stáří dítěte na začátku terapie a stavu kyčelního kloubu. Často postačí navlečení abdukčních kalhotek na tři až šest dní. Ve většině případů dochází při včas započaté léčbě upravené individuálnímu stavu kyčelního kloubu k jeho úplnému uzrání.
Na koho se mohu obrátit?
Diagnóza se určuje buď již už novorozenců v nemocnici, nebo později v řádném termínu pediatrem a ortopedem. Tito odborní lékaři jsou také zodpovědní za konzervativní léčbu, tedy za veškerá neoperativní opatření. Operativní zákroky se provádějí vždy v nemocnici.