Zvířecí srsti na stopě
Domácí mazlíčci se těší rostoucí oblibě a jejich majitelé s nimi bývají v těsném kontaktu, proto se zvyšuje i výskyt potvrzených případů alergie na zvířecí srst. Tento typ alergie se vyvine přibližně u každého třetího majitele domácího zvířete; postiženo je však i velké množství lidí, kteří sami domácí zvíře nevlastní. Při výskytu potíží, jako je zánět spojivek, rýma nebo kašel (zvláště pak v chladném období roku, kdy je obecně zvýšené riziko nachlazení) jen málokoho napadne dát si tyto příznaky do souvislosti s alergií na zvířecí srst. Lidé s tímto typem alergie totiž ani nemusí žádné zvíře vlastnit. Alergická reakce se u nich může objevit poté, co přijdou do kontaktu s cizím zvířetem, nebo i jen s jeho majitelem. Obzvláště nebezpečné jsou kočičí chlupy, protože zůstávají uchycené všude a lze je jen obtížně odstranit. Majitelé koček je mívají na svém oblečení a všude je roznášejí: ve škole, na pracovišti, ve veřejné dopravě, v hotelech nebo v kinech.
Lidé se silnou alergií na zvířecí srst mohou mít zdravotní potíže i v případě, že vstoupí do místnosti, kde se dříve nacházelo zvíře, na které jsou alergičtí, nebo dokonce v místech, kde se žádné zvíře nikdy přímo nevyskytovalo. Například dítě s alergií na kočky by nemělo ve škole sedět vedle dítěte, které má doma kočku. Zejména u těchto pacientů je obtížné rozpoznat zdroj alergie – a většinou nikoho ani nenapadne, že by se mohlo jednat právě o alergii na zvířecí srst. Alergické reakce mohou vyvolat rovněž oděvy nebo bytové doplňky živočišného původu, například kožešiny, lovecké trofeje, koberce ze zvířecí srsti, matrace z koňských žíní, ovčí rouna apod.
Nejčastější jsou alergie na kočky a psy, dále na hlodavce (zejména krysy, myši, králíky, morčata, křečky), méně často na koně a krávy. Vzácněji se vyskytují i alergie na ptáky chované v domácnostech (papoušky apod.).
Alergie na kočičí chlupy
Kočičí alergen je obsažen hlavně v slinách a slzné tekutině koček; obojí ulpívá na jemném prachu v lidském obydlí, který následně vyvolává alergické reakce. Tento jemný prach se mimořádně dobře vznáší, proto kočičí alergen zůstává ve vzduchu ještě několik měsíců poté, co kočka byt opustila. Někteří alergici jsou citlivější na některá konkrétní plemena koček (např. angorské kočky) než na jiná plemena, ale většinou reagují na všechny kočičí chlupy. Proto se lidem s alergií na kočky obecně nedoporučuje mít doma kočku.
Alergie na psí srst
Alergeny psí srsti mají nižší alergenní potenciál než kočičí alergeny, a kromě toho nezůstávají tak dlouho ve vzduchu v místnosti. Psí alergeny jsou druhově specifické, tzn. lidé s alergií na psy budou vykazovat alergické reakce při kontaktu s jakýmkoli psem. Zcela jistě existují rozdíly mezi plemeny, ale individuální rozdíly mezi jednotlivými psy jsou ještě větší. Některá plemena psů vylučují těchto alergenů hodně, jiná méně, proto mohou mít alergici dojem, že jsou alergičtí pouze na určitá plemena. Přesto se obecně nedoporučuje chovat psa, pokud byla člověku diagnostikována alergie na psy.
Alergie na ptačí peří a ptačí trus
U lidí s alergií na ptáky vyvolávají alergickou reakci jak ptačí peří, tak ptačí trus. Příčinou mohou být i roztoči. V takovém případě mívá člověk obvykle i alergii na prachové roztoče. Poměrně často se vyskytuje i alergie na ptačí krmivo (např. proso nebo slunečnicová semínka). Někteří lidé s alergií na ptáky mají zároveň alergii na vejce (tzv. syndrom pták-vejce), popř. alergii na kuřecí a krůtí maso.
Neexistují žádná osvědčená opatření, která by zabránila vzniku alergie na zvířecí srst.
