Cílem terapie je co nejrychlejší otevření ucpané cévy (reperfuzní terapie) nebo alespoň udržení co nejmenší oblasti infarktu v srdečním svalu. Čím rychleji se obnoví průtok krve, tím méně tkáně srdečního svalu odumře a tím menší je riziko komplikací.
Léčba ve vozidle záchranné služby
Snahou je co nejrychleji ulevit srdci, které nemá dostatek kyslíku. Je třeba se vyvarovat jakékoli námaze a stresu. Následující opatření srdci pomáhají snížit spotřebu kyslíku a zlepšit krevní zásobení srdečního svalu:
- transport pacienta vleže s horní polovinou těla zvednutou o cca 30 stupňů,
- přiměřená léčba bolesti (např. morfin),
- zvyšování koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu (kyslíková maska),
- podávání léků rozšiřujících cévy a potlačujících bolest (nitráty),
- antiagregační (klopidogrel, kyselina acetylsalicylová) a antikoagulační (heparin) terapie pro předcházení vzniku trombóz a embolií,
- případně podávání beta-blokátorů.
Léčba v nemocnici
- příjem na oddělení urgentního příjmu či kardiologickém oddělení,
- provedení diagnostických testů a stanovení vhodnosti intervenční (reperfuzní, viz níže) nebo medikamentózní léčby,
- poskytnutí psychické podpory pacientovi, případně podání zklidňujících léčiv (sedativa, např. benzodiazepiny),
- pokračování v antikoagulační a antiagregační léčbě (kyselina acetylsalicylová, klopidogrel, prasugrel, tikagrelor, heparin),
- pokračování v léčbě bolesti,
- u pacientů se symptomy srdečního selhání se nasazují ACE-inhibitory a beta-blokátory,
- hlavní součástí léčby pak je reperfuzní terapie.
Reperfuzní terapie
Cílem reperfuzní terapie je znovu zprůchodnit zablokovanou cévu. Rozlišujeme dva typy reperfuzní terapie, přičemž za zlatý standard se považuje mechanická obnova průtoku krve:
Mechanická obnova průtoku krve (PCI)
K využití srdeční katetrizace (též koronární angiografie nebo PCI, perkutánní koronární intervence) by mělo v ideálním případě dojít do dvou hodin od prvního kontaktu pacienta s lékařskou péčí (ať už u praktického lékaře, lékaře záchranné služby nebo lékaře na urgentním příjmu nemocnice). U pacientů, kteří s příznaky infarktu myokardu přijdou do nemocnice, by tato doba neměla přesáhnout 90 minut. Jakmile je nalezena zablokovaná céva, zahájí se intervenční fáze, tedy samotný léčebný zásah vedoucí ke zprůchodnění cév. Pod rentgenovou kontrolou je přes místo vpichu v tříslech nebo na ruce do koronárních tepen vsunut katétr s balónkem.
Na povrchu balónku je takzvaný stent, což je jakási kovová síťka. Balónek se stentem je zaveden do zúženého místa a balónek se poté naplní, čímž se roztáhne. Tím roztáhne i cévu a přitlačí stent k její stěně. V některých případech lze i odsát krevní sraženinu, která cévu blokuje. Stent pak brání novému uzavření cévy.
Některé stenty jsou navíc potaženy léčivem. To se pak uvolňuje přímo do cévy a zvyšuje účinnost terapie. Kvůli zvýšenému riziku vzniku trombózy ve stentu však musí pacienti užívat po dobu dvanácti měsíců antiagregační léky.
Medikamentózní obnovení průtoku krve (fibrinolýza, trombolýza)
Při fibrinolytické terapii se lékaři pokoušejí krevní sraženinu v koronární tepně rozpustit za pomoci léků. Tyto látky snižující srážlivost krve se aplikují přímo do žíly.
Trombolýza by měla být zahájena co nejdříve – v každém případě do 120 minut. Pokud je doba transportu dlouhá, může lékař zahájit trombolýzu již v sanitce.
Bypass
Pokud není možné obnovit průtok krve do koronárních tepen pomocí stentu, lze zúženou oblast chirurgicky přemostit. Takovémuto přemostění se říká bypass. Toto řešení je obzvlášť užitečné u těžkých forem ischemické choroby srdeční, např. při postižení dvou nebo více věnčitých tepen.
Pro bypass je nutné vzít z jiné části těla cévu, která se použije jako přemostění zablokovaných částí koronárních tepen. Nejčastěji se pro tento účel používají cévy z hrudníku nebo povrchové žíly na nohou. Operace se provádí v celkové anestezii. Aby bylo možné tuto operaci provést, během zákroku je pacient převeden na tzv. mimotělní oběh, kdy funkci srdce a plic dočasně přebírá přístroj (ECMO) a funkce pacientova srdce se tak na určitou dobu zastaví. Po ukončení operace začne srdce znovu bít, a to buď bez potřeby stimulace, nebo po stimulaci elektrickým proudem.
Po operaci zůstává pacient nejprve na kardiochirurgické jednotce intenzivní péče, kde je jeho stav pečlivě monitorován. Jakmile je pacient při plném vědomí a krevní oběh je stabilní, je přeložen na kardiologické oddělení, kde pokračuje následná léčba a mobilizace pacienta.
Dlouhodobá medikamentózní léčba
Aby se snížilo riziko opětovného infarktu, je třeba se vyvarovat rizikových faktorů, jako jsou kouření, špatná strava a stres. Již v nemocnici jsou navíc obvykle nasazovány léky pro dlouhodobou terapii upravující krevní tlak a hladinu cukru a tuků v krvi. Mezi hlavní skupiny takovýchto léků patří:
- beta-blokátory, které snižují výskyt závažných srdečních arytmií a optimalizují práci srdce,
- antiagregační terapie („léky na ředění krve“), které snižují riziko trombóz,
- statiny, snižující hladinu „špatného“, tedy LDL-cholesterolu; dobře nastavená hladina cholesterolu (LDL pod 100 mg/dl) snižuje úmrtnost a riziko nového infarktu o 30 %.
- případné nasazení ACE-inhibitorů nebo antagonistů receptorů AT-II: tyto léky na krevní tlak předcházejí zvětšování levé části srdce.
