Křečové žíly vzniklé během těhotenství v mnoha případech během prvních několika měsíců po porodu samy ustoupí a specifické ošetření není nutné. Někdy je však vhodné zavést určitá opatření či provést zákrok.
Jaké jsou příčiny křečových žil v těhotenství?
Křečové žíly jsou obvykle klikaté zvětšené povrchové žíly s modravým zabarvením prosvítajícím přes kůži a většinou jsou hmatatelné. Tendence ke křečovým žilám je velmi často důsledkem vrozené slabosti žilní stěny. Kromě toho mohou rozvoj křečových žil podporovat další faktory.
Bližší informace najdete v článku Křečové žíly: příčiny a příznaky.
K obecným rizikovým faktorům pro křečové žíly se během těhotenství přidávají následující faktory:
- Již na začátku těhotenství se objem krve v oběhu matky zvyšuje téměř o 20 procent, aby mohla lépe zásobovat kyslíkem tkáně a plod.
- Hormonální změny během těhotenství zároveň způsobují rozšíření povrchových i hlubokých žil. Zejména vestoje se tlak v žilách nohou v průběhu těhotenství zvyšuje a je často násobkem tlaku před těhotenstvím.
- Již na začátku druhé poloviny těhotenství tlačí děloha na velkou břišní žílu, zejména když nastávající maminka leží. Čím dále děloha roste, tím větší je tlakové zatížení žíly. To návrat krve z dolních končetin ještě více ztěžuje.
- Kombinace těchto faktorů vede k zadržování krve v dolní polovině těla, což podporuje vznik křečových žil. Ty se pak tvoří nejčastěji na nohou, ale mohou se také objevit také na slabinách, na stydkých pyscích nebo v pochvě.
S každým dalším těhotenstvím riziko vzniku křečových žil roste.
Jaké jsou příznaky?
Křečové žíly na nohou mohou vést k různým obtížím, například:
- pocitu tíhy na nohou,
- otokům dolní části nohy a kotníků,
- pocitu necitlivosti,
- bolesti,
- svědění,
- brnění, neklidu nohou, křečím (hlavně v noci)
Obtíže se obecně zhoršují dlouhodobým sezením či stáním a teplým počasím.
Jak se stanoví diagnóza?
Lékař odebere anamnézu a provede fyzikální vyšetření, zejména kůže na nohou. Velmi důležité je ultrazvukové vyšetření, kterým lze zkontrolovat průchodnost žil a funkci žilních chlopní.
Bližší informace na toto téma najdete v článku Křečové žíly: diagnóza a léčba.
Jak se křečové žíly během těhotenství léčí?
Ke zmírnění obtíží, jako jsou bolesti či otoky, může pomoci nošení kompresních punčoch. Ty by měly být individualizované dle potřeb konkrétní ženy. Díky tlaku, který na žíly vyvíjejí, je odvod krve z dolních končetin snazší a žilní stěny jsou tak méně namáhány.
Kromě toho je pro dobré prokrvení nohou důležitý i pravidelný pohyb. Mezi doporučené aktivity patří chůze, jízda na kole, plavání, gymnastika nebo vodní aerobik. Je třeba se vyhnout dlouhodobému stání, nohy by měla těhotná žena čas od času v sedě uložit do vyvýšené polohy.
Jiná specifická léčba křečových žil během těhotenství není nutná. Ve většině případů křečové žíly samy ustoupí během prvních několika měsíců po narození dítěte. Závažnější křečové žíly, které po porodu samy neustoupí, by měly být v závislosti na rozsahu endovaskulárně (např. sklerotizací nebo laserem), nebo chirurgicky vyřešeny.
Pokud se v oblasti křečových žil vyskytnou silné bolesti nebo zarudnutí, otoky či přehřátí, je třeba co nejdříve vyhledat lékaře, aby zkontroloval, zda nedošlo k rozvinutí zánětu žil nebo trombózy.
Jak můžete rozvoji křečových žil v těhotenství předcházet
Vyhnout se rozvoji křečových žil během těhotenství vám mohou pomoci následující rady:
- Pijte dostatek tekutin.
- Neseďte na židli příliš hluboko a nesedejte ani na tvrdém okraji židle. Neseďte se zkříženýma nohama.
- Pokud musíte například v práci dlouho sedět, myslete na to, že je potřeba pravidelně nohama pohybovat (například kroužit chodidly) a často vstávejte, abyste udělala pár kroků.
- Pokud máte sklon k tvorbě křečových žil, vyhýbejte se horkým lázním nebo saunám.
- Přibližně čtyři až šest týdnů po porodu je také vhodné nosit kompresní punčochy, protože během této doby je podpora žilního návratu obzvláště důležitá.
Na koho se mohu obrátit?
Pro konzultaci otázek týkajících se křečových žil v těhotenství a jejich terapie se můžete obrátit na:
- svého praktického lékaře,
- svého gynekologa,
- specialistu v oboru interní medicíny nebo angiologie,
- specialistu v oboru dermatovenerologie.
