Jaké jsou příčiny?
V Evropě se u pacientů restriktivní kardiomyopatie obvykle vyvine bez známé příčiny (tzv. idiopatická RCM). Vzácněji je její vznik spojen s některými onemocněními endokardu nebo s určitými nemocemi charakterizovanými ukládáním určitých látek (např. amyloidóza). Další formou RCM, která se však vyskytuje především v Indii a v Africe, je autoimunitní forma RCM.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
U restriktivní kardiomyopatie jsou stěny jedné nebo obou komor srdce tlustší, tužší a méně pružné. Srdeční komora tak do oběhu pumpuje méně krve a ta se pak hromadí před komorou. V důsledku nakonec dojde k srdečnímu selhávání, mohou se vyvinout také vady srdeční chlopně. V pokročilém stádiu jsou srdeční komory do velké míry zablokovány fibrotickým materiálem a krevními sraženinami, které v komoře vlivem stagnace krve vznikají (komorové tromby).
Prvními příznaky onemocnění jsou často až embolie v tepnách nebo plicích. Kromě toho nastávají často i nespecifické příznaky srdečního selhávání, jako jsou dušnost, snížená fyzická výdrž nebo silná únava. Vzácněji jsou pozorovatelné i příznaky anginy pectoris jako např. bolesti na hrudi.
Jak se stanoví diagnóza?
K diagnóze RCM lze použít různá vyšetření, jako jsou EKG, rentgen hrudníku, echokardiografie, výpočetní tomografie, magnetická rezonance srdce, případně srdeční katetrizace.
Jak se restriktivní kardiomyopatie léčí?
Léčba samotného onemocnění je obtížná, terapie se soustředí spíše na zmírnění nebo prevenci následků onemocnění. Používají se tak antikoagulační léky (zabraňující tvorbě krevních sraženin, které by mohly způsobit embolie), imunosupresiva a léky proti srdečnímu selhávání. V některých případech může pomoci chirurgický zákrok a ve vážných případech může být zvážena transplantace srdce.
