Ve většině případů dochází k zesílení stěny levé komory. Důsledkem je, že koronární tepny již nemohou zásobovat srdeční sval dostatečným množstvím kyslíku, a srdeční sval tak nedokáže vykonávat práci s dostatečnou intenzitou a dodávat do oběhu dostatek krve.
Rozlišujeme dvě formy tohoto onemocnění:
- neobstrukční hypertrofická kardiomyopatie (bez zúžení výtokových cest z levé komory);
- obstrukční hypertrofická kardiomyopatie (se zúžením ve výtokových cestách z levé komory; tato forma je nejčastěji spojena s významnými obtížemi.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Hypertrofická kardiomyopatie může zůstávat po léta bez povšimnutí, protože zpočátku obvykle nezpůsobuje žádné obtíže. Ty se nejčastěji vyskytnou až ve věku mezi 30 a 50 lety, vzácně později. Mezi nejčastější příznaky patří:
- obtížné dýchání při námaze nebo, v pokročilých případech, i v klidu,
- snížení fyzické výkonnosti,
- pocit slabosti,
- pocit svírání na hrudi (angina pectoris) kvůli nedostatečnému krevnímu zásobení ztluštělého srdce,
- palpitace (způsobené poruchami srdečního rytmu),
- závratě,
- náhlá ztráta vědomí,
- mdloby,
- akutní srdeční selhání.
Jak se stanoví diagnóza?
Nejprve odebere lékař anamnézu a provede základní fyzické vyšetření. K dalším diagnostickým metodám patří např. EKG nebo dlouhodobá EKG monitorace, ultrazvuk srdce (echokardiografie), rentgen hrudníku a, v případě potřeby, srdeční katetrizace.
Jak se hypertrofická kardiomyopatie léčí?
Obecně by se mělo zabránit fyzickému přetěžování, a tím i přetěžování srdce. Pro léčbu jsou k dispozici následující možnosti:
Medikace: například léky ze skupiny beta-blokátorů nebo verapamil. Pokud dochází k arytmiím, měly by se užívat léky „na ředění krve“, aby zabránily vzniku krevních sraženin a embolizace.
Operace – dle míry postižení a typu postižení je možné provést:
- částečné odstranění zesílené stěny levé komory v rámci vyšetření srdečním katétrem nebo chirurgického zákroku,
- implantaci defibrilátoru,
- transplantaci srdce.
Nejběžnějšími komplikacemi jsou rostoucí srdeční selhávání nebo akutní srdeční selhání, případně život ohrožující komorová arytmie. Prognóza pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií je velmi individuální. Bez terapie každý rok zemře přibližně 2,5 procenta postižených, přičemž s terapií je to jen přibližně jedno procento. Nepříznivá je prognóza zejména u lidí, u nichž se HCM vyvine v dětství nebo dospívání. Na druhou stranu je třeba říci, že se každý čtvrtý člověk s HCM dožije věku nad 75 let.
