Jaké jsou formy a příčiny hypotenze?
V zásadě se rozlišuje mezi takzvanou chronickou asymptomatickou hypotenzí, která se nepovažuje za onemocnění, a jinými typy hypotenze, které příznaky způsobují. U těchto typů dochází k náhlému prudkému poklesu krevního tlaku, což způsobuje více či méně závažné příznaky. Tři hlavní příznakové formy hypotenze jsou ortostatická hypotenze, nervově zprostředkovaná hypotenze a těžká hypotenze.
Chronická asymptomatická hypotenze
Při této formě mají pacienti trvale nízký krevní tlak bez obtíží a bez nutnosti léčby. Často jsou postiženi mladí, štíhlí lidé (zejména dívky a ženy) a hubení starší lidé. Obvykle nelze určit příčinu, v takovém případě se mluví o primární hypotenzi. Nízký krevní tlak může být způsoben také těhotenstvím, po porodu pak tento typ hypotenze obvykle vymizí.
Ortostatická hypotenze
Ortostatická hypotenze může nastat při vstávání ze sedu nebo z lehu v případě, kdy tělo není schopné dostatečně rychle upravit krevní tlak a distribuci krve tak, aby se přizpůsobilo změně polohy. Pokles krevního tlaku obvykle trvá jen několik sekund nebo minut a rychle se vrátí k normálu. Ortostatická hypotenze se může objevit ve všech věkových skupinách, ale častější je u starších lidí, zejména u lidí s podlomeným zdravím. Může se jednat i o příznak jiné nemoci.
Nervově zprostředkovaná hypotenze
Nervově zprostředkovaná hypotenze nastává při poruchách komunikace mezi mozkem a srdcem. Může se objevit po dlouhodobém stání, ale také jako reakce na vzrušení nebo stresové situace. Tento typ je častější u dětí a mladých lidí než u starších pacientů.
Těžká hypotenze
Tato forma je často spojena se šokem. Krevní tlak klesne na tak nízkou hodnotu, že mozek, ledviny a další životně důležité orgány nejsou dostatečně prokrvovány a nemohou tak plnit své funkce. V extrémním případě dochází k život ohrožujícímu šokovému stavu. K možným příčinám patří:
- srdečně-cévní onemocnění, např. akutní infarkt myokardu, srdeční selhání, chlopenní vada nebo arytmie;
- nemoci, které snižují srdeční výdej, jako jsou perikardiální výpotek, srdeční tamponáda, pneumotorax, plicní embolie;
- stavy, které vedou ke zúžení periferních cév a změně krevních průtoků, jako jsou např. cévní mozková příhoda, diabetes mellitus, Parkinsonova nemoc, chronická onemocnění jater;
- snížený objem tělních tekutin (hypovolemie) v důsledku silného krvácení nebo nadměrné ztráty tekutin, např. při zvracení, průjmu, onemocnění ledvin, užívání některých léků (např. diuretik), silné pocení, rozsáhlé popáleniny, ascites;
- infekce;
- léky na snižování krevního tlaku, např. beta-blokátory;
- hormonální poruchy, např. poruchy funkce nadledvin (Addisonova choroba) nebo hypotyreóza;
- alergické reakce;
- otravy.
Jaké jsou příznaky nízkého krevního tlaku?
Nízký krevní tlak často nemusí způsobovat žádné příznaky. Hypotenze sama o sobě není nemoc a není ani nebezpečná. Naopak – trvale nízký krevní tlak, který není způsobený jiným onemocněním, chrání srdce i krevní oběh a je považován za dlouhodobě prospěšný. Nízký krevní tlak však může způsobit různé příznaky související se sníženým průtokem krve do mozku, mezi něž patří především:
- únava,
- poruchy koncentrace,
- zvonění v uších,
- bledost,
- studené ruce a nohy,
- pocení,
- třes,
- nespavost,
- poruchy vidění (tma před očima, rozmazané vidění),
- bolesti hlavy,
- rychlý tlukot srdce (tachykardie),
- závratě,
- nevolnost,
- tendence ke kolapsu, případně krátkodobá ztráta vědomí (zvláště pokud krevní tlak klesá velmi rychle).
Tyto obtíže mohou zvýšit riziko pádů a souvisejících zranění. Šok způsobený masivním a rychlým poklesem krevního tlaku je život ohrožující akutní stav.
Jak se stanoví diagnóza?
Při odběru anamnézy lékař mimo jiné zjišťuje prodělané a jiné stávající nemoci či problémy: zda se příznaky hypotenze objevily již v minulosti, zda je pacientka těhotná, zda pacient užívá určité léky a v jakých situacích se příznaky způsobené nízkým krevním tlakem objevují.
Základní diagnostika zahrnuje měření krevního tlaku (v případě potřeby i několikrát, vsedě a/nebo vleže), dlouhodobé měření krevního tlaku, EKG a vyšetření různých funkcí oběhového systému. Následně jsou provedena potřebná vyšetření, jejichž cílem je odhalit možnou příčinu; patří sem např. laboratorní testy, ultrazvukové vyšetření nebo rentgenové vyšetření, echokardiografie, zátěžové testy či pozitronová emisní tomografie (PET).
Jak probíhá léčba hypotenze?
Léčba závisí na typu hypotenze a závažnosti stávajících příznaků. Cílem je normalizovat krevní tlak, zmírnit příznaky a léčit základní onemocnění. U zdravých lidí nízký krevní tlak, který nezpůsobuje žádné obtěžující příznaky, léčbu nevyžaduje.
Léky
Pokud se příznaky dostatečně nezlepší změnou životního stylu nebo behaviorálními opatřeními, lze použít i léky, jako jsou mineralokortikoidy (fludrokortison) nebo beta-sympatomimetika (etilefrin).
Co mohu proti hypotenzi dělat sám?
V popředí stojí opatření ke změně životního stylu, která může člověk učinit sám. Tato opatření sama o sobě často stačí k dostatečnému zlepšení. Mezi opatření k prevenci a léčbě nízkého krevního tlaku patří:
- Kneippova léčebná metoda,
- pravidelný pohyb,
- vyvážená strava se zvýšeným obsahem soli (což je v protikladu s doporučeními při hypertenzi),
- dostatečný příjem tekutin (denně minimálně 2,5–3 litry vody nebo iontových nápojů se sodíkem a draslíkem); pokud trpíte na onemocnění ledvin, je nutné poradit se o vhodném pitném režimu s lékařem,
- minimální (nebo žádná) konzumace alkoholu,
- nesedět se zkříženýma nohama,
- rozpoznání a vyhýbání se situacím, které snižují krevní tlak (např. nadměrná únava, přetížení, rychlé vstávání po dlouhém sezení nebo ležení, vzrušení, stres),
- relaxační techniky pro uvolnění stresu,
- dodržování terapie nebo doporučeného chování spojených se základním onemocněním.
Na koho se mohu obrátit?
Při nízkém krevním tlaku se můžete obrátit na svého praktického lékaře nebo internistu. Podle toho, jestli je hypotenze způsobená jiným základním onemocněním, můžete být následně odesláni i k jiným specialistům.
