Spolek vznikl na základě iniciativy laryngektomovaných pacientů a klinické logopedky, kteří vnímali nedostatek informací a sociální izolaci po ztrátě komunikace. Mnozí neznali žádného jiného člověka s tracheostomií (lidově řečeno se "slavíkem"). Zajímalo je, jak situaci po ztrátě hrtanu zvládli jiní lidé, ale nebyla žádná platforma, kde by se jich mohli zeptat.
První setkávání pacientů začalo na logopedii a osvědčila se zde zkušenost odborníků, že nejlepším učitelem komunikace je právě jiný úspěšný pacient. Vyvstaly nové otázky, ohledně běžných denních starostí s tracheostomií, ohledně pomůcek a jejich předpisu, sociálního zabezpečení, novinek v léčbě a mnoho dalších.
