Trest je selhání trestajícího. Děti, které jsou trestány, se později stávají samy agresory. Buď si tak uvolňují vnitřní napětí a ponížení, které zažívají při trestu, nebo se snaží okolí přinutit k určitému jednání a neumí to jinak než za použití násilí.
Trestem člověk deformuje dítěti osobnost a blokuje do budoucna vývoj jeho vlastní odpovědnosti. Každý trest od milované osoby, jakou by rodič měl být, je pro dítě zklamáním důvěry, vyvolává strach, vnitřní napětí a snižuje mu sebevědomí. Dítě dělá stále tytéž chyby, za které je trestáno, protože není schopno je odstranit, jen má z trestajícího strach. U dítěte se snižuje jeho sebeúcta a sebehodnocení, zvyšuje se vnitřní napětí, nespokojenost se sebou samým. Dochází k projevům úzkosti (kouše si nehty, vytrhává vlasy, má tiky aj.) a neurózám.
Takové dítě řeší problém agresí, protože samo na sobě jiné řešení nepoznalo, je nejisté a nevěří si. Násilí může obrátit vůči sobě samotnému, v podobě sebepoškozování nebo sebevražedného jednání či směrem ven vůči svému okolí.
Související odkazy
- Tresty ve výchově dětí: ano či ne? (odkaz vede na web sancedetem.cz)
