Diagnóza záchvatovitého přejídání
Diagnóza je stanovena na základě anamnestického rozhovoru a po objasnění tělesných i duševních potíží či problémů.
- Tělesná hmotnost a tělesná onemocnění. Postižení mohou trpět nadváhou nebo obezitou. V závislosti na tom, jak se projevují narušené stravovací návyky, a také na aktuální tělesné hmotnosti, může lékař indikovat různá vyšetření (např. při podezření na diabetes mellitus 2. typu, vysoký krevní tlak apod.). Při déletrvajícím onemocnění a vysoké tělesné hmotnosti mají lidé postižení záchvatovitým přejídáním stejné zdravotní potíže jako obézní pacienti. V souvislosti s nárůstem hmotnosti se navíc mohou rozvinout i další onemocnění, např. poruchy funkce štítné žlázy.
- Duševní stav, užívání léků, zneužívání návykových látek. Lékař se pacienta vyptá, zda užívá nějaké léky. Některá léčiva, jako jsou např. glukokortikoidy, estrogeny, inzulin nebo psychofarmaka, se mohou podílet na změně stravovacích návyků a tím vést k nárůstu hmotnosti. Důležité je objasnit i případná duševní onemocnění (např. deprese, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti). V úvahu je třeba vzít i jiné formy poruchy příjmu potravy. Lékař přihlédne i k případnému zneužívání návykových látek (např. alkoholu).
- Laboratorní vyšetření. Součástí diagnostiky je i stanovení různých laboratorních hodnot, jako je např. krevní obraz, metabolismus lipidů (triacylglyceroly a cholesterol), glykemie, funkční vyšetření ledvin (kreatinin a močovina), vyšetření moči, celková bílkovina a albumin, amyláza a transamináza. Dále může lékař nechat stanovit i hladinu některých hormonů (jako jsou např. hormony štítné žlázy), případně i další laboratorní hodnoty.
- Další vyšetření. Lékař může dále indikovat některá další vyšetření, jako je např. EKG, případně vyšetření v souvislosti s ortopedickými problémy (např. s páteří nebo s koleny).
Léčba záchvatovitého přejídání
Při léčbě záchvatovitého přejídání se uplatňují různé přístupy, které závisejí na individuálních potřebách a zdravotních potížích pacienta. Cílem terapie není jen předcházení záchvatům přejídání a léčba tělesných a duševních onemocnění, ale také zhubnutí.
O nejvhodnější formě léčby rozhoduje lékař. O samotném onemocnění, jeho následcích i jeho léčbě je informován(a) nejen pacient(ka), ale i jeho/její příbuzní. V mnoha případech vyhledají postižení lékaře sami – kvůli své vysoké tělesné hmotnosti – a přicházejí se s ním poradit, jak nejlépe zhubnout.
Psychotherapie a stravovací návyky
Léčba probíhá většinou formou psychoterapie, a to buď ambulantně, nebo i za hospitalizace. Hospitalizace je nutná např. v případě, že to vyžaduje duševní nebo tělesný stav postižené(ho). Terapeutická sezení mohou probíhat individuálně nebo ve skupině.
Úbytku hmotnosti lze dosáhnout různými způsoby, např. postupnými změnami životního stylu, zdravou výživou a kaloricky méně vydatnou stravou (viz kategorie Redukční diety). K normalizaci stravovacích návyků mohou přispět i informace o výživě a o následcích nadměrného příjmu potravy (např. v rámci výživového poradenství). Lékař může doporučit úpravu pohybového režimu či předepsat některé léky, v krajním případě i indikovat chirurgický zákrok.
V některých případech, například je-li zároveň s poruchou příjmu potravy je u postižené(ho) diagnostikována deprese, může lékař předepsat léky (např. antidepresiva). O užívání léků však rozhoduje lékař, nikoli pacient.
V průběhu terapie může docházet k recidivám, případně i k (opakovanému) přerušení léčby.
Rodinné prostředí
Významnou roli v léčbě hraje rodina postižené(ho), popř. někdo další z jeho/jejích nejbližších. Přispění rodičů nebo zákonných zástupců ve všech fázích diagnosticko-léčebného procesu může být pro úspěch léčby rozhodující: od rozpoznání příznaků přes diagnostiku až po intenzivní spolupráci s terapeutickým týmem.
Nejen u dětí, ale i u mladistvých spočívají důležitá rozhodnutí a úkoly na bedrech jejich rodičů či zákonných zástupců. Podpora příbuzných hraje významnou roli i v případě recidiv, pokud k nim dojde.
Bližší informace k tomuto tématu najdete v článku Poruchy příjmu potravy: co mohou dělat příbuzní?
Na koho se mohu obrátit?
Dospělí by se měli nejprve obrátit na svého praktického lékaře, zatímco v případě dětí a mladistvých by měl být nejprve kontaktován jejich praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař v případě potřeby zajistí další vyšetření i léčbu. Na samotné léčbě se pak podílejí lékaři různých specializací, případně i psychoterapeuti.
Související odkazy
- Katarína Kviatkovská, Jakub Albrecht, Hana Papežová: Psychogenní přejídání, současné a alternativní možnosti terapie. Česká a slovenská psychiatrie 2016, 112(6): 275–279. (odkaz vede na PDF soubor na webu cspsychiatr.cz, 1.3 MB)
